Písničkáři jsou dnes čím dál hledanějším zbožím. Dostávají se do mainstreamu a většinou se snaží přinejmenším ctít odkaz stejně mainstreamového písničkáře let minulých, Karla Kryla. Často si ale na Kryla hrají, vykrádají jej. Chtějí se mu podobat a svůj vztah k němu ženou do krajnosti, až to může vypadat, jako by se na něm chtěli přiživit. Jestli ale v Česku existuje někdo, kdo na Krylův odkaz navazuje (a netuším zda záměrně, ale jsem přesvědčen, že nikoliv), a to s pokorou, přirozeně a sám za sebe, je jím Jakub Čermák aka Cermaque.

Emocemi protkaný, silný a intenzivní projev, drzá nasranost, věčná nespokojenost, ironie, nadhled i něha. To vše vyzařuje z jeho písní i textů, z nichž ale nemáte pocit, že by v nich mlátil prázdnou slámu. Nejde o slova sázená vedle sebe na efekt, pro to, aby vypadal zajímavější. Možná se občas dostane ke zbytečnému moralizování, ale to už je úděl snad každého angažovaného (tedy do problému, o němž zpívá, zainteresovaného) písničkáře.

"Já nevím, proč je tělo často rychlejší než duše. I když je duše zkušenejší a možná právě proto, motám se ulicemi, jako zbloudilý foton snažím se dostat k jádru věci, ale nejspíš ani tam už nejsi." ("Pendulum")

"Démon v Paříži" vznikl během čtvrtletní stáže Jakuba Čermáka v Paříži. Sám autor a zpěvák to popisuje slovy: "V půlce dubna se ukázalo, že jsem v Paříži stačil napsat čtrnáct písní. Dvě z nich během následného nahrávání vypadly, i tak jde ale o poměrně autentický a kompletní otisk jedné (časově i geograficky) přesně ohraničené zkušenosti. Vlastně jsme ještě v průběhu natáčení vůbec nepočítali, že se nám podaří dát dohromady celé album."

A z toho dnes při poslechu také pramení jediná výtka k desce. Je z ní cítit, že byla šitá horkou jehlou a chybí od ní odstup. Jde jen o skvělý autentický záznam té zkušenosti, o níž Čermák píše výše. Na albu by se ale dalo ještě hodně nejen producetnsky pracovat a ze slibných písniček vykřesat ještě víc. A ostatně to potvrzuje i sám písničkář. Původně zamýšlel nahrát jen mezialbum, demo, která pravidelně vydává pod souborným jménem "Démony v Jakubu", a mělo jít tedy jen o jakousi francouzskou spojku. Ostatně, i "Démon v Paříži" se nahrával přímo v pokoji na koleji, kde Čermák bydlel, a až následně se míchal v brněnském studiu. Podobně by se dala najít i paralela mezi Jimem Morrisonem, který na sklonku života, také v Paříži, nahrával s francouzskými muzikanty například svou píseň "Orange County Suite".

"Démon v Paříži" opět představuje Cermaquea jako nesmírně talentovaného písničkáře a glosátora dnešní doby, který je schopen ve velmi krátkém čase přijít s velkým množstvím fakt pěkných písniček. A podobně jako Čapkovy cestopisné romány z 20. let minulého století ze Španěl či Holandska nám zprostředkovávají jeho pocity, nálady i touhy, které v Paříži prožíval. A poslouchá se to stejně dobře, jako když si pročítáte ony cestopisy. A btw. - moc dobře se listuje i krásným bookletem.