Jako roztříštěný a nejednotný kočkopes, takové mi připadá nové album Aleše Brichty "American Bull". Matador na tuzemské hudební scéně nahrál písně inspirované svým výletem po Americe. Výsledek je rozpačitý. Dvě skladby z jedenácti jsou opravdu výborné, pár dalších je dobrých, ale ty ostatní...

"Jak se má paní Amerika?", ptá se v první, tak trochu reklamní věcičce Aleš Brichta a uvozuje tak vlastně celé album. Písničky na něm sice mají očekávané bigbítové schéma, ale že by byly něčím objevné, to ani zdaleka. Sloka, refrén, sloka, refrén, předěl, refrén, konec. Já vím, co má člověk pořád vymýšlet, že. Z tohoto pohledu to je vlastně řemeslně dobře udělaná práce. Nemyslím si ale, že by se Brichta zrovna nějak moc při té práci nadřel. Celá deska, to je jakýsi průměrný produkt, který příznivce Aleše Brichty nemůže ani zklamat, ani nadchnout, prostě se jen nenápadně zařadí. Tomu se říká kompromis, jestli se nepletu. Občas se objeví nějaký zajímavý hudební motivek, jindy však Brichta vyrukuje s pěknou banalitou, ať už v textu, či v hudebním doprovodu. Všechno dohromady, to je jeden ne zcela přesvědčivý poprockový výlev Aleše.

Co se týká textů, u některých z nich mám dojem, že to snad ani umělec nemyslí vážně. Rýmy jako "lásky - vrásky" či "Snad jsi měla být komtesou, schody tě sotva unesou" vyvolávají téměř smích. V písni "Najdi si jiný lásky" je potom dokonce ukázkově prázdný celý refrén - "Žij si, pij si čas, mávám ti, goodbye..." Uvedená charakteristika nic moc textů ale naštěstí neplatí úplně o všech, musím přiznat, že třeba titulní "American Bull" nebo "Spravedlnost bývá slepá" ("Viděl jsem jak se kulka leskne, když se blíží, včelka, co vyhlédla si cíl, já ruce rozhodil a s osudem se smířil, život si odkrojil svůj díl...") jsou výborné, mají hlavu a patu a přinášejí i něco víc, než jen slova, dá se v nich najít pocit, ukrytý mezi řádky.

Z jednotlivých songů některé pro lepší ilustraci vypichuji. "Heavens Door", skladba na slavné dylanovské téma, má trošku plytký refrén, což však bohužel není výjimka. Brichta v této písničce nasazuje poněkud drsnější rovinu svého hlasu, jde z něj ale spíš dojem, že trochu přehrává. Pravda, není to však nijak tragické, což se už nedá říct o slátanině nazvané "Sny jsou copánky pocitů". Asi nejvíce nepovedená píseň, jakási chaotická směsice různých nápadů, bez postřehnutelného směru a cíle, má nádech nějakého divného estrádního songu. Nechce se mi věřit, že se pod ni Brichta podepsal s čistým svědomím. Doufám tedy, že aspoň on ví, co tímto dílkem chtěl říct. Posluchači na CD "American Bull" taky nejsou ušetřeni různých úletů. Nebýt například elektrické kytary v pozadí písně "Bezcenej", podezříval bych Brichtu, že se snaží vyrovnat Michalu Davidovi - tato píseň, to je totiž Míša Davča jak vyšitej.

Z konečně povedených kousků musím zmínit (všechny) dva . "Nekonečná" má jako jedna z mála spád, náboj, vystupuje z řady nudných písní, Brichta tady zpívá přesně v té poloze a v tom rytmu, které jsou jeho. Z pomalého začátku po chvíli odpalují divoké kytary ostrý motiv, který osloví a strhne. Asi nejlepší věc na albu potom napsal pro Aleše Brichtu Petr Janda. "Spravedlnost bývá slepá" je precizní balada, není v ní ani o tón víc, všechno má svůj smysl, Brichtův zpěv je konečně "starý dobrý" a lítostná, pokorná nálada mu padne jak ulitá. Kytarové sólo, melodický refrén, dojímavé aranžmá, opravdu parádní práce, které se sluší vyseknout poklonu.

Jenže copak to stačí? Copak má smysl postavit album na dvou povedených dílech? Trošku mi to zavání podvodem na posluchače nebo spíš Brichtovým hazardováním s vlastním jménem.

CD k recenzi poskytla firma Popron Music.

Album: Aleš Brichta - American Bull
Hodnocení: 4/10
Celkový čas: 43:35
Skladby: American Bull, Heavens Door, Sny jsou copánky pocitů, Dálky, Najdi si jiný lásky, Nekonečná, Bezcenej, Spravedlnost bývá slepá, Anebo snad ráno, To chce klid, Rozlehlá