Věra Bílá se skupinou Kale (v romštině "Černí") je patrně nejznámější českou zpěvačkou za hranicemi ČR. Její přítomnost na obřích hudebních událostech (festival Sfinks v Belgii, Les Printemps des Bourges ve Francii, různé odnože Womadu...) je dnes běžná, nemálokdy patří k hlavním lákadlům a vrcholným bodům těchto festivalů. U nás v republice se o ní ví, není o nic víc známá než například Ida Kelarová, obě jsou házeny kamsi do škatulek "rompopu", nakonec obě se tu a tam na domácích i zahraničních festivalech vedle sebe scházejí (poslední viditelnou ukázkou nechť je pražský předloňský Womad). S frekvencí koncertů na domácí scéně to Kale nepřehánějí, nepoměrně více času než veřejným vystoupením věnují dobře placeným rautům. V tuzemských podmínkách se tedy Věra Bílá stala lehce snobskou záležitostí, v komunitě "vyšší společnosti" fungující jako spolehlivé oživení sterilních večírků.

V pořadí třetí album Kale - "Rovava" (2001, BMG Ariola) toto pojetí nakonec jedině posiluje. Vydala jej velká firma v jistě velkém nákladu, kromě samotných Kale se na postu hostů objevují velká jména (Jahloul "Chico" Bouchikhi z Gipsy Kings, polská popová hvězda Kayah...), s tím se sváží i velká cena, skoro by se chtělo říct, že deska je určena hlavně pro "velké" a bohaté. A skoro by se chtělo říct, že "velcí" a bohatí jsou hudebně vceklu nenároční. Ano, rytmické kytary, melodické prolínající se zpěvy, smutné texty, základní atributy opět nezklamaly, fungují už potřetí a zase spolehlivě. Háv, do kterého jsou písně "Rovavy" zahaleny, má však s kořeny zašpiněného romského folkloru, kterým byli bezesporu všichni z Kale odkojeni, pramálo společného. Jako na většinu "moderních" kapel, i na Kale byly ve studiích nasazeny metody, kterými se dnes točí. Vůně levných parfémů, rozladěné kytary či navíněné jikřicí zorničky se do studia, respektive tam ještě možná ano, ale na nahrávku zcela určitě přenést nepodařilo.

"Rovava" je uhlazená, líbivá, pěkně ubíhá, příjemná jako kulisa, je nenáročná, normální, nijaká. Dramaturgii desky, výkonům samotných hudebníků, zvuku, lze objektivně těžko něco vyčítat, vše je profesionální. A jak je čitelné i z našeho nedávného rozhovoru s Kale, kapela je s tím, co dělá a jak to dělá, smířená a vyrovnaná. Svět, který evidentně funguje, spokojenost vládne na straně výrobce i spotřebitele. Škoda jen, že cesty za poznáním opravdových kořenů ať už jakékoli muziky, se s tímto světem úspěšně míjí.