Ještě ani neodeznělo fiasko způsobené zvukařem Ellie Goulding a pražské SaSaZu už zase vítalo návštěvníky na dalším koncertě. Jaká ironie, že nechybělo mnoho a místo gigu Imagine Dragons by se holešovickým klubem rozléhalo ticho i tentokrát. Frontman, zpěvák a bubeník Dan Reynolds si totiž dva dny před českou premiérou zlomil pravé zápěstí a skončil v nemocnici. Naštěstí ale vše dobře dopadlo, a tak když se v deset večer poprvé objevila hrdě vztyčená zafačovaná ruka, ovládl nečekaně dobře nazvučený sál nadšený ryk.

Fanoušci však museli vydržet více jak dvě hodiny v nesnesitelném vedru, než se vůbec něco začalo dít. Ano, předkapela sice v jednadvacet hodit na stage přikráčela, ale klubovka A Banquet nebyla pro tento večer právě tou nejšťastnější volbou. Ne že by to byla špatná kapela, jen z reakcí v davu nešlo přeslechnout, jak moc se syrovost a temnota ukázek z "Breath" míjela s vkusem mladého a převážně dívčího publika. Držitelé ceny za objev roku 2010 na serveru Bandzone.cz, kteří v těchto dnech na jednom crowdsurfingovém portálu shánějí peníze na nový klip, si tak mohli za půl hodiny balit fidlátka s pocitem, že největších ovací se jim dostalo ve chvíli, kdy ohlásili, že příští píseň bude tou poslední. Škoda.

Pojďme dál. Nedá se říct, že by pražskou premiéru Imagine Dragons doprovázela nějaká přehnaná očekávání. Bylo sice vyprodáno, ale jinak se čekal standardní koncert jedné nenápadné, byť aktuálně velmi úspěšné kapely, při kterém si pánové vychutnají "ten song z traileru na Assassin's Creed III" a dámy zase "tu super písničku z rádia". Jestli však lasvegaskou čtveřici (v živém provedení je doplňuje ještě převážně klávesový hráč Ryan Walker) něco vystihuje, tak je to slovo překvapení.

Překvapil už jejich debut. Vaty prostá nahrávka "Night Vision" je dotaženou kolekcí chytlavých, ale zbytečně se nepodbízejících indierockových skladeb se špetkou elektroniky, jejichž refrény přímo vybízí ke skupinovému sing-alongu. A publikum to při písních "Tiptoe", "On Top Of The World", "Hear Me", "Bleeding Out" nebo čerstvém singlu "Demons" dobře vědělo. Dobrých karet v rukávu ale měli muzikanti povícero.

Esem byl jejich frontman. Pětadvacetiletý Dan Reynolds je prostě sympaťák. A to nejen kvůli překonanému problému se zápěstím, ale také díky ohromnému osobnímu kouzlu, bohaté komunikaci s publikem, roztomilým průpovídkám v češtině ("I wanna say: Ahoj!") nebo nefalšovanému dojetí, ke kterému v průběhu večera směřoval ve svém upřímném projevu hned několikrát. Našprtané publikum totiž nepřestávalo skupinu zahrnovat velmi hlasitým potleskem.

Textař a multiinstrumentalista, jenž je známý i pro svůj druhý projekt Egyptian, mu však veškerou energii vracel zpět a s velkým nasazením nejen skvěle zpíval, ale také tancoval, pobíhal po pódiu, divoce gestikuloval, bubnoval levačkou jakoby nic a v průběhu hravé "Underdogs" dokonce i políbil zaskočenou fanynku. To už ale klubem létaly bílé míče a člověk začínal ztrácet přehled o tom, co všechno se kolem něj vlastně děje.

Atmosféra byla zcela pohlcující a radostné náladě poletující vzduchem nebyl důvod se bránit. Pod vedením upřímně se bavícího Reynoldse koncert svižně odsýpal, nikterak neklopýtal a hodina a půl byla náhle pryč. Mezi její nejsilnější okamžiky se pro mnohé zařadila procítěná balada "Thirty Lives", prodloužená a ještě apokalyptičtější verze "Radioactive", během níž skvěle vynikla excelentní rytmika, na které kapela z velké části staví, zapomenout nesmíme ani na singlovou "It's Time", jíž se dle očekávání dostalo nejsilnější odezvy. Trefně zvolený přídavek "Nothing Left To Say" povedený večírek ukončil.

Od Imagine Dragons se nečekaly zázraky, ale o to silnější zážitek si auditorium z jejich koncertu odnáší. Holt, když se na jednom místě sejde parta muzikantů, která má z živého hraní radost, a naproti sobě má publikum, které ji dokáže patřičně ocenit, těžko to může skončit zle. Je sice trošku škoda, že nedošlo třeba na vynikající "My Fault", ale komu jeden večer v dračí společnosti nestačil, může se na ně o prázdninách vypravit znovu. Třeba do Rakouska.