Odchodem zpěvačky Emy Brabcové do zahraničí se zřejmě rázem z kapely stal projekt. A tak tedy máme před sebou dost možná labutí píseň Luno. Mluvilo se o změně z depresivně temných poloh blíže k pozitivismu a melodiím, pravda je však někde v půlce. Asi by bylo naivní čekat od pohrobků Roe-Deer nějakou zásadní změnu ve zvuku. Rozjuchanou dobu jejich debutu "Aquaparty" už dávno vzala voda a těch party už je taky tak nějak méně.

"Zeroth" stojí na vypjatém hlasovém projevu Emy. Samotnou náladu pak naznačuje už betonový tubus na obalu. Někdo v něm může vidět pohled v dál - snad ke světlejším zítřkům, pro většinu to však bude jen díra v betonu, na jejíž konci je sice světlo, jenže tak strašně daleko... Luno zůstávají uzavřeni ve své trip-hopovém rytmu a v melodických plochách, ke kterým je ovšem třeba se prokousat přes pár metrů onoho betonu. Zkrátka to není jednoduché album, které by se vám po prvním poslechu prostřednictvím Kossek přilepilo na uši. Potřebuje čas a správné naladění - potom funguje. V opačném případě může působit jako studená nahrávka.

Jenže si zaslouží druhou šanci. Lze se tak z evokace soundtracku pro nehostinnou krajinu metra Opatov dostat k mnohem pozitivnějším myšlenkám. Jednoznačně je však "Zeroth" nočním albem, za slunce nefunguje. A tak je třeba na něj nahlížet, pak vám zpřístupní i tu optimistickou část, jež kapela anoncovala. Tu nejlépe reprezentuje "Heart Cavernoma" s povedeným nástupem refrénu a krásnou melodickou linkou, která se vzápětí zlomí do jazzové mezihry. Skvělá inteligentní hitovka pro inteligentní lidi poslouchající inteligentní rádia. Podobně nadějně působí i další výborná píseň "Zeroth", kde překvapí popěvek "Let's fallin' love."

Pokud by Luno opravdu usnuli, tak se rozloučili důstojně. Jejich nulté album by bylo tím posledním a zároveň co do kvality prvním. A s jasným poselstvím. Poslední slova nahrávky jsou totiž: "The world is created to love you, the world is created for love, bye, bye." Díky za to.