"Hraní a skládání ve dvou skupinách má pro mě vnitřní souvislost. Na jedné straně ironická, ale i komediantská agresivita Výběru. A na druhé straně meditativní, do sebe ponořené Stromboli, což odpovídá mé vnitřní lyrice, romantičnosti. Proč bych měl v sobě jednu z těchto poloh potlačovat?" vysvětloval rok po Sametové revoluci Michal Pavlíček pro knihu Jiřího Vejvody "Nárok na rock" důvody, proč funguje v obou svých nejznámějších kapelách.

Přitom Stromboli vznikly jen jako znouzectnost. Kdyby tehdy bolševik nešel po Pražském výběru, jistě by bylo vše jinak. Ale klacky pod nohama v podobě zakazování činnosti vedly Michala Pavlíčka k hledání dalších míst pro svoji seberealizaci. A osudové setkání s Bárou Basikovou bylo naplněno právě v kapele pojmenované po italské sopce, i když je nutné připomenout, že skupina začala vznikat již v polovině 80. let minulého století, tehdy ještě bez Basikové.

Debutové dvojalbum "Stromboli" je vlastně sběrem materiálu, který Pavlíčkova kapela vyprodukovala během prvních dvou let svých nepřehlédnutelných erupcí. A tak může být dnes pro leckoho překvapivé, jak nesourodou nahrávkou vlastně toto legendární album je. Pokud jej posloucháte ještě z původního vinylu, představuje každá strana desky jednu z poměrně odlišných poloh kapely.

Ta nejznámější a pro Stromboli nejtypičtější je na třetí straně. Vokál Báry Basikové, básně Christiana Morgensterna přeložené Josefem Hiršalem. "Košilela", "Veliké lalulá", ale také nemorgernsternovské "Carmen" či klenot "Villa Ada" s nezapomenutelným dialogem Michalovy kytary a Bářina hlasu. Právě tady je slyšet, jak moc to mezi Pavlíčkem a Basikovou jiskřilo a fungovalo. Jde o absolutní vrchol alba a troufám si tvrdit i zatím tvůrčí vrchol obou zmiňovaných.

A pak jsou tu další polohy, další barvy vytékajícího magmatu z kapely, která se stala právě díky tomuto albu legendou. Záznam z festivalu "Jazz Praha ´85", kdy skupina ještě neměla jméno a hrála v triu Pavlíček, Guma Kulhánek a Klaudius Kryšpín. Pohled do roku 1986 (opět živý), kdy již Stromboli měly jméno i Basikovou. A studiové nahrávky s hostujícími zpěváky z Pražského výběru Vilémem Čokem a Michaelem Kocábem.

Album "Stromboli" se už dávno stalo legendárním a platí to pro něj i teď, více než čtvrt století od jeho vydání. Michal Pavlíček v době jeho vzniku napsal jedny ze svých nejlepších písniček, navíc je psal pro Báru Basikovou, s níž mu to fungovalo fantasticky. Pokud by ale vyšlo až dnes, jen těžko by mohlo v této podobě fungovat. Svou rozčtvrcenou koncepcí, délkou a atmosférou je neopakovatelné a nepřenositelné v čase.