...ale čekalo se na víc. Nelly Furtado má totiž opravdu na co navazovat. Nahrávky jako "Folklore" nebo "Loose" patří mezi nejlepší popové kusy předchozí dekády - především díky dokonalé produkci, arzenálu hitů a zároveň hloubce, esenci, jíž mnoho alb v žánru postrádá. Následující zpěvaččin vývoj měl poměrně netradiční trajektorii. Jeden by čekal, že po fenomenálním úspěchu "Loose" se sympatická Kanaďanka rychle vytasí s něčím novým, ale klasická deska to nebyla. Španělské prozpěvování "Mi Plan" bylo sice fajn, ale ani z poloviny ne tak dotažené a smysluplné jako předchozí deska. Ani následující výběrovka s pár novými písničkami nenavázala na předchozí úspěchy.

"Lifestyle" později přejmenovaný na "The Spirit Indestructible" měl Nelly vynést zpět na popový Olymp, jenže volnoběh bez kopce vás nikam nedoveze. Interpretka čekala až příliš dlouho, nechala si rozutéct původní posluchačstvo a skvěle rozjetá kariéra se ocitla opět na začátku. A zde přišel první problém - singly "Big Hoops (Bigger the Better)" nebo "Parking Lot" jsou sice zvukově originální, ale na znovuzískání globálního publika rozhodně nestačí. Chybí jim pořádný hook nebo výrazná melodie. Darkchild, hlavní producent alba, totiž Nelly posunul do ještě více urban polohy, než kterou zaujala na "Loose". Hiphopový nádech a úderné beaty ovšem nejsou všemocné. Tracky jako "High Life" nebo "Something" s hostujícím rebelem Nasem sice pěkně šlapou, ale někteří fanoušci takto nelíbivou Nelly snad ani nepoznají.

Zpěvačka vždy nejvíce těžila ze zapamatovatelnosti a míchání žánrů. To se podařilo přenést třeba na titulní "Spirit Indestructible", jednu z nejlepších skladeb desky s dozvuky někdejšího hitu "Força". Potěšitelné je, že současný trend electropopových hitů pro kluby prosákl na disk jen v jediném exempláři. Dojem navíc vylepšuje skutečnost, že "Waiting For The Night" se díky zajímavé instrumentaci a folklorové atmosféře povedla. Pátá studiovka vznikala opravdu dlouho a dalším jejím plusem je svěží rozmanitost. Nelly se během padesáti minut stihne převléknout hned několikrát - do hippie úboru v éterické "The Most Beautiful Thing", do volných tepláků ve střihu alba "Loose" v "Circles" nebo do kožené bundy v poprockové parádě "Believers (Arab Spring)".

Jestli něčeho budete mít při poslechu "The Spirit Indestructible" chvílemi až příliš plné uši, pak občasného zpěvaččina mečení. Osobitý způsob projevu někteří zkousnout nemusí, přesto se Nelly často pohybuje v polohách, kdy tolik netlačí na pilu a vynikne její nepřeslechnutelná barva hlasu. Zvukově se Darkchild předvedl ve formě, došlo i na vkusné experimentování. Deska je ve výsledku barevná, texty dávají smysl (velkým plusem je autorství paní Furtado), a i když Timbalandův majstrštyk "Loose" zůstal nepokořen, Nelly Furtado může odcházet s hlavou vztyčenou.