David Koller předvedl vyprodanému Divadlu Hybernia dvouhodinovou nálož reprezentující veškeré etapy jeho dlouholeté kariéry. Hlavně klasiky od Lucie se dočkaly vskutku neortodoxních aranží, které jim dodaly úplně nový rozměr. Skvěle nazvučené akci ve svátečním prostředí tak téměř není co vytknout.
Live: David Koller
místo: Divadlo Hybernia, Praha
datum: 19. března 2013
Fotogalerie
© Honza Průša, musicserver.cz David Koller. Jeden z nejcharismatičtějších a nejuznávanějších zpěváků porevoluční české populární hudby, dost možná i její vůbec nejvýznamnější persona. Jako lídr legendární
Lucie zažil vyprodané největší české stadiony a haly, koncertoval s ní ve Státní opeře na megalomanském koncertu s orchestrem, podobnou roli si loni zopakoval i sólově za doprovodu
Agon Orchestra. Co udělat ještě většího? Nic, jako další hudební výzvu je třeba jít přesně proti tomu a uspořádat akustické turné s minimalistickou pódiovou výpravou.
Právě takové nyní Koller se svými spoluhráči jede po českých městech a těší se mimořádnému zájmu. Protože brněnský koncert byl vyprodaný, musel jsem na tuhle show vyrazit do rovněž vyprodaného pražského Divadla Hybernia a i toto představení musí mít díky enormní poptávce 25. března svou reprízu. Večer neměl žádnou předkapelu a nikomu to myslím ani nevadilo, Koller svým obsáhlým repertoárem rozhodně má na to naplnit bez hluchých míst dvouhodinový koncert. Show tak začala ve čtvrt na devět a hned od první písně jsme si mohli užívat křišťálového zvuku díky umístnění akce do divadelních prostor, stejně tak toto dodávalo koncertu sváteční nádech.
© Honza Průša, musicserver.cz Zpěvák se obklopil schopnými a sympatickými hudebníky a mezi skladbami nijak zvlášť nemluvil ani nežertoval a zachovával vážnou tvář, jak je u něj zvykem. Až na občasné popletení textů podal spolu se svými spoluhráči maximálně profesionální výkon, jak se od podobně zkušených muzikantů očekává. Během večera se za bicí soupravou vyměnili hned tři bubeníci - Tomáš Marek a Kollerův syn Adam se střídali za perkusemi a na bubenické sesli, ovšem až když se na ní usadil sám hlavní protagonista, vynikla jeho neuvěřitelně energická hra s úžasným feelingem a orientací na rytmus. Je radost se na něj dívat za bicími.
A cože se všechno hrálo? Hlavní bodem bohatého setlistu bylo logicky akustické album
Kollerbandu "Unplugged", které zaznělo téměř celé, byť v některých skladbách ještě v pozměněných aranžích než na desce. Dále se dostalo na všechny tři zpěvákovy sólovky, včetně té poslední
nepovedené, ze které byla navíc do setlistu vybrána zrovna příšerným texem obdařená úvodní "Začnu s tebou".
Dočkali jsme se však samozřejmě i několika pecek od Lucie, vedle kterých ale věci ze sólových desek překvapivě obstály se ctí. Koller si hlavně u notoricky známých hitů výrazně pohrál s tempem i aranžemi, a tak nám představil v mexickém duchu pojaté "Šrouby do hlavy", stejně jako reggae verzi vypalovačky "Oheň". Ta se však moc nepovedla a úplně se v ní ztratil její původní revoluční náboj.
© Honza Průša, musicserver.cz Koncert byl sice koncipován k sezení, ale na závěrečný přídavek už málokdo vydržel na svém sedadle a celý sál tleskal a zpíval. Není se co divit, mocný triumvirát "Amerika"," Černí andělé" a předposlední majstrštyk "Chci zas v tobě spát" (celý koncert uzavřela "Majolenka") nenechal nikoho chladným. Samotnému skvěle připravenému a odehranému koncertu dodalo slavnostní atmosféru i zvolené místo konání a na světě je tak velmi silný umělecký zážitek pro všechny přítomné.
Ve VIP lóži sedící
Michal Malátný z
Chinaski tak mohl zapřemýšlet o tom, proč jeho kapela, stejně jako třeba
Kryštof, kteréžto spolky převzali po Lucii štafetu masových stadiónových kapel, nikdy nedosáhnou všeobecného respektu hudební kritiky a umělecky hodnotného a přitom masově oblíbeného statutu své hudby. Být headlinery festivalů pro náctileté studenty pro skutečně sofistikovaný kvalitní pop prostě nestačí.