Tosca - Vídeň je valčíkový Nashville Evropy, proto vydáváme v Berlíně

25.04.2013 15:30 - Spolupracovník redakce | foto: facebook interpreta

Richard Dorfmeister a Rupert Huber spolu mají projekt Tosca, s jehož aktuální deskou "Odeon" se chystají koncertovat v Praze. V rozhovoru oba pánové popsali její výrobní proces, vznik názvů skladeb a porovnali hudební situaci v rodné domovině a v multikulturním Berlíně.
Richard Dorfmeister
© facebook interpreta
Vaše nové album se jeví o něco pochmurnější, například singl "Jay Jay". Proč jste zvolili tuto polohu?

Rupert Huber (RH): Jednotlivé tracky jsou jako momentky. To už se tak stane, že se do hudby vkrade nějaká nálada, která je spíš ponuřejší. To ale nebyl náš záměr.
Richard Dorfmeister (RD): My takhle obecně nepracujeme, že bychom si předem stanovili, jak nějaké číslo bude znít. Náhle vyplyne nějaký druh hudebního dialogu a vznikne jakýsi návrh. Možná víte, že jsem s Rupertem chodil na gymnázium. Za tu dlouhou dobu, co se známe, pro sebe máme pochopení a díky tomu vznikla naše vlastní pracovní metoda. Nedokončíme skladbu zrovna za dva dny, ale existuje tu přinejmenším pět fází: náčrt, další zpracování, záznam, přepracování a mixování. To trvá někdy rok. Skrze ostatní závazky je tří- nebo čtyřdenní posezení jednou v měsíci pro nás velmi důležité. Čas pro nás získal v posledních letech neuvěřitelný význam. Dříve nehrál vůbec žádnou roli.
RH: Co se při sezení děje, není záměr, nýbrž většinou je to řízeno tím, zdali to je to dobře hmatatelné. Přitom se pohybujeme v jistém rámci, v němž se dále rozvíjíme v detailech a gradaci. Hudba se přesto mění, ale my máme jasný zvuk. Není naše věc být v patách módě.

Jak rozhodujete, který track potřebuje ten který druh vokálů?

RH: To se děje snadno. Náš dlouholetý fotograf Markus Rössle například udělal knihu, kvůli níž navštívil umělce v jejich domovině v Dolním Rakousku. Náhodou potkal Rolanda Neuwirtha, který byl dříve Richardovým učitelem na kytaru. A tak vyplynula spolupráce s ním. Nebo Rodney Hunter, který chtěl jen přivést zpět basový hlas. Ten jsme rovnou posadili před mikrofon, aby něco vyzkoušel.
RD: Nahrávka - přichází vokalista - číslo je hotové. K této tradiční nahrávací metodě se rádi obracíme, tím že např. záznam vokálu umístíme do jiné skladby. To někdy klapne.
RH: Existují už jisté parametry. U "Jay Jay" bylo jisté, že s půltóny atd. bude třeba toho správného zpěváka. Viděl jsem J. J. jednou naživo a zapůsobil na mě svým rozsahem.
RD: Pokoušíme se pro vokály a remixy, které taky brzy vyjdou, přivést na palubu vždy nové lidi. Ale jsou také staří známí jako Stephan Wildner. Ten je už vlastně dvacet let u všech alb. V 80. letech měl skupinu jménem Graf Hardik. On je nyní šéflékařem na psychiatrické klinice, zpívá ale pořád a zůstal nadšencem.

Kdo píše texty?

RD: Rupert.
RH: Richard.
RD: Občas vznikají z improvizace. Občas se někdo připraví a přinese nějaký text s sebou. Nebo se necháme inspirovat něčím úplně jiným, třeba návodem k obsluze - jen jako příklad - a přenášíme to na jiné věci.
RH: Píšeme texty do té míry tak, že je editujeme, možná sestavujeme z několika dalších.

Jak reagují zpěváci na to, co provedete s jejich zpěvem?
RD: Měli jsme jeden případ, při němž zpěvák nebyl příliš šťastný. Ale my spolupracujeme hlavně s lidmi, kteří nám velmi důvěřují.

Stal se "Jay Jay" singlem, protože se od jisté chvíle vyskytuje v New Wave-Revival?

RH: Pro Toscu není ten singl opravdu důležitý, má spíš propagovat album. Proto jsme nechali rozhodování na labelu. Mně osobně je to buřt, zda je singl "Meixner" nebo "Jay Jay".
RD: Vydavatelství to tak cítilo, že "Jay Jay" je něco nového v našem stylu. Pro nás to byl jen další track.
Tosca
© facebook interpreta

Na albu jste použili mnoho šumů, cvrlikání ptáků, tlukot srdce a zvuk strojů. Dělali jste to kvůli "Field Recordings"?

RH: To všechno je "Field". Zvuky strojů jsem natočil v jedné obrovské fabrice. Skrze těch několik session, kdy jsme se scházeli k nové desce, pocházejí zvuky vždy z období krátce před tím. Moc nezáleží, na jakém konkrétním místě je použít nějaký zvuk, např. vrtačka, ale že se celkově hodí k náladě příběhu, který vypráví. Vnáší do toho dodatečnou hloubku.
RD: Máme velkou knihovnu zvuků, z níž by se jich mohlo znovu pár použít. Děláme ale pořád nové zvuky nebo sbíráme jejich části, a potom se je společně pokoušíme dát dohromady.

Je hodně nápadné, že se v názvech často objevují místní jména: Stuttgart, Dehli 9, Züri, Utrecht Spa nebo Elektra Bregenz.

RD: To mě ještě nikdy nenapadlo, ale souhlasí to. Pak tedy uděláme jako další podobně album s...
RH: Graz, Ling...
RD: St. Pölten...
RD: To jsou absurdní názvy, které nemají žádný další význam a vycházejí z nějakého pitomého humoru. Asi užíváme názvy, které si můžeme zapamatovat, protože pro nás jsou vtipné, pro někoho jiného jsou nesmyslné.

Tosca a 'Odeon'

Tosca - Odeon
Legendární downtempový projekt Tosca Richarda Dorfmeistera a Ruperta Hubera uvedl loni v říjnu hudbu z jejich vycházejícího alba ve zcela zvláštním vystoupení ve vídeňském divadle Odeon. Koncert, pro který si museli připravit zcela nový live koncept s mnoha hostujícími muzikanty, byl pro oba muzikanty tak zásadní zkušeností, že podle něj pojmenovali nové album. Ostatně momentka z představení se dostala také na obal desky, která vyšla letos v zimě u labelu !K7. V pondělí 29. dubna přijedou právě s novou deskou "Odeon" a vokalisty, kteří ji nahrávali, do Prahy na Conference k 22. narozeninám Radia 1.

Jak moc se promítá vaše rodné město Vídeň do vaší hudby?

RD: Vídeň se s otevřením Východu (východních zemí) v posledních letech totálně proměnila. Tato internacionalizace neexistovala, když jsme tehdy začínali. To bylo úplně šedivý. Město nebylo jednoduše tak rozvinuté, zkrátka za kopcem.
RH: Přinejmenším v těch lepších okrscích se mnoho změnilo. Během svého studia jsem bydlel v 10. okrsku. Tam je to i dnes stejně jako před tím - šedivé. Co je na Vídni sympatické a kde jsme Vídní utvářeni - lidé pořád pochybují - v pozitivním smyslu. Z nějakých důvodů jsou si stále všichni nejistí, na rozdíl od New Yorku, Londýna nebo Berlína.
RD: Bylo by zajímavé jednou to místo změnit a udělat něco jiného. Tosca v Římě by byla přirozeně taky velmi pěkná: dobré jídlo atd., ale naše hudba s tím souvisí, že už jsme tady tak dlouho. Existuje tady nějaká historie, která souvisí s pocitem hudby, která z toho vychází. Tradice Vídně jako města hudby je také téma samo o sobě, Mozart, Strauss atd. S tím to vzrůstá a podvědomě je to každému známé.
RH: Legie houslistů, bataliony violoncellistů... (smích)
RD: Vídeňská elektronická scéna taky není malá. Sofa Surfers existují už mnoho let, nyní jsou zrovna na turné a udělali soundtrack pro jeden film. Okolo Patricka Pulsingera jsou pořád ještě ti stejní lidé jako před pětadvaceti lety: Patrick, Rodney Hunter a Peter Kruder. Také Dorian Concept mají několik nových členů.
RH: Mám rád taky Wolfganga Mitterera z Experimental Jazz a Elektronik Ecke.

Srovnává se Vídeň s Berlínem?

RD: Berlín byl jistým způsobem vždycky větší než Vídeň, jednoduše mezinárodnější. My sami jsme měli s Berlínem vždy nějaké spojení, samostatně přes vydavatelství a byli jsme tam často. Má mnohem větší zář, sílu pro hudební akce. Moc hezky se to celé změnilo. Co se tam teď odehrává, je over-the-top. Je to New York Evropy. A boží je to, že se tam alba z poloviny produkují sama. Lidé tam přicházejí a přemýšlejí: "Teď to odchází. My jsme ale přece tady, v Berlíně. Super, nebo? - Ey, boží!" A ve Vídni jsou všichni tak... (oba sborově vzdychají, naříkají a zkřiví se jim koutky úst dolů).
RH: Vídeň je potom nejspíš valčíkový Nashville Evropy.

Vyšlo na serveru TheGap.at, překlad Eva Zahradnická (23|PR)


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY