Pamětníkům alternativních československých devadesátých let jistě v hlavě zůstala i jedna zajímavá slovenská kapela, jejíž výrazná zpěvačka zpívala česky. Ta zpěvačka se jmenuje Jana Tóthová a skupina Tornádo Lue. V pozměněné (podstatně úspornější) sestavě loni na podzim oprášili své největší hity, přearanžovali je a na třech koncertech v bratislavském Nu Spirit Clubu, jenž dal albu název, je představili.

"Nu Spirit Club" tak přináší posluchačům tři důležité vzkazy. Jednak že Tornádo Lue přerušuje období spánku. Následně, že kapela výrazně změnila svůj zvuk (na nástrojové obsazení zpěv, klavír, kytara). A co je nejdůležitější - že to zřejmě s muzikou myslí zase vážně, když začíná skládat nové písničky. Nebo že alespoň sonduje, zda je dobrý čas na návrat legendy.

Vedle toho je další dobrou zprávou fakt, že i bez bicích a dechů zůstala zachována ta nádherná poetika kapely, jež mísí žánry, půjčuje si motivy z nejrůznějších míst a sama je pak prezentuje svébytným způsobem. Tornádo Lue voní barem a kabaretem, jejich písničky mají až burleskní ráz, jenž ony minimalistické aranže ještě více odkrývají. Nové skladby navíc voní po romantických francouzských filmech 60. a 70. let a dávají vzpomenout na šansony Serge Gainsbourga či hudbu, jakou psal Francis Lai.

"Nu Spirit Club" tak představuje příjemný most mezi starými Tornádo Lue a jejich aktuální podobou. A nezbývá, než věřit, že ta stávající úsporná tvář se brzy rozvine do dalších rozměrů a vyjde regulérní řadové album. Ty tři nové písně - "Nikto není", "Mein Schatz" a "Šílená" ukazují, jak silný potenciál v kapele zůstal.