Pražská skupina Fousy Mojo vznikla z uskupení Fousy Moudžou Rajzin a jejich aktuální počin je v pořadí druhým zářezem na jejich pažbě. Ale i za tak relativně krátké působení si v těch undergroundovějších vodách získaly respekt, o čemž svědčí i úspěch v podobě ceny tuzemského rádia Naděje Beatu 2011.
7/10
Fousy Mojo - Malé divadlo s velkým kašpárkem
Vydáno: 19.09.2012
Celkový čas: 44:16
Skladby: Už jsme si to řekli - intro, Brody, V mořích, Ráno, Divadelní, Rozhledna, Nad střechami, Obřad, Taxíky, Poldinka, Opět spolu - Setkání 2, Král
Vydavatel: kapela
Pokud by byl autor tohoto textu lenoch, označil by
Fousy Mojo za crossover a měl by čisté svědomí. Jenže on není, a tak výčet stylů a inspiračních kořenů rád vyjmenuje a čtenářům přiblíží, i když to není zrovna snadná věc. Na první poslech je zřejmé, že hlavní zdroj inspirací je z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, zlehka sahající i do dekády následující. Kdo tedy očekává kdovíjakou modernu, či dokonce stylotvornou hudbu, nechť své zraky v této chvíli odklopí.
Svou neskutečnou hravostí, která pramení už z názvu kapely i její desky "Malé divadlo s velkým kašpárkem", mi ihned na mysli vytanula legendární česká hvězdná crazy rocková kapela
Tango. Dokonce i projev Kamila Dandy mi připomíná ten Miroslava Imricha, včetně neskutečného nasazení, ze kterého je cítit nefalšovaná láska k hudbě. Kdo jiný, nežli opravdový rocker se srdcem ukotveným v hudbě staré alespoň dvacet let, by takovou hudbu v dnešní době hrál. Určitě ne někdo, kdo by zkoušel bořit hitparády na MTV a za peníze slávou získané si kupoval drahé vily. Od těchto Pražáků se dočkáte (pouze) čistého pravověrného retro rocku.
Hudební odkaz ukotvený na této desce je cítit z klasických rockových kapel, ale taktéž od tuzemské undergroundové scény (v tom pravém slova smyslu). Už textově, a v některých okamžicích a momentech i hudebně, do těchto vod mnohdy lehce směřují. Avšak hlavním žánrovým rysem je zde progresivní rock a art rock prošpikovaný jemným jazzem, popem i hard rockem.
"Kašpárek" je zkrátka pravá pochoutka pro fanoušky
The Doors,
Yes,
Pink Floyd,
Asia, ale i
Deep Purple či tuzemských
Abraxas,
Znouzectnost,
Garage (například ve skladbě "Taxíky") a zmíněných Tango. Rozsah tedy vskutku široký.
Nahrávka je vyrovnaná od začátku až do konce a nemá výraznější slabší místo. Od výborné, nepočítám-li intro, úvodní "Brody", až po poslední "Král" zde nenajdeme špatnou skladbu, která by samostatně nezaujala. Není tedy možné nějakou vypíchnout, a tím upozadit ty další, to by si totiž nezasloužily. Kdo se ve zmíněných hudebních klenotech vzhlédl, pak pro něj Fousy Mojo připravily ideální pochoutku pro povánoční čas.