Už čtvrtým rokem nabídl Bandzone.cz tým českému publiku v zahraniční velmi populární formát takzvaného showcase, při kterém dostává vetší množství kapel omezený časový prostor na to, aby ve festivalových podmínkách (krátký set, krátká zvukovka, jednotná aparatura) ukázaly, co v nich skutečně je a jak dokáží zahrát pod tlakem.

Z prvního ročníku vzešly dnes už populární klubové kapely jako Hentai Corporation, The Pooh, případně Fake Tapes či Shogun Tokugawa, kteří už svou pouť po koncertních pódiích předčasně ukončili. Letošní ročník nabídl především tři výrazné formace - budoucí šlágry popových žebříčků, moderně metalových vod a poctivých punkových večírků.

Pořadí kapel se losovalo až na místě v backstage, a tak nikdo nemohl předem s ničím počítat, což je rozhodně fér. Předem chci upozornit, že jako vyznavač rockových a ještě tvrdších stylů se nebudu pouštět do rozborů tvorby většiny účinkujících, neb jsem se s nimi pořádně seznámil právě až v páteční večer. Jako člověk absolutně nezasažen jejich dosavadním působením na scéně tak ale můžu zhodnotit, jak za těch pětadvacet minut zapůsobili na zcela nezaujatého člověka, což si, myslím, je i jedním z poslání Bandzone Showcase - aby se kapely předvedly před různorodým, stylově nevyhraněných publikem, mimo své stávající fanoušky.

Jako první se v Rock Café úderem osmé hodiny večerní představili indiepopoví Make My Heart Explode. Ti zaujali zajímavou snovou atmosférou a také tím, že jejich zpěvák vystřídal za set hned několik nástrojů, ale ani na jeden nezahrál déle než malou chvíli. Vše tak táhl hlavně jeho ostrovní vokál a rytmika, klávesistka byla spíš do počtu. Nic výjimečného, ale rozhodně to lepší z programu.

Dále se představili brněnští Bombs From Heaven, kteří už přece jen rozčísli poněkud ospalé pražské publikum. Ač obyvatel stejného města, nikdy jsem o nich kromě názvu neslyšel a bude to i tím, že punkovému žánru nijak neholduji. O to milejší překvapení mi ale čtveřice připravila. Pánové hrají syrový punk se silným ostrovním odérem a i díky retro vizáži hodně evokovali nějaké irské punkové klasiky ze 70. let. Úplně si člověk představil špinavou krčmu někde v dublinském přístavu, kde ten večer hrají garážové kapely. Velmi sympatický a energický výkon. Sice se v punku nikterak nevyznám, ale tahle parta nebude na dané scéně v tuzemsku určitě hrát druhé housle.

Edward Fortyhands přitáhli na Showcase suverénně nejvíce svých fanoušků, kteří pod pódiem řádně zatopili, zahráli si s kapelou tradiční core hru sedneme na bobek a pak začne peklo a řada z nich nakonec na pódiu řádila s kapelou. Z jejich spíš průměrného crossoverového setu si jinak pamatuji hlavně extravagantního basáka, který svým kožichem z šelmy a parukou připomínal hypotetického potomka, vzešlého z orgií švédské trojky v sestavě Leoš Mareš-Dan Nekonečný-Miro Šmajda. Úlet jak řemen.

Královehradečtí Memphis jsou právě tím produktem showbussinessu, na který ten večer čekali hlavouni z vydavatelských společností a zastupujících mediálních agentur. Partička hezounů svým neškodným pop rockem, sladkým vystupováním a projevy k publiku evidentně cílí na skupinu pubertálních děvčat, které by jejich nové album mohly pokřtít svou první menstruací... Teplé tanečky a pokus navodit atmosféru kinderparty s rychlými špunty za pomoci bublifuků už raději komentovat nebudu. Jsem si téměř jist, že tahle kapela bude hitparádovým a festivalovým hitem příštího roku - a to bohužel právě z oněch výše vyjmenovaných důvodů. Smutné, ale nenaděláš nic.

Předposlední Y? nezaujali kromě názvu a svítícími tyčinkami vyzdobenými členy a členkami kapely ničím, a tak se plynule dostáváme k minimálně čistě z hudebního hlediska suverénnímu zlatému hřebu večera. Zkušená brněnská parta Corposant byla pro tento rok tím žhavým želízkem v ohni moderní tvrdé technické muziky, stejně jako předloni Momma Knows Best a loňští The Truth Is Out There. A i v tomto případě je třeba Majkláčův výběr pochválit, neboť všechny tři vyjmenované kapely výrazně vyčnívají svým osobitým zvukem a kompozičními nápady nad celou řadu šablonovitých kopií zahraniční scény.

Tento žánr potřebuje kvalitně nazvučit, a tak oproti ostatním kapelám měli Corposant ztíženou pozici, se kterou se ale poprali se ctí. Jejich hudba představuje jedinečnou a organickou kombinaci zběsilého technicky maximálně precizního mathcore se silnou melodikou, bez jakéhokoliv pejskokočičkovského efektu. Živelný frontman Kuba se svým brutálním řevem strávil opět spoustu pěveckého času dole mezi fanoušky, zatímco kytarista Roman pohladil na duši svými sametovými zpěvy ala ty pinkfloydovské skladby švédských progresivistů Opeth. Ač žánrově docela mimo, dokázali strhnout k paření dost lidí, kteří jinak doma asi podobnou muziku rozhodně neposlouchají. Hudba Corposant je totiž naživo jako mocný uragán, před kterým není úniku.

Celý večer se rozhodně povedl, a to hlavně po organizační stránce, kdy byly dané časy naprosto přesně dodrženy. Letošní Showcase navštívilo kolem čtyř stovek lidí, ale musím si rozhodně postesknout, že během samotného koncertu jich byla v sále maximálně polovina, bez ohledu na to, která z kapel zrovna vystupovala. Klábosit na sedačkách a popíjet na baru se přece dá i jinde a jindy než na přehlídce neokoukaných mladých talentů...