Příležitost vidět a hlavně slyšet jesenickou skupinu Priessnitz v Paláci Akropolis jsem si nemohl nechat uniknout vzhledem k tomu, že nehrají tak často a křest remixového CD jsem v říjnu nestihl. Navíc v předvánočním čase se zrovna hudba Priessnitz, která umí navodit lehce tajemnou a přitom příjemnou atmosféru, hodí výborně.

Vzhledem k našemu rozhovoru se zpěvákem Jardou Švejdíkem jsem byl zvědav, nakolik komorní bude aranžmá skladeb, jím přiznaný příklon k víc "unplugged" verzím v poslední době byl na jedné straně, ale na druhé se daly na koncertě očekávat trochu výraznější kytary, jejichž upozadění byla asi má hlavní a jediná výtka k jejich výborné novince (už tedy ne nejnovější :) "Zero" (tady je recenze).

Chvíli po osmé se pódium zatmělo a začala hrát instrumentálka "Zero" ukončující desku a na jejím konci se postupně dostavila jesenická pětice muzikantů. Za střídmých světel (na obrázku je foto ze staršího koncertu v Akropoli) začala s dvěma skladbami ze "Zero" a sice "Na sever od ráje" a "Na obloze". Co se lišilo, byl mnohem rockovější náboj skladeb, kytarové party byly opravdu slyšet, nicméně stále zůstaly a působily křehké melodie, obzvlášť ve slokách, kde bylo snazší cítit tu těžko uchopitelnou atmosféru. Postupně se střídaly starší skladby s novějšími, poslední album přehráli nakonec komplet kromě (trochu překvapivě) skladby "Turista", ze starších zazněly kromě čtyř všechny skladby z téměř unplugged desky "Potichu?", ovšem i tady nutno zopakovat, že aranžmá skladeb bylo "jako za stara", kytarovější. Priessnitz také zahráli další starší kousky, např. "Nebel" či "Hvězda". Kromě kytar se nedala zahanbit rytmika, basa (Petr Víška) a bicí (Jaroslav Kolompár) přesně podkládaly melodické a částečně hlukové stěny dvou kytaristů (Petr Kružík, Dušan Oravec) a vše korunoval zajímavý a jistý zpěv Švejdíka.

Tolik popisná část. A dojmologie? Bylo to prostě úžasné! Jednou z věcí, kterou si mě získali, je naprostá obyčejnost vystupování. Žádné manýry, mezi skladbami jen oznámení titulu a občas poděkování, ale rozhodně to nevypadalo jako pohrdání publikem, prostě civilní chování. Kapela přišla zahrát, tak hraje. Vůbec tak nevadil kix ve skladbě "Malý chlapec" (mj. byla hrána v pomalejším tempu, což sedělo), kdy si zpěvák nevzpomněl na část textu, to se stane, a jeho vysvětlující poznámka po skladbě "některé věci jsou lepší bez zpěvu" působila mile. Díky hřmotnějším kytarám se někdy silně vybavila scéna tzv. gotického rocku v plné kráse, speciálně ve skladbách "Nebel" nebo "Sny" jsem se koupal v atmosféře... gotiky, nevím jak to jinak popsat. Kdo někdy přišel na chuť kapelám The Mission nebo The Sisters Of Mercy, ví, o čem píšu. Co dělá Priessnitz jednou z předních našich kapel, je cit pro melodii a silné refrény. Ty se v kytarách rozhodně neztratily, naopak jejich prolínání bylo nenarvanou, ale naplněnou Akropolí bouřlivě aplaudováno. Řídké hrátky kytaristů připomněly americké papričky, v jedné skladbě zazněly přednatočené smyčce, jindy zase bicí docela napovídaly, že deska jejich tanečních remixů měla co využít. A samozřejmě Švejdíkovy texty, někdy znějící banálně, ale v jeho podání mají vždy něco navíc, co chytne. Spokojenost publika se projevila i dvojnásobným přídavkem, přesto se skončilo čtvrthodinu před "sousedskou" desátou hodinou. Škarohlíd by mohl říci, že model "tišší sloka-hutnější refrén" se stále opakoval, je fakt, že například "Jaro" mohli zahrát pro kontrast v tišší verzi, ale proč, když i takto fungovalo perfektně?

Moc pěkný dárek k Vánocům jsem dostal, díky. Teď ještě kdybych pochopil, proč jejich skladby v uhlazenější podobě na CD nehrají rádia, protože v kategorii kvalitních poprockových skladeb nemají u nás Priessnitz příliš konkurenci. Pro ty, kteří tenhle koncert nestihli, informace od zpěváka - další koncert v Praze bude asi 6.6.2002. A pokud bude nová deska, prý je dost dobře možné, že to bude docela randál. Každopádně se těším a zatím bych velice uvítal záznam tohoto koncertu na CD jako náhradu :).

Priessnitz, Palác Akropolis, Praha, 20.12.2001