První ze jmenovaných kapel měla tu čest zahájit celý program a učinila tak již před půl osmou večerní. I když čest... Pod pódiem se krčilo pár desítek nedočkavců, které tato parta v čele se zpěvákem Jiřím Haškem zahrnula poctivou porcí rocku a punku. Formace brázdí česká pódia už deset let a její alba produkovaly známé osobnosti tuzemské rockové scény - Štěpán Smetáček a to zatím poslední "Hoříš" René Rypar. Na závěr zhruba čtyřicetiminutového setu pak zpěvák překvapil fanoušky prohlášením: "Pokud jsme se vám líbili a chtěli byste nějaké naše CDčko, přijďte k pódiu a dostanete ho za cenu, jakou si sami určíte." To už kapela měla publikum na své straně a to se mohlo těšit na další nadílku.

Tu obstarali The Snuff. Kapela kolem zakladatelů bratrů Kučerových ale hraje trochu tvrdší metalovou muziku a díky tomu příliš mezi ostatní bandy v programu nezapadla. Řemen koncertu rázem spadl a nezachránily to ani výtečné instrumentální či pěvecké výkony, ani parádní sólo Matyáše Vernera na bicí. Publikum tedy vychladlo, ale nakonec to ani až tak nevadilo. Málokdo totiž tušil, že po vystoupení druhé předkapely nás ještě čeká více jak tříhodinová porce muziky.

Jako třetí tentokrát vystoupila punk’n’rollová formace Harlej a svůj set začala v pořádně rychlém tempu písničkami "Zfetovanej", "Kapitán Morgan" a "Jůlie". "Je tady zima jak v pr... tak pojďte za náma dopředu se zahřát," pravil už poměrně obstojně zaplněné hale zpěvák Tomáš Hrbáček, který od začátku zasypával přítomné publikum charakteristicky sebevědomými rockovými gesty a postoji jako vystřiženými z dílny Josefa Vojtka z Kabátu. Nutno ovšem dodat, že to hlavní - jistý pěvecký výkon - mu také nescházelo.

S písní "Zemětřesení" kapela pokračovala v průřezu svojí kariérou a největšími hity. A že už jich má slušnou řádku. Jednoduché a snadno zapamatovatelné vypalovačky o holkách, pití a zábavě se linuly stadionem a lidé nadšeně reagovali a zpívali. Cover od Michala Tučného "Pověste ho vejš", "Zrzi, zrzi", "Svařák", "Z Cuby kiwi", "Přirození" či "Malá nevěrná holka" dokázaly v lidech udržet rozvernou náladu po celý průběh jejich vystoupení. Písní "Proč pocit mám" kapela ukončila základní set a následovaly tři přídavky, včetně jediné opravdu pomalé písně za celý večer, skladby "Proměna".

A pak už přišlo finále. Kapela Škwor slaví letos patnáct let existence (Harlej je o něco málo starší) a troufá si na velký prostor v Praze na Výstavišti. Loni vydala doublepack DVD+CD "Natvrdo", kde zaznamenala své živé vystoupení na Benátské noci ve Vesci a setlist tohoto koncertu se příliš nelišil.

Textově se Škwoři na rozdíl od Harlejů věnují spíše politickým a sociálním tématům, i hudebně jsou malinko jinde, ale přesto spojení těchto dvou part funguje. Velkým problémem v jejich vystoupení byl ale zvuk. Nazvučit jakoukoliv halu je celkem alchymie, moravskobudějovická plechovka se ani halou nazvat nedá, navíc má spoustu otvorů, a proto hlavně při refrénech se zvuk změnil v obrovskou nesrozumitelnou kouli, který rozdrtil vše, co mu přišlo do cesty, bohužel včetně sluchu všech přítomných na koncertu. Požitek tedy veškerý žádný, nebo alespoň hodně pokažený. Kapela hrála jako o život, sázela hity jeden za druhým, ale toto její vystoupení nedokázalo zachránit. Závěr obstaraly dvě předělávky od Falca a Tears For Fears "Stíny a mráz" a "Sraž nás na kolena".

Byl to takový malý rockový festival. Pět hodin čistého času vesměs velmi poctivé rockové muziky brzdily mimo výše zmíněného nazvučení Škworu akorát prostoje mezi vystoupeními jednotlivých kapel, které nebyly sice dlouhé (zhruba čtvrthodinové), ale přesto obzvláště v chladu, který na stadionu panoval, nepříjemné. Dramaturgicky se příliš nehodilo vystoupení metalových The Snuff, ale jinak se jednalo o vcelku povedený program, který měl posloužit především jako zábava a nebyl hlubokým uměleckým prožitkem. Od toho jsou tu přece jiní.