Druhého února, dvě minuty před půlnocí přišla nečekaná zpráva, že My Bloody Valentine po dvaadvaceti letech vydávají novou desku. Vzhledem k problémům se serverem, který okamžitě po oznámení zkolaboval, jsme si sice museli ještě několik hodin počkat, ale když už jsme to vydrželi tolik let... A poté přišel první poslech a s ním euforie, slzy, mrazení v zádech, hudební extáze! Kevin Shields to opět dokázal!

O cestě od legendárního alba "Loveless" až po "m b v" už se napsalo nespočet článků a fanoušci tuhle část historie určitě znají, takže jen ve zkratce. Po vydání "Loveless", jednoho z nejlepších alb devadesátých let (jehož výroba málem zruinovala Alana McGeeho a jeho Creation Records), začal frontman a mozek kapely Kevin Shields připravovat jeho nástupce a v letech 96-97 natočil velkou část materiálu, který se k nám teď po letech konečně dostává. V době natočení mu ale nahrávky přišly jako nedůstojné jakéhokoliv vydání, protože podle něj kvalitou nepřekonaly "Loveless". Naštěstí pro nás začali od roku 2007 My Bloody Valentine opět fungovat a když se Shields po letech k původním nahrávkám vrátil, zjistil, že jsou lepší, než si původně myslel, a rozhodl se je dokončit. Tolik historie a teď už k samotné novince.

Většina posluchačů přistupujících k "m b v" si nejspíše položí otázku, nakolik jsou sedmnáct let staré nahrávky relevantní v dnešní době. A odpověď? Zvuk My Bloody Valentine je natolik nadčasový a natolik mimo náš čas a prostor, že vlastně může vyjít kdykoliv a bude udivovat. Shields se i nadále nachází ve svém kosmickém prostoru, který je unikátní a kdyby jednoduše přišel s Loveless 2.0, stejně mu to všichni zbaštíme i s navijákem. Jemu se ale podařilo posunout opět dál.

Rozdělme si teď album na dvě části. Tu první tvoří prvních šest skladeb a tu druhou pak závěrečná trojice. První část přímo navazuje na "Loveless" a snad nejde o přílišné rouhání, když napíši, že i místy nahrávku překonává. Nové skladby jsou totiž co do melodií mnohem víc komplexní, fascinující a snad i příjemnější. Jak už jsme si zvykli, tyhle kvality lze docenit jedině při pozorném poslechu. Shields se přímo vyžívá v nekonvenčních postupech a stále hledá nové cesty. Krásným příkladem je píseň "Is This And Yes", v níž jde zvukový chaos na chvíli stranou a zůstává nám pouze hlas zpěvačky Bilindy Butcher a varhany hrající podivně nádherný sled akordů. Snad jeden z nejintimnějších momentů v historii My Bloody Valentine vůbec.

Tři závěrečné skladby proti tomu stojí úplně někde jinde a ukazují, kam až je Shields schopný zajít. Zatímco do této chvíle jsme mohli mluvit o nespoutaném hudebním dobrodružství, teprve počínaje skladbou "In Another Way" začíná pořádná jízda - breakbeatový podklad a konstantě měnící se zvuk (neustále se posouvající jinam) vytváří prostor, jenž ve vás současně vyvolá zmatení a vzrušení. "Nothing Is" je zběsilý industriál znějící, jako by Einstürzende Neubauten hráli Yo La Tengo, a vše uzavírá "Wonder 2", která vás díky silné vrstvě kytarových efektů přenese do aerodynamického tunelu.

My Bloody Valentine zkrátka vydali další klasickou nahrávku, která možná nebude mít takový dopad jako předchozí počiny, ale díky jedinečné, těžko napodobitelné produkci ji snadno můžeme zařadit k tomu nejlepšímu ze současnosti. Teď už jen doufejme, že na tu další nebudeme muset čekat dalších dvacet let.