Z New Yorku přicházejí i lepší věci než zprávy o teroristech. Například tahle deska od dívčiny, která se jmenuje Kelis. Možná vám to mnoho neřekne, stejně jako název jejího debutu "Kaleidoscope". Ale Mobyho a jeho skladbu "Honey" určitě znáte, tím pádem znáte i Kelis, nazpívala tam totiž vokály. A nejen to, zaujala například U2, takže jim na části amerického turné dělala předskokanku. Okolo muziky se začala motat už v -nácti, takže o žádnou uměle vypěstovanou hvězdičku nejde, ostatně loňské ocenění časopisu NME za nejlepší zpěvačku R&B také o něčem svědčí.

Ale ona umí víc než jen zpívat. Umí vzít základy tzv. černošské hudby (soul, R&B) a na ně naroubovat moderní zvuky a postupy. Rytmicky jde spíš o hiphop, zatímco vokál je někdy hebce soulový a jindy rapuje. První singl "Young, Fresh n' New" je založen na poměrně tvrdém zvuku syntezátorů, který se do hlavy zavrtá, ostatně jako celá skladba, i když v ní není typický refrén. Hybný kousek, ostatně lepší než jakýkoliv popis bude si ji poslechnout. Navštivte stránky Kelis, jsou pěkně udělané, se spoustou informací a k vašemu brouzdání si můžete pustit úryvky z této skladby (a ze dvou dalších). V druhé písničce "Flash Back" si už víc vychutnáte její hlas, není tolik "narušen" moderním aranžmá, ale docela výrazný rytmus a cinkavé zvuky nenechají nikoho na pochybách, že Kelis se snaží staré postupy oživit. V následujících rytmických skladbách využila rapových služeb členů skupiny Clipse, střídání mužského rapu a jejího vokálu k sobě pasuje, v druhé skladbě nejen zpívá, ale i rapuje. Podobný postup je použit i v "Digital World" pojednávající o důsledcích intenzivního koncertování na její milostný život. Některé skladby ("Shooting Stars") se skoro obejdou bez použití retrozvuku syntezátorů, zpěv je procítěný, a tak jsou blíže k tomu, co je normálně považováno za soul či R&B. Ale pak na vás vypálí "Perfect Day", která je díky ostřejší kytaře docela rocková, ostatně v ní hostují členové No Doubt. A to ještě není konec lehkých úkrokům jinam, taková "Get Even" mi volně připomněla Neneh Cherry, což myslím jako poctu, v žádném případě nejde o kopii. Fanoušci Star Wars si budou libovat v jednom z bonusů (..."Empire strikes back"...). A ten druhý bonus je výborná "vypalovačka" na závěr.

Opravdu zajímavá deska, rád jsem se toulal v její zemi. Ta holka je ve svých dvaadvaceti dost šikovná, celé album složila sama, i když svůj díl (v oblasti použití mašinek) jistě odvedla i producentská dvojka The Neptunes, která ostatně její muziku nazývá "moderním retropopem". Výrazná rytmická složka někdy brání určité zapamatovatelnosti skladeb, protože klasických zpěvných refrénů se moc nedočkáte, ale čekat to od derivátu hiphopu by asi bylo pošetilé. Přestože má deska hodinu, uběhne velice příjemně, je stále co objevovat, jak s vlastně jednoduchými prostředky dokáže Kelis dosáhnout pestrosti. Pár skladeb by mohlo být o něco kratší, ale to jsou hnidy. Nechci být špatným prorokem, ale myslím, že se od ní můžeme dočkat ještě dalších pozitivních překvapení.