Dvacet nejlepších domácích alb roku 2012 (5-1)

Také letos jsme se ohlédli za skončeným rokem a nabízíme vám definitivní přehled toho nejlepšího, co nám rok 2012 v hudbě nabídl. Dvacet domácích desek, které prostě musíte slyšet, dvacet alb, u kterých se rozhodně nebudete nudit. Tady je nejlepších pět desek minulého roku podle musicserveru!

© facebook interpreta

20 - 16 | 15 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1

---

5. místo: Ektor & DJ Wich - Tetris

"Wich opět nepřekvapil tím, že dokázal znovu překvapit, jak umí stále znít nově, neoposlouchaně, různě, ale stále skvěle. Ektor zas dal takovou nálož slov, že už není pochyby, že patří mezi top rappery."
-- Petr Doupal

profil interpreta | informace o albu

Ektor vás může srát, nebo ho můžete milovat, ignorovat ho však nemůžete. Když se přidrzlý rapper spojil s největším domácím producentským jménem, DJem Wichem, fanoušci hip hopu se mohli zbláznit. Obrovský hype byl naštěstí ukojen, společná deska "Tetris" vyšla na výbornou, zlý MC + hodný beatmaker v této hře zahráli jasné High Score pro rok 2012. Wich opět nepřekvapil tím, že dokázal znovu překvapit, jak umí stále znít nově, neoposlouchaně, různě, ale stále skvěle. Ektor zas dal takovou nálož slov, že už není pochyby, že patří mezi top rappery. A dokonce sem tam nebyly texty jen o honění ega, například na vztahy s otci upozornil v "Kde si byl" s výborným Strapem. S Hugem Toxxxem zněli mistrovsky na "Zmiz" a hit "Number 1" je... prostě hit #1. Ten zazářil i prvotřídním filmovým klipem, povedly se ale i videa k "Je mi to fuk" a "Loket z vokna".

---

4. místo: Zrní - Soundtrack ke konci světa

"Najdeme tu jeden z nejkrásnějších tuzemských duetů vůbec, píseň 'Dva' s hostující Karolínou Kamberskou."
-- Honza Průša

profil interpreta | recenze alba

Kladenské Zrní zaznamenalo na tuzemské scéně asi největší kvalitativní posun uplynulého roku. Se svým třetím albem dozrálo do vskutku dokonalé podoby. Jan Unger se konečně vyzpíval a našel tu správnou polohu hlasu, kapela obrousila alternativní a experimentální hrany, které často nikam nesměřovaly, a nakročila moderně a přirozeně do popovějších vod. Ve výsledku pak muzikanti pod zvukovým dohledem geniálního Ondřeje Ježka nahráli desku s jednolitou silnou atmosférou, v našich končinách až nebývalou. Vyrostli v kytarovku, ovlivněnou zřejmě kapelami jako třeba Arcade Fire, ale dokázali najít svou vlastní, zřetelnou tvář, s typickým prvkem slovanství. Tím se výrazně odlišují od jiných, možná úspěšnějších, ale ne tak osobitých kapel. "Soundtrack ke konci světa" je přeplněný vynikajícími písněmi. Najdeme tu jeden z nejkrásnějších tuzemských duetů vůbec, píseň "Dva" s hostující Karolínou Kamberskou (vskutku překrásná písnička), otvírákem desky je neméně silná apokalyptická "Rychta". A vše to do sebe zapadá. Stačí jen poslouchat a nechat se vést.

---

3. místo: Boris Carloff - The Escapist

"'The Escapist' je bez sebemenších pochybností propracované album, které s dalšími poslechy otevírá nové roviny vjemů."
-- Dan Hájek

profil interpreta | recenze alba

Vše, co se děje mezi "Shadows" a "Hidden In The Sky", dává všanc velikou sounáležitost celku, který z "The Escapist" dělá událost, jež nenastává každý den. Boris Carloff přetransformoval všechny studiové zkušenosti na různých projektech a se zcela volnýma rukama se pustil do natáčení vlastní desky. Ta je nakažlivě civilní, otevřená a samotná muzika na ní nakoukává do mnoha skupenství paní hudby. Patrný cit pro detail, ovlivnění neo klasikou a zručně seskupená elektronická alchymie nezadrhává a jede na plný plyn v různých atmosférách. "Falling" byla vstupní branou do tohoto niterného světa, ten sází spíše na pomalejší tempa, ty však rozhýbou "Take Me Higher" nebo hymnická "To Each Of You". "In My Lonely Room" (s hostovačkou Ghetto Priesta) je srovnání Borise se životními úskalími, to decentně vtěsnal do produkčně vychytané kompozice beroucí dech. "The Escapist" je bez sebemenších pochybností propracované album, které s dalšími poslechy otevírá nové roviny vjemů.

---

2. místo: Květy - Bílé včely

"Příběhy, co rychle a až děsivě přesně zanesou posluchače přesně tam, kam mají. Třeba do socialistické chatky s typickým opičákem na plakátě."
-- Honza Průša

profil interpreta | recenze alba

Květy již tradičně patří k tomu nejzajímavějšímu, co tuzemská alternativa přináší, zároveň jsou již tradiční a léta zavedenou kapelou. A to potvrzují i na "Bílých včelách". Dnes již obvyklé spojení s Ondřejem Ježkem coby zvukovým kouzelníkem (a jediným hostem alba) tu opět výborně zafungovalo. Jméno desky vychází z jednoho ze snů Martina Evžena Kyšperského. Při noční procházce do jiných realit si do svého zápisníku zanesl poznámku "prezident bílé včely. neubránili bychom se". To mohlo znamenat, že prezident varuje před nebezpečným virem bílé včely, jenž mění lidské buňky na rostlinné. Pokud bychom přeneseně nahlédli na hudbu (tentokrát o dost přímočařejší a energičtější) jako na virus, co své posluchače (ne)milosrdně zasahuje, chodilo by po Česku asi dost metamorfujících Homo Herba. Protože právě tato deska výborně navazuje na ty nejskvostnější květnatá alba, jako byla "Střela zastavená v jantaru". Je to síla, co nezeslábne. Krásná, opravdová nahrávka s příběhy, co rychle a až děsivě přesně zanesou posluchače přesně tam, kam mají. Třeba do socialistické chatky s typickým opičákem na plakátě.

---

1. místo: post-hudba - Zvláštní láska na nás zbyla EP

"Nad loňským minialbem zaplesal každý, kdo byl jednou mladý, každý, kdo miluje češtinu, a také každý, kdo sleduje a následuje nové elektronické trendy."
-- Lukáš Benda

profil interpreta | recenze alba

Říkají si post-hudba. Mají spolu vztah na dálku - alkofolkař, holkař Domingo a český James Blake, Tomáš Havlen. Jsou plni energie, na jejíž hladině zrcadlí prázdnotu dnešní doby. Prostřednictvím seriálu Nová generace je musicserver loni, jako vůbec první médium, objevil a ocenil, nadcházejícímu plnohodnotnému debutovému albu pak úspěchem v tomto žebříčku dává štempl jedné z nejočekávanějších nahrávek letošního roku. Ale ještě než se premiérová deska dostane do lisu (momentálně nad ní na Jižáku sedí legenda pražského hiphopového panoptika, Etien), je třeba přece jen seznámit mladou noise-popovou dvojici s širší veřejností. Nuže, říkají si post-hudba, kluci, co mají problém s alkoholem, holkama a tak nějak sami se sebou. Nad loňským minialbem "Zvláštní láska na nás zbyla" zaplesal každý, kdo byl jednou mladý, každý, kdo miluje češtinu, a také každý, kdo sleduje a následuje nové elektronické trendy. Domingo je hudební a sportovní publicista a také zpěvák generační básník, jenž si zakládá na monotónním, sugestivním projevu. Jednou může pro dnešní dvacetileté znamenat to, co takový Jaromír Švejdík pro soudobé třicátníky téměřčtyřicátníky. Tomáš Havlen je zase zvukovým inženýrem, jenž každou další poctivě, perfekcionisticky vypiplanou písní roste a svými postupy působí na české scéně jako zjevení. Loňské naivní a do jisté míry infantilní ípíčko "Zvláštní láska na nás zbyla" je plné mladických chyb, které (soudě dle náslechů chystané desky) kluci úspěšně eliminovali. Osobně nepochybuji, že jim to neustálé vylepšování a zlepšování vynese úspěch, o kterém se jim nyní (nemalé sebestřednosti a ambicióznosti navzdory) ještě ani nesní. "Zvláštní lásku" je třeba ale také ocenit - až se budeme za pár měsíců podivovat nad tím, kde se dospělá post-hudba vzala, tato dětská nahrávka nám dá poměrně jasnou odpověď.

---

20 - 16 | 15 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1

• :) (jarecek, 18.02.2013 14:20) Reagovat

  treti misto ms pro zrni, prvni misto ms pro kvety. myslim, ze muzu bejt spokojenej :)
  
  

• Aneta není v top 20? když měla i v recenzí víc, než některá alba zde?:-) tssss (Martin.K, 18.02.2013 21:55) Reagovat

  
  
  
  
  

• !!! (fons, 18.02.2013 22:20) Reagovat

  Chybí vám tu Baromantika - to je docela shame! :D
  
  

  • Re: !!! (Doupik, 18.02.2013 22:22) Reagovat

    Spíš tvůj příspěvek je docela fail! :-D
    http://musicserver.cz/clanek/37921/Petadvacet-nejlepsich-ceskych-alb-roku-2011-5-1/
    2011
    
    

• Zrní! (vonTossis, 20.02.2013 19:26) Reagovat

  Zrní je naprostá jednička! :)
  
  

9/10

Recenze: Květy žádají posluchače o "41 minut". Ty naplní silnými zážitky nejen v hudbě, ale i za ní Martin Kyšperský pořád něco tvoří. Pomáhá s deskami svých kamarádů, zpívá na albech nejrůznějších uskupení. Každý rok jde hned o několik nahrávek. Teď nadešel čas pro jeho domovské Květy, jejichž poslední řadovka... čtěte zde

Vydáno: 02.12.2024 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Islandská rocková bouře: Kaleo uchvátili Prahu Kaleo opět dokázali, proč patří mezi největší hvězdy současného rocku. S dravou energií, podmanivými melodiemi a charismatem Jökulla Júlíussona ovládli pražské O2 universum a zanechali publikum v euforii. Působivé vystoupení... čtěte zde

Vydáno: 01.12.2024 16:46 v sekci Naživo

Naživo: Yellowcard v Kolíně nad Rýnem už salta nemetali, přesto zůstávají nejoriginálnější pop-punkovou senzací Legendy se vracejí! Zatímco Sum 41 či You Me At Six se loučí, Yellowcard - nejspíš jediná kapela na světě, která do pop-punku vnesla housle - zažívají comeback z říše snů. U prvního evropského turné jsme nemohli chybět, tím... čtěte zde

Vydáno: 01.12.2024 10:53 v sekci Naživo

Na okraj: Kdo a proč sbírá hlasy v Českém slavíku aneb Velká výsledková analýza Český slavík s sebou každoročně nese dvě jistoty - že se pořadí na předních příčkách příliš nezmění a že se den po vyhlášení na internetu vyrojí spousta článků, v nichž se anketa dočká naprostého zavržení a... čtěte zde

Vydáno: 30.11.2024 13:00 v sekci Publicistika | Na okraj

Na okraj: Český slavík jako okno do duše domácí populární hudby Mohli jsme to odbýt tradičním výčtem výsledků a nechat to do příštího roku zase uležet. Ale to by nebylo ono. Vydali jsme se na místo, abychom vám na vlastní oči a uši mohli poreferovat, kolik chlebíčků se vejde do pusy Lucie... čtěte zde

Vydáno: 30.11.2024 09:30 v sekci Publicistika | Na okraj