Ostrovní trojka Muse si na našem serveru vysloužila už třetí makrorecenzi. Po makrech na "Black Holes And Revelations" a "The Resistance" jsme samozřejmě nemohli nechat ležet ladem ani ještě stále novotou vonící desku "The 2nd Law". Jakub Malar na nahrávce ve své hlavní recenzi nenechal nit suchou, ostatně hodnocení 4/10 hovoří za vše. Nejvíce mu asi vadilo, že "když budete chtít jít hlouběji, zjistíte, že pod tím vším se nachází jen jedna velká umělecká prázdnota." Jak se ale album líbilo dalším pěti redaktorům musicserveru? Převážně více než Jakubovi, ale i méně, výsledné hodnocení se tak zastavilo na ne úplně špatných (ale zase ne kdovíjak skvělých) čtyřiašedesáti procentech. Jistá je každopádně jedna věc - ať už se vám nové album kapely líbí, nebo ne, naživo jsou skvělí, což můžete zjistit 22. listopadu na koncertě v pražské O2 areně.

---

Pavel Parikrupa - Milovaní zloději (8/10)
Vztah ke kapele: Objevil jsem je až při "Black Holes And Revalations" a posléze doplnil znalosti. Od té doby jsou to mí velcí oblíbenci.

V životopise Steva Jobse (génius / magor - nehodící se škrtněte) je citován Picassův (génius / magor - nehodící se škrtněte) výrok: "Dobří umělci kopírují, velcí umělci kradou." Muse (líbí / nelíbí - nehodící se škrtněte) jsou velcí umělci. A na "The 2nd Law" kradou ostošest. Už při prvním poslechu "Madness" bylo jasné, od koho opisují (zpěv: Bono, kytara: Brian May), ale má mi to vadit, když je tato skladba pro mne hitem roku 2012? Po prvních posleších, kdy jsem se bavil tím, co zas kde obšlehli (jasně, Queen jednoznačně vedou, ale nejkřiklavější je ta inspirace Bowiem v "Panic Station"), zůstalo nadšení. Ta deska mě prostě baví - tím, jak je pestrá a rozmáchlá a jak střídá velkolepost s jemností. Znám skvělé muzikanty, kteří nesnášejí Queen, a i když Freddieho (génius / magor - nehodící se škrtněte), ten buldozer pompéznosti, mám moc rád, úplně jejich postoj chápu. S novou deskou Muse to bude podobné, a tak je to v pořádku. Já jsem na straně těch pohlcených a potěšených.

Jaromír Koc - Tenhle rock fakt můžu (7/10)
Vztah ke kapele: K Muse od určité doby opravdu vzhlížím, album "Black Holes And Revelations" považuji za téměř geniální.

Když jsem si četl první negativní recenze na novou desku Muse, které byla vytýkána především prvoplánovost a použití nadměrného množství elektroniky, měl jsem trochu strach. Zbytečně! I když asi budu jeden z mála, považuji "The 2nd Law" za opravdu povedené album. Jasně, už to není ten klasický nápaditý rock, kterým nás kapela zásobovala v minulosti, ale posun směrem k elektronice a využití aktuálních hudebních trendů schvaluji u Muse úplně stejně jako třeba u Linkin Park. Na nové desce trio sice potvrzuje, že i nadále dokáže vytvořit stadiónové hymny ("Follow Me" nebo "Explorers"), ale pokusit se přiblížit mnohem více mainstreamovým posluchačům (ideálním příkladem je pilotní singl "Madness"), je v dnešní době logický krok, který si snad ani nezaslouží zatracení. Určitě je třeba podotknut, že jejich albová novinka na šest let starou fantastickou desku "Black Holes And Revelations" opravdu nemá, ale celý tento hudební experiment, který staví především na výborné produkci a téměř dokonalém zvuku, mohl rozhodně dopadnout mnohem hůř.

Honza Balušek - Naživo jo, z desek s výhradami taky (7/10)
Vztah ke kapele: Nemůžu říct, že mám detailně naposlouchaná všechna alba, ale živák "HAARP" je ozdobou mé DVD sbírky, který mě přesvědčil i k tomu, abych si jen na ně zajel na Rock For People.

Úplně přesně chápu, proč se (nová deska) Muse někomu strašně líbí a někomu strašně nelíbí. Ano, je to pompézní, epické, velikášské, Bellamyho zpěv je někdy uširvoucí. A to má někdo rád, jiní ne. Mně vše zmíněné po většinu času nevadí, a tak se můžu soustředit na to, zda mě jejich nová deska baví. A to zcela rozhodně. Jen mi, jako totálnímu ultrapopaři, paradoxně nesedí, jak je velká část nahrávky až moc popová a měkká. Po všech těch electropopech, které si užívám dnes a denně, bych od nich chtěl trochu toho pořádného nářezu. A toho se mi na novince až tolik nedostává, místy jsem měl pocit, že poslouchám Take That bez vícehlasů (myšleno tak, že jejich poslední deska je sice skvělá, ale přece jen bych nečekal, že je budu srovnávat zrovna s Muse...). Po zveřejněných singlech jsem podvědomě očekával, že deska bude složitá a těžká k naposlouchání, o to více mě překvapilo, jak je naopak přístupná. A to i poslední dvě instrumentálky. Deska je prostě tak akorát dobrá, ale naživo by to mělo být o hodně lepší.

Dan Hájek - Poctivá hmota obrazotvornosti (7/10)
Vztah ke kapele: Baví mě ta jejich rozmáchlá majestátnost, ale něco se jaksi zadrhlo.

"The 2nd Law" ve výsledku není špatná deska, jejím jediným (a trochu alarmujícím) zádrhelem je jakási stylová roztříštěnost. Matthew Bellamy a spol. jsou stále zruční muzikanti (důkazem budiž hlavně koncerty), ale všechna ta snaha o inovace a posun do nových vod se tentokráte smekla do bludné zákruty. Pestrost zvukové alchymie dostala jasnou přednost před dříve patrnými celistvými tvary. Syrově neučesaná "Supremacy" a hypnotizující "Madness" slibují hned zkraje velké věci, jenže onen dobře promazaný stroj se místy zadrhává. Překvapivě po rozechvělé krásce "Big Freeze" dojde na celkem krutý zlom do dříve u Muse neslyšených vod plochých kompozic a ani instrumentální ouvertura, která dala albu pojmenování, to osamocená nezvládá dohnat. Majestátnost novodobých průzkumníků (spojená s hymnickou "Explorers") jim sebrala síly a vrhla je kamsi na úplný počátek, kdy se ustavuje pevné skupenství poznávacích rysů. Přehnaná variace improvizací a odhalení karet svých inspirací jim svázala ruce, naštěstí je na "The 2nd Law" hned několik geniálních momentů, které to kompenzují.

Tomáš Bláha - Epopej na zakázku (3/10)
Vztah ke kapele: Nikdy mi ta jejich epičnost a výpravnost nevadila, ale poslední dvě desky mě neskutečně iritují.

Alespoň co se hudby týče, všechno se děje v cyklech. Ten současný říká, že britská kytarovka tápe jak zbloudilý pes a progres režíruje elektronika. Je jasné, že se jednou tento cyklus zase nějak zharmonizuje, ale teď je to tak, jak to je. Staré kytarové jistoty vyhnívají a ty nové nepřicházejí. Respektive jen zřídka. Ukázalo se, že z těch nadějí to ustáli snad jen Arctic Monkeys, k nimž se přidali znovuzrození The Horrors (ano, jsou tu ještě Elbow, Doves či mladší These New Puritans atd.). Z kouzla Bloc Party se během čtyř alb stal solidní větrák a Kasabian na tom nejsou o moc lépe. Muse se přetransformovali na tak velkou kapelu, až přerostli všechno zdravé. Nikdy nebyli spojováni se slovem originalita, ale v tom přebírání měli dobrý systém dávkování, aby si z toho ještě dokázali vyvodit vlastní specifikum. S novou deskou se to ale neohroženě všechno zhroutilo. Ne, že by se to nehroutilo už s "Resistance", ale "2nd Law" je vyšší dívčí lidového hnusu. Deska na zakázku. Ten fejkovej dubstep, který dubstepem vlastně vůbec není + funk ála RHCP + kvíni a hárlekvíni + špatná derivace starší derivované tvorby. Jsou věci, které je lepší zapomenout.

---

Album: Muse - The 2nd Law
Průměrné hodnocení: 6,4/10
Celkový čas: 53:49
Skladby: Supremacy, Madness, Panic Station, Prelude, Survival, Follow Me, Animals, Explorers, Big Freeze, Save Me, Liquid State, The 2nd Law: Unsustainable, The 2nd Law: Isolated System