Slash. Jeden z nejuznávanějších kytaristů světové historie, známý především z řad hardrockové legendy Guns N' Roses, se včera večer podruhé představil v Praze v rámci svého sólového programu. Tuzemskému publiku zahrál nejen tracky ze svých dvou posledních sólovek, ale dobrou čtvrtinu vystoupení tvořily i nesmrtelné hity pistolí, stejně jako skladby z pozapomenutého projektu Slash's Snakepit z poloviny devadesátých let a (bohužel jen) jeden kousek jeho hlavního působiště minulé dekády, šťavnaté superskupiny Velvet Revolver.

Předkapelu v podobě olomoucké metalové formace Venefica jsem díky dopravním komplikacím nestihl a vzhledem k obsáhlé frontě až před Lucernu v době, kdy kapela končila svůj set, si je asi nechala ujít velká spousta lidí. Není se ani čemu divit - čekal nás totiž náročný dvouhodinový program hlavní hvězdy večera v tradičně tropickým klimatem rozhicované Lucerně, a to nebyla fyzicky vůbec snadná záležitost. Proto se rozhodně vyplatilo předem šetřit síly.

Samotný Slash se svou kapelou The Conspirators spustil za zvuků temného sexy intra pár minut před devátou a v tu chvíli začala bohatá přednáška na téma historie rockové hudby. Skupina rozložila svůj set na dvě části. Ty byly v půli vyplněny delším jamem, ve kterém nestárnoucí principál předvedl své kytarové umění naplno.

Slash totiž není tím typickým kytarovým hrdinou, který má skladby postavené kolem svého klíčového sóla, ale naopak hraje vyloženě ve prospěch samotné skladby a zbytečně neexhibuje, díky čemuž hudba všech jeho kapel nepostrádá řízný rockový feeling a správný odpich. Tenhle moment sice trošku zbrzdil výborně rozjetý koncert, na druhou stranu při takto obsáhlém setlistu šlo o vítané intermezzo na odpočinutí si. Kapela se jinak téměř nevykecávala a tento čas byl určitě lépe využitý hudebním obsahem než zbytečnými klišé proslovy.

V první části setu jsme se dočkali hlavně nových pecek z podařené poslední desky "Apocalyptic Love", doplněných o ne ty úplně notoricky známé skladby Guns, zatímco ve druhé části a hlavně v přídavkovém bloku už to bylo otevření klenotnice zlatého fondu rockové historie a i reakce lidí tomu odpovídala. Slyšet naživo takové majstrštyky byl opravdu mimořádný zážitek. V několika skladbách hlavního zpěváka Mylese Kennedyho nahradil zpívající basista Todd Kerns, který se předvedl jako velmi schopný výškař.

Samotný Kennedy potvrdil pozici výborného frontmana s obrovským hlasovým rozsahem a zároveň prokázal, kdo má v jeho hlavní kapele Alter Bridge na starosti které hudební části. Zatímco loňská sólovka kytaristy Marka Tremontiho nabídla řízný metallikovský metal s thrashovým feelingem, Myles by asi nejraději žil v sedmdesátých a osmdesátých letech jakožto ve zlaté éře hardrocku, a tak je pro něj angažmá ve Slashově kapele určitě nesmírně naplňující.

Samotný Slash popírá plynutí času a vypadá pořád stejně už dvacet let, a to včetně koncertní vitalisty, kdy neustále pobíhal a poskakoval po pódiu. Velmi mě potěšila už zmíněná délka vystoupení, kdy dvouhodinový set musel naprosto uspokojit všechny jeho příznivce. Akci tak objektivně není moc co vytknout. Byl to výborný večírek pro všechny fanoušky rockové hudby, a že to v Lucerně vypadalo vizuálně na velmi rozmanitý koktejl, kde klasické máničky byly překvapivě v menšině. Až takový má Slash přesah, aniž by přitom sebou nechal jakkoliv mávat různými hudebními trendy.