Přibližně čtyři roky uplynuly od posledního koncertu Moniky Načevy. Stažení se do mediálního ústraní jí na jednu stranu dovolilo přibrzdit životní tempo, usadit se a přivést na svět syna Ryu, na stranu druhou Monice hraní scházelo, a to jak ve studiové formě (viz. kolegou Ondřejem Pravdou nedávno recenzované album "Fontanela"), tak v podobě jevištní - důsledkem je malé koncertní turné, během něhož zahraje 5. prosince (v den vydání tohoto rozhovoru) i v pražském Roxy. Rozhovor proběhl ještě před docvičením materiálu na koncerty, čerstvě po vydání "Fontanely"... může přinejmenším sloužit jako inspirace do proniknutí světa Načevy po čtyřech letech, každopádně jako lákadlo na některý z koncertů.

Jaké máte bezprostřední dojmy po vydání "Fontanely"? Jste s ní spokojena?

Já jsem těsně po natočení desky začala dávat dohromady živou kapelu a doteď stále zkoušíme živou podobu té nahrávky. Takže jsem v tom vlastně ještě stále ponořená a pracuji na tom.

Jak se budou lišit živé verze od těch studiových?

Budou se lišit. Studiovou muziku nahrával celou Vláďa Pecha (na obalu uváděn jako "ubik"), já jsem mu pomáhala občas s nějakýma pocitama, nápadama, někdy jsem přihrávala klávesy. Teď to bude hrané všechno naživo - v kapele je nás sedm, co to dáváme dohromady - z každé písničky jsme vzali její srdce, téma, zpěv, hlavní melodii a ty jsme rozpracovávali přes různé improvizace, jamíky atd. Snažila jsem se hlídat, aby to neztratilo první pocit, který ta písnička měla, docela těžká práce, ale zajímavá. Celé to vznikalo z nutkavé potřeby vystupovat naživo, po čtyřech letech, kdy jsem měla naposledy koncert, mi to prostě chybí.

Co nás čeká na koncertech, na které se teď vydáváte? Dočkáme se i nějakého průřezu ze starších desek?

Takhle jsem nad tím neuvažovala, spíš bych řekla, že tam z posledních dvou desek - z "Nebe je rudý" a "Mimoida" - je občas vzato pár slov. Z "Nebe je rudý" je tam jedna písnička, je ale úplně předělaná, v klasických podobách, jak se ty staré písně hrály dřív, určitě nic nezazní.

Jak vznikaly texty na "Fontanele"? Často působí jako vytržené z kontextu, jsou to jen útržky slov, nálad, nápadů. Je za tím proces dlouhého vyzrávání a postupného oklešťování, nebo to jsou bezprostřední nápady beze změn?

Na tu desku jsem myslela a v hlavě ji připravovala prakticky dva roky a během té doby jsem si zaznamenávala různá slova, pocity, věty, souvětí, co mě napadalo. Když se blížilo natáčení, začala jsem si ta slova dávat dohromady a přemýšlela o nich a až při samotném nazpívávání se mi to docvaklo dohromady. Je to trošku riskantní postup, ale já ho mám ráda. Odrazí se tam přesné zachycení okamžiku, přímo jak to v tu chvíli je. Neměla jsem to tedy připravené dopředu, takhle já to nedělám.

Čím to, že jste na takovou metodu najela až teď a dříve si slova nechala psát vaším "dvorním" textařem Jáchymem Topolem? Nebo jinými slovy, z jakého důvodu jste s ním přestala spolupracovat?

Ani o tom nijak nepřemýšlím, zkrátka to přišlo. Jako všechno přichází a odchází. S Jáchymem jsem přestala spolupracovat už v době, kdy jsme hodně koncertovali po albu "Nebe je rudý". Na "Mimoidovi" jsem to dávala dohromady sama, i když někdy z jeho starých věcí. Nemáme tedy spolu už kontakt a asi to tak má být.

Našlo by se na vašich čtyřech doposud vydaných deskách něco společného? Mají nějaké jednotící pojítko?

Každá ta deska je vlastně odrazem doby, ve které vznikala, odrazem mých pocitů, vnitřního myšlení. Každá z nich je jiná, přesto jsem to všechno já. Na každé je hledání nějakého sebepoznání, toho kdo jsem a co tady dělám a je super, že ta muzika mně tohle umožňuje.

Sice tuším, jak odpovíte, ale máte mezi svými deskami nějaké favority?

Já je mám všechny ráda. Tu poslední mám vždycky nejradši, protože mě nejvíc oslovuje. Hned ta první byla pro mě přesně odrazem toho názvu. Začala jsem zpívat, začala jsem hledat, zjišťovat, že možnosti tu jsou.

A našla?

No, pořád vlastně nacházím.

V čem pro vás byla přínosná zkušenost s elektronikou, nejpatrnější na "Mimoidu"?

No dobrá, mám to ráda. Než jsem začala natáčet "Mimoida", hodně jsem ji poslouchala, chodila na technopárty (tedy jen některé) a hodně mě to nadchlo. Já mám ráda jednak přírodní zvuky, stavy, kdy jsem sama v přírodě a pak naopak ty civilizační, městské ruchy. A když se mi to pak daří propojovat, je to moc hezký. Ale to jsou všechno věci, o kterých je těžké mluvit, nejlépe se to vyjádří v muzice, v textech, v hlase. Elektroniky se ale nevzdávám, i když trochu jinak, je hodně využitá i na "Fontanele".

Z vašeho pohledu jsou si tedy poslední dvě desky podobné?

"Mimoid" je určitě uzavřenější, je na něm poznat, že jsme to natáčeli ve třech u mě doma, je hodně o fantazii, je složitý, vícevrstevnatý, což jsou přesně vlastnosti Guse, který se na něm hodně podepsal. "Fontanela" byla od začátku otevřenější. Už tím, že se natáčela ve studiu, kde chodili a procházeli lidi, které jsme různě odchytávali. Ale obě ty desky jsou pro mě pozitivní, každá trochu jiným směrem.

Poměrně pravidelně opouštíte muzikanty, se kterými natáčíte studiová alba, není vám to občas líto?

Ale proč by mělo? Hlavně já je vůbec neopouštím, to oni opouštějí mě.

Dá se říct, že byste byla něčím z domácí scény inspirovaná?

To bych asi říct nemohla. Poslední dobou jsem toho ani moc neslyšela. Spíš se ale snažím hledat ispiraci v sobě a sebepoznávat. Ale z toho, co poslouchám, mě poslední dobou zaujala nejvíce anglická kapela Coil, která skvěle pracuje se zvuky. Když to člověk poslouchá potichu, slyší úplně jiné zvuky než nahlas, taková elektronika na pomezí undergroundu, spíš ambientní muzika. Taky mám hodně ráda dubové věci, třeba když tu nedávno byli Black Uhuru, to bylo úžasný, šlapající, zemitý.

Chystáte klip k nějaké písni z "Fontanely"?

Bohužel nejsou peníze. Docela jsem se podivila, že po těch třech letech, co jsem netočila, se změnila situace. Když není něco vyloženě populární, u čeho je jisté, že se bude dobře prodávat, firmy nechtějí nic dávat. Přitom jsou i případy, kdy je něco stále zajímavé a přitom populární, patří mezi ně určitě třeba Björk.

Přitom klip na "Měsíc" z předposlední desky měl relativně velký úspěch...

Úspěšný byl, získával různé ceny, každý ho znal, přesto to prodeji moc nepomohlo.

Na desce máte napsáno upozornění, že "kopírování zabíjí hudbu", opravdu si to myslíte?

To tam píše firma, není to můj nápad, já s tím nic neudělám. Ale nemyslím si to. Jde o špatné používání slov. Měli tam napsat, že "kopírování zabíjí byznys". Když člověk ale chce vydávat u velké firmy, musí přistoupit na její zavedené věci. Je to jako se systémem. Žiju tady, i když se mi všechno, co se děje, nelíbí.

Jaký máte vztah k internetu?

Úplně skvělý, je to úžasná věc. Jen jsem hrozně pomalá, takže se u toho hodně nervuju. Teď se zrovna pracuje na mých internetových stránkách, dělá je pro mě výtvarnice Lenka Blažejová, budou hodně interaktivní a už se na ně moc těším (v současnosti už fungují - www.naceva.net - pozn. red.). Měly by tam být ukázky z desek i videoklipy. Internet je taky úžasný v tom, že podporuje tvořivost, nabízí lidem, aby si sami něco udělali, vymysleli, vytvořili.

MusicServer.cz znáte?

Vím o něm, teď nedávno tam vyšla recenze "Fontanely", myslím, že byla docela pozitivní...

Měla byste nějaký vzkaz pro čtenáře?

Každýmu na Zemi bych hrozně přála, aby si vyzkoušel něco vymyslet ze sebe. Nenechat si servírovat věci jak jsou.

Děkuji za rozhovor.