Poslední regulérní deska Limp Bizkit vyšla před více než rokem a jmenovala se "Chocolate Starfish And The Hot Dog Flavored Water". Prodalo se jí mnoho milionů a z Limp Bizkit se staly skutečné hvězdy. Dokonce za ni dostali cenu MTV coby nejlepší album roku 2000 (nad tím zůstává rozum sice stát, ale přejme jim tento úspěch jakožto vyslancům rocku ve vodách nejtěžší komerční ubohosti). Protože "Chocolate Starfish..." byla už třetí deska souboru (na dnešní poměry bilance dostatečná), nepřekvapí, že nyní přicházejí Limp Bizkit s čímsi jako Best Of, avšak notně upraveným.

Prvním remixem alba je "Nookie" z desky "Significant Other", který si vzali do parády The Neptunes. Výsledkem je poměrně zajímavý hip-hop s lehce tanečním, přerývaným a klávesově vrstveným pozadím. "Take A Look Around" od Timbaland v druhé stopě je položen na otravném brnkání (vzatém s originálu), prolínajícím se s řádně přefiltrovanými kytarovými riffy. DJ Lethal, člen Limp Bizkit, udělal "Break Stuff" a jméno si tím asi nezvětší - nuda nudoucí. Jedna z největších hvězd, které se na remixech podílely, je bezesporu P.Diddy (kdysi býval Puffem Daddym). Bohužel jediné, co na jeho "práci" zaujme, je jeho jméno - "My Way" (původně z desky "Chocolate Starfish...") je nic neříkající, zpomalený drum’n’bass, a přitom by tahle písnička mohla být upravena vzhledem ke svému potenciálu výrazně zajímavěji (jak dokázal DJ Lethal ve svém remixu). Zato šestá "N 2gether Now" opět od The Neptunes je naprosto vynikající legrační skladbička s úžasným funky podkladem. Osmá "Getcha Groove On" od DJ Premiera začíná doslova jako samotářský "Lucky Boy", ale ihned se změní v jednoduchou (až příliš) hip-hopovku, která se vlastně ani příliš neliší od studiové verze, na níž také rapuje Xzibit spolu s Durstem. Podle jmen se nejpřitažlivějším zdá být remix číslo devět, "Faith", a to protože na něm hostuje Everlast a s kotoučky a knoflíky si rovným dílem pohráli Fred s Joshem Abrahamem (produkoval např. Orgy). Ale opět - na desce po několikáté - následuje zklamání, neboť celé je to nějaké unylé a nevýrazné. Náladu mi zvedl "Nookie" od Butche Viga, v němž jeho autor nezapřel svou domovskou kapelu Garbage, takže je slyšet rychlejší tanečně-rocková rytmika, která je v refrénu překryta samplem jakéhosi dětského popěvku. K regulérním třinácti písním je navíc přidán bonus v podobě tří remixů skladby "My Way", kdy jedna z verzí je od samotného Williama Orbita...

Z výše napsaného vyplývá, že "New Old Songs" není vysloveně špatná deska, bohužel má pár chybiček, které se těžko odpouštějí. Za prvé na spoustě míst vychází až příliš najevo, že Limp Bizkit zrovna skladatelské hvězdy nejsou (proto zní jejich desky tak tvrdě a přímočaře), což ale na tomto albu působí jedině nudu. Dále mi některé remixy přijdou jednoduše odfláknuté - pouze okleštěné od kytar a lehce nasamplované. A nemůžu nezmínit, že celkových sedmdesát čtyři minut je prostě moc.

"New Old Songs" je tak trochu rozpolcená deska - sem tam hip-hopová, sem tam s ambicí být taneční. Jenomže, jak trefně poznamenal Ashley Bird v britském časopisu Kerrang!, "...když si budu chtít poslechnout dobrý rap nebo nebo dobrou taneční muziku, rozhodně nesáhnu po takovýchto remixech...". Poučení pro Limp Bizkit by mělo být v tom smyslu, že lépe je držet se svého kopyta.