Koncerty Please The Trees jsou jako předsmrtný očistec. Člověk na ně vkráčí se všemi neduhy parazitujícími na duši a ve stavu ataraxie s blbým úsměvem na rtech odchází. Představují vlastně jakousi terapii, na které frontman Václav Havelka vyobrazuje podobenství o životě a posluchači s porozuměním přikyvují. Magie rozprostírající se kolem táborského tria (nyní bez Davida Babky) přitahuje od dob debutového počinu "Lion Prayer". A jejich současná kondice svědčí o tom, že prudce sílí.

Ano, čtvrteční vystoupení v café V lese bylo opět jedním z těch (všech), kde byste jen stěží rozeznali hranici mezi interpretem a posluchačem. Tedy kromě začátku, kdy se z rohu u dveří klubových prostor přeléval směrem k pódiu pichlavý tok lidských hlasů. (Netřeba dalšího komentáře - buď jsou divní posluchači, pro něž je úcta k umělci přežitkem, nebo já svou nepřizpůsobivostí k brblání jakožto nynější pevné součásti koncertů.) Zpěvák se jím ani zčásti propadlým jevištěm ale rozhodit nenechal. Svůj postoj k situaci, ať už vědomě či nevědomě, vyjádřil v baladě "Getting Ready", kdy tiché vyslovení "…so quiet…" doprovodil ironickým úšklebkem.

Jenže jak si člověk může s někým pořádně popovídat, když se mu do uší dere (nejen) mocné Havelkovo vibrato? Vzdorovat jeho charizmatu a přesvědčivosti je vždycky předem prohraný boj. Je jedno, jestli je upřímným pravdoláskařem v "She Made Love To The Moon" nebo prorokem apokalypsy v "Red Sky", která již klasicky vymetla frontmana mezi přihlížející. Publikum rozumí, cíl je tedy splněn.

Please The Trees během hodinového setu odehráli podstatnou část setlistu živáku "A Live Affair", a přestože o jeho čerstvé existenci ani křtu nepadlo z úst zpěváka ani slovo, nikomu to nevadilo. Skvěle sestavený setlist nabídl kromě výše zmíněných singly jako "Veil Of Echo", "Ear Heart", "Hell On Earth" nebo velvetí cover "I'm Waiting For The Man" v klasickém podání. Mimořádně uvolněná atmosféra si vyžádala na obou stranách přídavek, a i když po tisícerém díky Havelka laškovně zahudroval "ale my nevíme, co máme hrát," stejně se nechal obměkčit. Taneční dialog frontmana s úspěšně kontrujícím mladým párem v první řadě za rytmu našlapané "Easy Ride" přátelské setkání příjemně zakončil.

Please The Trees jsou víc než jen hudební projekt, což dokládá nejen tradice zasazování stromů, který poslední únorový večer zasadili tak trochu inkognito ještě před koncertem. Svou lidskostí, živočišností a přirozeně nabytou autoritou kolem sebe vytvořili magickou auru v tuzemských končinách nevídanou. Není třeba říkat víc - nechme mluvit stromy.