Martin Pavlík a Tomáš Galle mají za sebou nejedno audiovizuální dobrodružství. Po nečekaně protáhnuté proluce je tady nové pokračování pojmenované "Interface", které logicky navazuje na startovací sekvenci "Predestination". Frontier Guards pro tento okamžik ale opustili zkoumání mimozemské tématiky a zaměřili svůj drobnohled na současnost obtěžkanou industriálními kolapsy a vesměs všude očekávanou válku v kybernetickém prostoru. Tomášův vizuál je opět postaven na niterných kolážích obrazců, kdy se více zaměřil na technické detaily, přístroje, techniku s cílem poodkrýt možnost ohraničení jednotek kybernetiky.

Zvuková alchymie s tímto koresponduje a nabrala mnohem širší spektrum. Už to nejsou převážně hloubkové ponory do meziprostoru dark ambientu. Ve větším měřítku se tu objevují minimalisticky ruchové (syrovější podoba) idm, práce s propletenci rytmických smyček a v náznacích postřehnete i návratku ke klasické pulsové terapii ebmka, ke kterému Martin i nadále inklinuje. Není však pro něj omezujícím prvkem, plně jej totiž proplétá samplovanými preludii, chorály, hlasy nebo různě natočenými hluky.

Hned úvodní "Four Ways" je onou výhybkou do vstupní/výstupní brány kybernetického rozhraní mezi realitou a světem jedniček a nul, "Doppelgänger" je pak následnou křižovatkou, protínáním těchto dnes pevně propojených lidských součinností, nebezpečných pout s počítači. "At The End" je posléze očekávaným zlomem ke katastrofickým závěrům. Naopak po sobě jdoucí "Civitas Dei" a "Cum Spiro Spero" představují sebereflexi minulosti s blízkou budoucností. Historicky koncipovaná chorálová relikvie "Civitas Dei" je mysteriózní předehra k filmovému sci-fi finále v "Cum Spiro Spero", kdy dojde na odhalení skutečnosti, zda už lidstvo náhodou není pohlceno vlastnoručně stvořenou vědeckotechnickou evolucí.

Další změnou na "Interface" jsou vokální kompozice "Dark Age", "Narrowest Path" a "Behind The Tunnel", ve kterých hostuje Patrik Lev, leader Depressive Disorder, jenž o několik let dříve společně s dvojicí Pavlík/Galle spolupracoval na projektu H.E.E.L (ten se stal jakýmsi předvojem samotných Frontier Guards). Patrik v nich neztrácí svou tvář, hlasovou identitu a podtrhuje houšť myšlenkových toků ukrytých v jednotlivých sekvencích. "Narrowest Path" má díky kontrastu nálad (šepot v úvodu kontra následná naléhavost) téměř hororový nádech.

"Predestination" se mohlo pochlubit ucelenější formou a dějovým propojením jednotlivých obrazců. "Interface" v tomto není místy tolik sevřené, je však naopak nakloněno novým vjemům, zejména těm ruchovým, v nichž je Martin Pavlík přímočařejší bez ztrát konzistence detailů. Jeho vykreslení kybernetické reality je nervně tikající spoušť temných zákoutí, kdy každé z nich má svůj ponurý chvalozpěv.