Spojovat v současné době Jamese Blakea a dubstep je už téměř nemožné. To, co částečně naznačoval bezejmenný debut, se nyní naplno projevuje na "Overgrown" - tady mám na mysli to, že Blakea lze označit za písničkáře, který do své hudby zakomponovává různé prvky z elektronické hudby, a díky soulovému hlasovému projevu jej částečně můžeme zařadit do současného r'n'b. Největší vliv na nový materiál měli Kanye West, Justin Vernon, s nimiž anglický experimentátor strávil nějaký čas, a pak také Joni Mitchell, s níž diskutoval především o tom, jak je důležité zachovat si uměleckou integritu. Nakonec se připojil jeho otec, muzikant James Litherland, který nezapomněl synovi zdůraznit, že mezi jeho nejznámější práce patří předělávky skladeb "Limit To Your Love" (Feist) a "The Wilhelm Scream" (původně "Where To Turn" od samotného Litherlanda) a že by se měl více soustředit na skládání písní. A tak zatímco byl debut složen převážně z fragmentů vokálních linek a opakujících se smyček, "Overgrown" již je dotažená nahrávka i co se textové stránky týče.

Nejnápadnějším rysem nového materiálu je jeho srozumitelnost a soudržnost. Téměř všechny písně reflektují bolestný smutek z velké části vycházející z ne zrovna šťastného vztahu na dálku (konkrétně jde o jeho vztah s Theresou Wayman z Warpaint). Nejvíce je tento pocit ze ztráty a opuštění patrný v "Life Around Here" ("Part time love is life round here"). V jemné baladě "DLM" pak Blake naléhavě zpívá "Please don't let me hurt you more" a jeho projev je natolik uvěřitelný, že ona slova zabarvena téměř konstantním smutkem jsou jednoduše působivá. Řekl bych, že zrovna zde je nejvíce patrný onen vliv Joni Mitchell.

Jestli se mu daří v textech po celou dobu tematicky držet smutku, hudebně je "Overgrown" pestřejší a dynamičtější než kdy předtím. Blake si našel ideální střední cestu mezi baladami (ty by šly pravděpodobně nejlépe popsat jako zdrženlivé) a elektronickým soulem. Ve skladbách, jako třeba v té titulní, je zamyšlený a jeho hlas je zbaven jakýchkoliv studiových úprav. Navíc je to právě jeho hlas, který lze označit za hlavní nástroj, prostředek vyjadřující jeho pocity. To, jak s ním dokáže pracovat, jej činilo odlišným již v minulosti, ale nyní zachází ještě dál (čemuž napomáhá i zmíněné kladení důrazu na textovou složku).

Co novinku také ozvláštňuje, jsou dvě výrazné spolupráce. První z nich najdeme ve skladbě "Take A Fall For Me", v níž je Blakeův temný elektronický doprovod posunut do hiphopových vod díky rapovému vkladu RZA z Wu-Tang Clan, plné kuriózních anglických referencí (dojde i na fish & chips) a rozhodně je to pro něj povedený vstup do neprobádaného světa. Ještě působivějším je "Digital Lion", v níž se potkává s Brianem Enem. Z počátečního skoro gospelového úvodu se skladba zlomí do breakbeatového rytmu plného různých perkusí s výraznou pulzující basou. Ač náročnější, rozhodně se vyplatí poslouchat.

Na "Overgrown" James Blake umělecky vyrostl. Kromě toho, že se nebojí zakomponovávat nové prvky, zlepšuje se především jako skladatel písní. Písní takových, které nesou nálepku s jeho jménem, a s nikým jiným si je nespletete. Pokud se bude i v budoucnu pohybovat na jedinečné hudební cestě, na které se nyní nachází, nepotřebuje už žádné další rady. V závěrečné písni "Our Love Comes Back" zpívá "You know how you’ve grown" a my to můžeme s klidem obrátit na něj. Blake jako muzikant dospěl!