Začíná se mi stýskat po Lunetic. Fakt. "Máma" byla pecka. Několik písniček z poslední desky se mi skoro líbilo a minimálně Vašek už uměl dobře zpívat. Ale možná je to jen obranná reakce organismu po poslechu druhého alba ostravské pětice "HaHa". Protože tahle deska je fakt drsná.

Už první album "Zůstaň v pohodě" třelo i v konkurenci ostatních chlapeckých kapel bídu s nouzí, a to mám na mysli jen ty české, se zahraničními se srovnávat nedají už vůbec. U HaHa mám totiž pocit, že je špatně všechno. Kluci nejsou pěkní (ehm), neumějí zpívat, neumějí rapovat, mají neuvěřitelně slabé skladby bez výrazných refrénů, texty jsou ještě o něco horší a vůbec, tohle se podle mě nemůže líbit snad ani těm malým holkám, pro které je tahle deska určena. I když se skladatelského a částečně i producentského vesla na této desce chopil Jiří Koběrský z druhdy úspěšných V.I.P., rozdíl oproti debutu je možná jen v o něco lepším zvuku, ale jinak se mu může směle postavit čelem.

Nejhorší na téhle desce možná ani není tak špatný zpěv a to vše, co jsem vyjmenoval v minulém odstavci, ale skutečnost, že se hudba snaží tvářit jako pokroková v mezích možností. Pilotní singl, kterým se stala předělávka skladby "Karel nese asi čaj", se snaží znít jako moderní taneční skladba, stejně tak jako titulní "Slova málo jsou", zatímco "Nepůjdem pod vodu" se trošku vrací někam do éry orchestru Gustava Broma, "Tak si to hoď" má asi působit jako hip-hop a podobně. Bezostyšné jsou taky vykrádačky, jakkoli se v bonusu "HaHa na to jdou" chlapci "odvážili" zarapovat i slovo "seru", přece jen je to kopie queenovské "We Will Rock You" jako vyšitá. I tak se ale jedná o nejlepší písničku desky, protože narozdíl od jiných docela šlape. Naopak v naprosto nejhorší skladbě "Hit" ("...zpíváme hit, musíš ho mít / kdo nemá hit, nemůže žít...") je kompletně vykradená melodie z písničky "Že se nestydíte takhle kazit dítě", kterou, pokud se nepletu (což je možné, přece jen jsem mnohem mladší než tato skladba), složil a zpíval Jiří Suchý, a asi ji znáte ze znělky rozhlasového pořadu "Pozor, zákruta!". Není snad třeba ani naznačovat, že by původní autoři byli někde napsáni. Dalším velkým negativem je skutečnost, že pěvecká nemohoucnost je zastírána "sborovým" zpěvem, kdy snad nikdy na celé desce kromě rapovaných pasáží nemá nikdo z kluků sólo, ale pořád zpívají všichni dohromady.

U chlapeckých kapel se nemají moc hodnotit texty, protože to většinou nemá cenu. Jenže ty u HaHa nejsou jen o lásce, ale bez výjimky jsou až neuvěřitelně hloupé. Chyba byla asi dovolit členům, aby si několik písniček otextovali sami, protože ty jsou vskutku nejslabší. Při písničce "Tak si to hoď" mi na mysli vytanuly různé soudní procesy s Ozzym, Judas Priest a dalšími, kteří byli obviněni z toho, že ve svých textech nabádali k sebevraždě. Věty HaHa "...tak si to hoď, uvaž si mašli na větvi, tak si to hoď, padej se rychle oběsit..." by asi u soudu šanci na obhajobu neměly.

Pokud vás vaše děti budou žádat o nové cédéčko HaHa, prokažte jim laskavost a kupte jim radši soundtrack k seriálu "Pokémon", staré desky "Lunetic", cédéčko Dády Patrasové, ale tohle prostě ne. Jakkoli je o mně známo, že na téměř jakékoli desce dokážu najít něco pozitivního, HaHa jsou výjimka. Bude jim totiž ještě dlouho trvat, než se prokopou vzhůru alespoň do té nejodpadnější stoky české pop music.