Kdo trošku sleduje slovenskou hudební scénu, dobře ví, že hudební osud první slovenské SuperStar Kataríny Koščové do velké míry sleduje ten Anety Langerové. Obě do určité míry velmi rychle uhnuly z hlavního proudu a nyní si dělají "svoji" muziku. U Kataríny Koščové je tento odklon ještě o něco výraznější. Je tedy zřejmé, že pokud mluvíme v jejím případě o vánočním albu, těžko na něm najdete odrhovačky typu "Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas" a podobně.

"Štedrý večer" je přesně takový, jaké byly kdysi československé Vánoce. Lehce mystické, tajemné, povznášející, poklidné, plné Ježíška, Betléma, koled, svíček a rozzářených stromečků. Přeloženo - album je poskládané takřka celé z klasických koled, tedy z těch pro nás tradičních jako "Narodil sa Kristus Pán", "Nesiem Vám noviny", "Tichá noc", či "Jak si krásne Jezuliatko". Co ale není už zcela tradiční, je jejich úprava. Respektive některých z nich.

Stejně jako v případě řadových desek, i tady si Katarína Koščová pohrává s mixem intimního folku a jazzu. V případě vánočních koled je to nepřekonatelná kombinace a vůbec nevadí, že někdy víc převládá onen folk a někdy jazz a že se někdy více drží "klasicky vánočního" aranžmá. Když se například pustí v "Dobrý pastier sa narodil" do lehkého scatu, získá najednou koleda neuvěřitelnou lehkost. Příjemně kontrastuje s první dvojicí, která se drží spíše zmíněné klasiky. Asi největší divočinou je do bebopu nasměrovaná "Do hory, do lesa, valasi", ale ani ta nepostrádá jistou posvátnou intimitu, která je na celém albu takřka hmatatelná a dělá z něj nahrávku, kterou budete rádi poslouchat nejen o Vánocích. V některých koledách k výborné atmosféře přispívá i dvojhlas, o který se stará Veronika Husovská.

Pro nás v Česku bude mít "Štedrý večer" lehký nádech exotiky, protože je pochopitelně celý slovensky. Nevím, jak vy, ale já, ačkoli jsem ještě zažil pravidelné slovenské pondělky v televizi a do dneška mám radši slovensky dabované "Dempseyho a Makepeaceovou", přece jen jsem slovensky zpívané koledy příliš často neslýchal. Slovenština je ale velmi příjemná, nicméně nejspíš si budete chvilku zvykat. Jedinou výjimkou je poslední písnička "Štědrý večer", která je součástí projektu Michala Horáčka "Český kalendář". Tu Katarína složila společně s Danielem Špinerem a s Horáčkovým textem ji česky nazpívala s Vojtěchem Dykem. Sice na desku svým aranžmá úplně nezapadá, ale to vůbec nevadí. Je přinejmenším stejně povedená jako ostatní písničky.

Marně si snažím vzpomenout, kdy naposled jsem slyšel tak skvělé české nebo slovenské vánoční album. Tak jednoduché, příjemné, nepoznamenané všudypřítomnou komercí. Přitom není úplně tradiční, jazzové koření přidává klasickým koledám novou a skvělé chutnající příchuť. Pokud tedy máte rádi obě tyto ingredience, pak byste rozhodně neměli "Štedrý večer" Kataríny Koščové nechat bez povšimnutí. Je totiž velmi delikátní.