Leona Machálková se již považuje za natolik populární, že na obalu jejího nového alba nalezneme kromě jeho názvu pouze 'Leona'. Hmm, třeba Beatles si na něco podobného troufli až po dost dlouhé době ("The White Album"), ale Leona je Leona. Přesto je obal jednou z nejpovedenějších částí desky - je celý laděný do světlé krémové barvy a působí velmi decentně. Booklet obsahuje texty všech skladeb a tři fotografie zpěvačky, důvod jejich přítomnosti se mi ovšem odhalit nepodařilo.

Musím se přiznat, že jedna z věcí, které mě dokážou rozčílit, je prznění zahraničních hitů našimi interprety a často i textaři. S tím má Leona bohaté zkušenosti. O to víc mě překvapilo, že na desce "Blízká setkání" se bez nich v podstatě obešla. Že by začátek vítaných změn v české populární hudbě? Tak daleko, aby se zpěvačka na skladbách autorsky podílela, však transformace nedošla. Hudba pochází od spousty umělců a nikdo z nich nemá na albu víc jak tři kousky. Podobné je to i s texty. Seznam autorů textů i hudby můžete najít zde, nebudu je tu proto zbytečně všechny opisovat. Skladby jdou, vcelku klasicky, rozdělit na pomalé a rychlejší. Téměř pravidlem zde je, že zatímco pomalé jsou podbarveny příjemným doprovodem, dynamičtějším vládnou hrůznosti jako automatické bicí, perkuse a dokonce syntetická basa, které jsou schopny pokazit jinak slušné hudební motivy a přestože jsou přítomny skoro ve všech písních, v pomalých jsou spíše v pozadí. Tyto jsou dílem jedné z vůdčích osobností podílejících se na vzniku alba - Jiřího Škorpíka. Je autorem hudby, hudebním producentem a režisérem, aranžérem, dirigentem a hráčem na polovinu nástrojů. S texty je to mnohem jednodušší. Všechny sentimentální, pouze s různou mírou vkusnosti a frekvencí výskytu laciných klišé. Za suverénně nejhorší přitom považuji slova Karla Šípa. Tím rozhodně nemyslím, že by pánové neuměli psát. Jen pro tento repertoár asi není žádoucí vymýšlet text s nějakým smysluplným obsahem. Jsou to spíše shluky slov snažící se navodit atmosféru.

Za nejpovedenější považuji následující, až na jednu výjimku pomalé, skladby -"T - autoři Škorpík/T. Belko (velmi brzo se oposlouchá, na první tři poslechy ale vcelku hezká, s výrazným refrénem), "Zbloudilá" - hudba i text Oskar Petr (jediná opravdu krásná skladba alba, mnohem lepší ve své albové verzi, tedy ne radio mix, něžná balada doprovázená dvěma kytarami a smyči), "Čas" - Škorpík/L. F. Hagen (vcelku příjemná, se zajímavým náběhem na refrén), "K ránu" od dvojice B. Josef/T. Belko (svižnější s výraznějším rytmem), "Blízká setkání" - P. Malásek/V. Kopta (silný hudební, jakoby pohádkový, motiv, tažený ale dolů primitivním textem).

Ač mě deska příjemně překvapila, do fan klubu Leony Machálkové se rozhodně nepřihlásím. Spíš než její výkon bych totiž ocenil autory písní, zpěvačku pak za to, že dala přednost jim před přebíráním osvědčených šlágrů. Nejvíc mi asi vadilo, že mě nějak nedokázala přesvědčit, že by si snad to, co zpívá, mohla i myslet. Připadalo mi to, jako by při nahrávaní před sebou měla papír s texty písní, který si těsně předtím zběžně přečetla. To však stálým posluchačům zmíněné interpretky zřejmě vadit nebude.