Fronta se plazí až za roh "mezinárodního centra pro současné umění" a chlubí se složením z velkého počtu fanoušků z ciziny, mladé generace a bohatých i chudých hipsterů. Uvnitř začíná dunit elektronika witch house projektu, který publikum připravené na hlavní hvězdu večera zahřívá. V tuto chvíli je mi naprosto jasné, že to uvnitř nebude prostorná pohoda jako při nedávném vystoupení Bena Frosta. Skrz masu lidí se dostávám do útrob sálu a po deváté večer se ukazuje, že jsem se ve své domněnce nemýlil.

Zaplněný prostor mezitím rezonuje vlnami od britského představitele projektu Holy Other, který si svoji samplovou show evidentně užívá a sází jeden kousek za druhým. Osobně si nemyslím, že by tím vším navodil nějakou natěšenou atmosféru, očekávání nicméně neklesla, přestože lid kolem mě přešlapuje s přáním brzkého odchodu a startu amerického dream popu. Pobaveně poslouchám stížnosti dvojice slečen, která ale bohužel nebyla jediná, kdo přednes temného ambientu s mixem samplovaných vokálů úplně nepochopil. Angličan za pultem sklízel tak jako tak slušný potlesk a před desátou klidil pole pro plážový domeček.

Mezitím smíchovská venue zaplnila snad dvě vlastní kapacity. Technici odkrývají mohutné bedny sedící na pódiu s horizontálními liniemi skrývající obří vrtule. Kelímek zbytku piva padá na zem, Victorie s Alexem nastupují k nástrojům a obří dav se cpe k dvojici, co to jde. Z repra se rozsvěcí keyboardy, Scally si bere na kytaru slide, který za celé vystoupení nesundá, a show začíná úvodem "Wild" z nejnovější desky "Bloom". Victoriin hlas je zpočátku trochu nejistý, to se ale rychle mění a jeho jemnost je společně s pohledem do diváků skrz stěnu rozcuchaných kaštanových vlasů paralyzující.

Pocity s pohodovou náladou dorazily ihned po příchodu umělců. Publikum se vlnilo v crescendu s přibývajícím materiálem, nejčastěji se však pohybovalo v příjemně plynoucích aranžích, které nikam nepospíchaly a navazovaly jedna na druhou. Repetitivní povaha materiálu tomu dopomáhala a kapela odehrála svůj set v naprosté pohodě, beze slov, s občasným poděkováním nebo zmínce o Praze. Victorie se nezapomněla zmínit o možném budoucím znovushledání.

To je celý obsah hodinu dvacet minut dlouhého koncertu, kdy si Beach House dopřávali skvěle naladěného obecenstva a představovali jeden song za druhým. Zazněla "Other People", velice povedená "Real Love", "Zebra" společně s "Myth" rovněž z nového alba. Stratocaster s dominantním keyboardem byl doplněn ještě o bicí, za kterými seděl Daniel Franz, jenž je s kapelou na tour. Po prvním odchodu proběhlo bouřlivé vytleskání a uskupení se vrátilo zpět, aby dorazilo zbytek večera. V závěru zazněla i "Irene" a paradoxně v těchto chvílích na tom bylo ozvučení za celou dobu vystoupení nejlépe.

Kytara nebyla první tři čtyři songy slyšet téměř vůbec, když ale došlo na první kousky, kde je kytara základ nebo kde má nějaký riffový part, zlepšilo se to. To neplatí o vokálu Alexe, který byl neslyšitelný téměř celou dobu, i když měl zaznít jen v několika málo částech. V gradaci při souzvuku všech nástrojů lezl od pódia hrozivý pazvuk, který zkreslil zpěv. Těchto gradací bylo ovšem pomálu, a proto byl zvuk v povětšinou pomalejším rytmu v pořádku.

Celá akce byla kapelou vyhlášena jako nekuřácká - velmi příjemné gesto, které ovšem často nebylo vůbec dodržováno a zadupávání cigaretových nedopalků probíhalo až s varováním organizátora. Smutné je, že i během show jsem několik nenapravitelných případů zaznamenal, a to i přes slova, že "kapela je ohledně kouření velice citlivá". MeetFactory samotná je organizačně při velikosti tohoto typu akce dost nešťastně řešená. Pominu-li totální přecpanost sálu a přístupových prostor, tak chodba k šatně, kterou obsluhují čtyři lidé a skrz kterou vede hlavní cesta ven, je umístěna dost nešikovně. U přítomnosti takového množství návštěvníků to není balzám na duši a chytat ranní tramvaj do centra po téměř tři čtvrtě hodiny mačkání se ve frontě pro kabát je na nic. Dojem z pohodové show z Baltimoru to ale zničit zdaleka nedokázalo.