Soundtrack k tomu našemu nekonečnému podzimu

29.05.2013 10:20 - David Věžník | foto: facebook interpreta

Možná si na to časem zvykneme. Jaro bylo dohromady asi týden a léto prostě nepřijde. Bude už jen podzim. A pak zima. Modlit se netřeba, tohle Bůh pod palcem nemá. (On totiž není.) Nepropadejme panice, propadejme potemnělé melancholii. Propadejme Bathsovi a jeho třetí desce "Obsidian".
9/10

Baths - Obsidian

Skladby: Worsening, Miasma Sky, Ironworks, Ossuary, Incompatible, No Eyes, Phaedra, No Past Lives, Earth Death, Inter
Vydáno: 28.05.2013
Celkový čas: 43:17
Žánr: electronic
Vydavatel: Anticon
Někde prý nedávno psali, že Evropa se dá rozdělit asi na šest nebo sedm zón podle průměrného dlouhodobého počasí. A zjistilo se, že Česko patří do stejné zóny jako Velká Británie. Jinými slovy - že tady máme zkrátka anglické počasí. V kombinaci s pročítáním souhrnných meteorologických statistik za měsíc květen se tak tomu našemu nekonečnému podzimu nemůžeme vůbec divit. Ani trochu. A tak se s tím smiřme, zapomeňme na letní one-hit-wonders a pojďme letos vstoupit do měsíce června s melancholickými deskami. Třeba "Obsidianem" projektu Baths. To je navíc totiž ještě kvalitka.

Za jménem Baths se skrývá jen jeden člověk, čtyřiadvacetiletý Američan Will Wiesenfeld. Od čtyř let hrál na klavír a klasická muzika ho provází na každém kroku i dnes. Když před třemi lety vydal svůj debut "Cerulean", nadchnul nejen příznivce kvalitní elektroniky, ale i kritiku. Třeba Pitchfork dal albu nálepku "Honorable Mention" ve svém seznamu nejlepších desek toho roku. Je zvláštní, v jaké tichosti rok poté vyšla dvojka "Pop Music/False B-Sides". O to zvláštnější, jakou melu může způsobit letošní kolekce.

Svou třetí studiovku nazval Baths "Obsidian" a v rozhovoru pro zmíněné médium ji popsal jako "temnější, ale přesto popovější a daleko víc hi-fi než cokoliv předtím". Čekejte tedy písničky zahalené do korálků z glitchů a rozbitých beatů a závěsů z piana a elektronických ploch přepásané Wiesenfeldovým falzetem, který vzdáleně připomíná Andrewa Wyatta z Miike Snow. Tahle kombinace dala vzniknout zvukově zvláštně zahaleným skladbám plným napětí, jakési nervozity, náladovosti a té propírané (zatracené) melancholie. Ne, s Bathsem vás rozjuchané léto opravdu nečeká. "No Past Lives" budiž příkladem za všechny.

Těch deset intimních skladeb ve třiačtyřiceti minutách uteče jak voda a přitom v uchu zanechá hlubokou stopu. "Obsidian" funguje jako celek, přestože každý si může vybrat i tu svoji (za mě je to třeba "Incompatible" a pilotní singl "Miasma Sky"). A navíc, Baths se na desce vyprofiloval v muzikanta s charakteristickým zvukem. A to se taky počítá. A tak to tak vypadá, že to letos dotáhne i na víc než "Honorable Mention", dost možná i na víc než dvojí páté místo v našich objevech roku.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY