Debut pardubické kapely Ready Kirken s názvem "Vlny" u velké firmy ukazuje, že stačí "jen" mít obyčejné kytarové písničky zahrané s chutí a výsledek nemůže být špatný. Ať už je to koncertní vyzrálostí nebo jen tím, že to prostě umí i bez elektroniky, tahle deska se poslouchá sama.
Nedělám si velké iluze o muzicelibých úmyslech hudebních vydavatelství z velké pětky, ale je fakt, že v poslední době začínají i u nich konečně vycházet desky méně známých, ale přitom dobrých českých skupin. Že v pardubickém regionu se vyskytují mnohé šikovné kapely, potvrzuje mimo jiné nedávné vydání debutu Vypsané fixy.
Ready Kirken se na scéně pohybují také nějaký pátek (asi tři sta, to máte šest let) a tak opravdu potěší, že i oni se mohou prezentovat nosičem u velké firmy.
Samozřejmě je otázkou, zda mají co nabídnout. Odpověď je jednoduchá stejně jako jejich muzika. Ano. Ta jednoduchost není myšlena pejorativně,
Ready Kirken totiž lze označit za "prostě kytarovku". Od první skladby si užijete nekomplikovaných na "bezkrabičkové" (myšleno bez různých efektů) kytaře či kytarách postavených písničkách. Ve slokách často volnějších, aby v refrénu kytary trochu přitvrdily, ale pořád tak, že by i mohly (a hlavně měly) projít filtrem u programátorů hudebního obsahu komerčních rádií. Oproti kolegům z Vypsané fixy se neinspirují v Seattlu, ale mnohem víc mne napadaly anglické kytarovky ze začátku 90. let, občas také
Priessnitz ("Píseň sluneční"). Mluvím-li o inspiraci, nemyslím nějakou kopii, spíš inspiraci pocitem. Nevím přesně proč, ale začátek desky mě tolik nechytil, ale postupně se mi víc a víc zamlouvá. Není to v nějakém vývoji, skladby jsou si ve své chytlavé jednoduchosti podobné. První singl "Zejtra mám" je textově nesložitý, ale ta atmosféra natěšenosti na přítelkyni je z ní cítit, přesto jsou i lepší skladby. Zajímavý je "Anděl", textem i atmosférou, podpořenou zpočátku jen doprovodem kytary, aby se v refrénech ozvala trochu zboostrovaná kytara, a to malé meditativní (ne)sólo ke konci je také povedené. Ve skladbě "Vlny" nebo "Padá sníh" vykoukne trocha funkového přístupu, v druhé jmenované ještě příjemně potěší střídmé použití piána v refrénu, je cítit odér swingu. Z jednolitého, ale přitom nesplývajícího toku skladeb vyčnívají poslední dvě. Prakticky instrumentální "Cofila" s perkusním rytmem a zvukem kytary představuje náhled do hájemství world-music, ovšem refrén s tvrdší kytarou připomene
Slut s jejich "A Trip To Marakech" (ten je tedy o dost tvrdší). Připraví krásně na poslední písničkul, která je jinde než zbytek CD, jedná se o remix (Plastic Purity) skladby "Vlny". Ukazuje, že podobné přesahy jsou ku prospěchu, hlavně na perkusích postavený remix je vylehčený a přitom funkově chytlavý a povedený.
K příjemnému dojmu přispívá i civilní zpěv kytaristy Michala Hrůzy, který je téměř výhradním autorem hudby a textů. Ty jsou, až na jednu výjimku, jen "o něm a ní", ale většinou se vyhýbají jak pasti naivnosti, tak nic neříkajícímu shluku slov (daly by se najít slabší momenty, nechci hnidopišit, ale od kdy se dává polibek do tváře?, já myslel, že na tvář), refrény jsou tak akorát chytlavé a zapamatovatelné. Také obal využívající loga značky
Tesla včetně retro motivu rádia se povedl (podívejte se na
jejich stránky).
Na druhou stranu si nemá cenu zastírat, že
Ready Kirken nepřicházejí s něčím super novým nebo osobitým. Jenže tady to nikdo nezastírá, prostě umí napsat příjemné kytarové písničky, které vydrží na dost poslechů. Výhodou alba je velice rozumná délka skladeb, takže asi u žádné si neřeknete "už měla skončit". Ve srovnání s např. trhu se podřídivším
Chinaski tak
Ready Kirken znamenají čerstvý vítr, který je vždy potřeba. Něco k vylepšení by se jistě našlo, ale je důležité, že se kapela má nyní od čeho odpíchnout. A vy konec konců také, tahle deska je dobrý odpich na cestu poznávání v dobrém smyslu obyčejné, showbusinessem nevyhoněné české hudby.