Historie české populární hudby byla a je psána společnou a nerozdílnou rukou mužů a žen tak, jak je tomu i na celém světě. Zatímco muži jsou povětšinou lvy salónů, svůdci či naopak ostřejšími seladony, ženy zase více či méně přinášejí do světa hudby něhu, cit a hlavně krásu a půvab.
© brnensky.denik.cz Populární hudba doma i ve světě má za sebou zhruba padesátiletou historii a tento článek má za cíl pokusit se vypíchnout desítku interpretek, které zanechaly na poli české populární hudby nesmazatelné stopy, prodaly nejvíce alb a jejichž písně září i pod vrstvou prachu. Řazeny jsou zhruba dle toho, jak jednotlivé dámy začínaly své úspěšné počínání ve světě hudby. Na nejmladší zástupkyně jsme si již posvítili v
samostatné Top 10.
Podhoubí pro jejich nástup připravily interpretky jako Ema Destinová, Judita Čeřovská, Jana Malknechtová, Yvetta Simonová, v jejich případě šlo ale ještě především o jazz a swing, v případě Destinové dokonce o operu. S nástupem Beatles se ale i u nás prolomily ledy a šedesátá léta přinesla živnou půdu pro populární hudbu, ze které se čerpá dodnes. Vznikala slavná divadla jako Apollo, Rokoko, Semafor a v nich dostávali příležitost i mladí zpěváci a zpěvačky. Hned ta první byla jednou z nich.
Eva Pilarová (* 9. srpna 1939) dokázala za svoji předlouhou pěveckou kariéru získat tři Zlaté slavíky a v roce 2009 jí prezident
Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy. Neorientuje se pouze na jeden styl, ale dokáže skvěle interpretovat jak swingové a jazzové standardy, tak populární písně. I díky filmu "Rebelové" a opětovnému návratu hudby šedesátých let do povědomí posluchačů jsou stále populární i Eviny písně "Oliver Twist", duet s Waldemarem Matuškou "Ach, ta láska nebeská" nebo "Rodeo".
Helena Vondráčková (* 24. června 1947) zahájila svoji kariéru v sedmnácti letech na soutěži Hledáme nové talenty, kde interpretovala americký tradicionál "Červená řeka" (viz video). Během své kariéry vydala na sto alb a různých kompilací a mnoho úspěšných singlů. V její umělecké dráze hrálo též velkou roli seskupení s
Václavem Neckářem a Martou Kubišovou aka
Golden Kids. Do nového století vtrhla Vondráčková s novým tanečním soundem a megahitem "Dlouhá noc" (1999), který pro ni napsal
Michal David. Nové písně nepřestává točit ani ve svých šestašedesáti letech.
Také
Marta Kubišová (* 1. listopadu 1942) vyhrála během své kariéry tři Zlaté slavíky. Šedesátá léta pro ni byla nesmírně úspěšná. Hrála v divadle Rokoko, vydávala singly jako "Loudá se půlměsíc", "Depeše" či "Nepiš dál", vystupovala s
Golden Kids a natočila pro rok 1968 velmi symbolickou píseň "Modlitba pro Martu". Ta byla také hojně připomínána i během sametové revoluce. V sedmdesátých a osmdesátých letech tolik úspěchů nezaznamenala a prošla si nejednou krizí jak v uměleckém, tak osobním životě. Komunistická zlovůle ji odstavila od mikrofonu. K němu se vrátila až po pádu režimu, kdy zažila vydařený comeback a v současné době stále vystupuje se sólovými recitály nebo v divadle Ungelt.
I Hanu Zagorovou (* 6. září 1946) objevila soutěž Hledáme nové talenty, ale již v roce 1963. Na první singl "Svatej kluk" čekali její fanoušci celých pět let. Nejprve účinkovala se skupinou Flamingo a v té době byl její hlavní doménou beatový šanson. Poté si ji vzal pod svá ochranná křídla Karel Vágner, nazpívala několik duetů s Petrem Rezkem a v osmdesátých letech jí kryla záda tehdy populární dvojice
kluků z naší školky Hložek s Kotvaldem. Tak jako mnoho jiných zpěváků i ona zažila po sametové revoluci útlum ve své kariéře, ale dokázala se vrátit a hlavně uspět u posluchačů s popěvky "Je naprosto nezbytné" nebo "Za každou chvíli s Tebou platím". I dnes bez problémů vyprodává koncertní sály.
Další z ostravských zpěvaček
Věra Špinarová (* 22. prosince 1951) se celou svoji kariéru věnuje více bigbítu. Na rozdíl od Hany Zagorové po svém začátku také se skupinou Flamingo zůstala beatu nadále věrná. Působila i ve formaci Majestic nebo v kapele Speciál. Zřejmě navždy už bude spojená s baladou Ennia Morriconeho z filmového westernu "Tenkrát na západě". Píseň
"Jednoho dne se vrátíš" je dodnes diváky nejžádanější na jejích koncertech a je úplně jedno, že na třinácti řadových albech je i spousta jiných povedených písní. Jako třeba "Music Box".
A do třetice Ostrava.
Marii Rottrové (* 13. listopadu 1941) se přezdívá "Lady Soul". Také ona se zúčastnila hledání mladých talentů ostravské televize a na základě jejího výkonu v soutěži v roce 1960 dostala nabídku od Československé televize zazpívat píseň "Rozmarné stvoření". Do Prahy se jí příliš nechtělo, a tak měla cestu na výsluní o to těžší a delší. I přesto za svoji kariéru stihla nazpívat takové množství hitů, že opravdu reprezentativní výběr
"Zlatá kolekce" musel být v roce 2011 poskládán na celá tři CD.
Petra Janů (* 19. listopadu 1952) se musela ještě předtím, než její kariéra pořádně odstartovala, přejmenovat. Její původní jméno totiž je Jana Petrů. Taková zpěvačka ale už u nás zpívala zhruba o dekádu dřív písně dechové a lidové. Petra Janů má ale ráda dravější a ostřejší typ muziky, a i díky spojení s Otou Petřinou začala kariéru rockovými alby "Motorest" a "Exploduj". Až ve druhé polovině osmdesátých let začala více inklinovat k popu. Poté, co nazpívala šlágr "Moje malá premiéra", jí další popový materiál obstarával z velké části i
Karel Svoboda ("S láskou" nebo "Říkej mi"). Ani to ale naší všestranné zpěvačce nestačilo a vrhla se i do sfér jazzových a swingových. Loni k jejímu kulatému výročí vyšlo u Supraphonu retrospektivní trojalbum
"Má pouť", a jak se zdá, znamená nikoli konec, ale nové nadechnutí v Petřině kariéře.
Nejen Američané mají rádi country. I mnohým Čechům tenhle hudební styl vyhovuje a to obzvlášť, když jim k tomu zpívá dáma, které slámová hudba koluje v žilách -
Věra Martinová (* 2. února 1960). Pět let vystupovala s dívčí kapelou Schovanky a až poté se vydala na velmi úspěšnou sólovou dráhu. V druhé polovině osmdesátých let bodovala s hity "Až na vrcholky hor", "Malý dům nad skálou" či "Srdcem jsi zůstal u koní". Jedenáct vydaných řadových desek hovoří za vše a ani
spokojených diváků na koncertech neubývá.
Devadesátá léta nabídla jen jedinou skutečně výraznou osobnost na poli české ženské populární hudby.
Lucie Bílá (* 7. dubna 1966) by své začátky u Petra Hanniga včetně hitu "Neposlušné tenisky" nejraději rychle vymazala, a proto si v té době kompenzovala tento přešlap hostováním s různými metalovými a rockovými partami. V devadesátých letech našla díky autorské dvojici Soukup-Osvaldová svoji tvář a začala svými hity a deskami bořit hitparádové žebříčky. Opanovala i díky své bezprostřednosti všechny možné ankety popularity a mimo sólová alba bodovala i v muzikálech "Dracula", "Johanka z Arku" či "Krysař". V současné době ke všem svým hudebním a hereckým rolím přibrala i jednu
porotcovskou v soutěži Česko Slovensko má talent.
Jediná interpretka, která se objevila i v žebříčku kolegy Josefa Martínka
"Top 10 mladých českých a slovenských popových zpěvaček", je
Aneta Langerová (* 26. listopadu 1986). Ta už před svým vítězstvím v soutěži Česko hledá SuperStar (2004) věděla, že má ke zpěvu vlohy. Vyhrála totiž i kdysi populární pěvecké pořady Do-re-mi a Rozjezdy pro hvězdy. Krátce po vítězství vydala album
"Spousta andělů", které mělo neuvěřitelně vysoká prodejní čísla a bylo nahráno takříkajíc
pro masy a hodně narychlo, což se Anetě příliš nelíbilo. Následovníkem bylo dílo
"Dotyk" (2007), které bylo mnohem alternativnější, a přesto, nebo možná právě proto, se setkal s vesměs kladnou kritikou a uspělo i u posluchačů. Album
"Jsem" (2009) bylo opět více písničkářské a zdá se, že to je pro nejmladší zpěvačku žebříčku ta správná cesta.
Samozřejmě výčet nemůže být kompletní, protože co člověk, to názor. Nejsou zde hvězdy šedesátých let Yvonne Přenosilová,
Naďa Urbánková či Miluška Voborníková. Samostatnou kapitolu by si zasloužila královna šansonu
Hana Hegerová, ta však snad s výjimkou písně "Levandulová" nikdy nemířila do mainstreamu. Proto by tento žebříček měl být spíš brán jako jakési ohlédnutí do minulosti a možnost srovnání s tím, co nám nabízí současná produkce.