Vzkříšení subžánru electropopu, který svou první slávu prožil v osmdesátkách, přinesl velké množství neokoukaných a talentovaných umělců a nastartoval de facto novou éru pop music. Druhá věc je, jak dlouho mu to ještě vydrží, ale to by byly pouze bezpředmětné spekulace. Důležité je, že jeden z legionářů tohoto stylu, kanadská skupina Dragonette, vydává nové album "Bodyparts" čítající dvanáct skladeb.

Ačkoliv minulá dvě alba "Galore" a "Fixin To Thrill" svou kvalitou a originalitou (například "Gone Too Far" z dvojky) patřila k tomu nejpovedenějšímu, co fanoušek mohl v zástupu žánrově spřízněných uskupení najít, největší slávu jim zajistily spíše zmíněné featuringy. V paměti jistě máte hned několik spoluprací s francouzským DJem Martinem Solveigem, nejvíce pak hit "Hello". Kromě toho vypomohli i holandskému DJi Donu Diablovi, londýnskému duu Basement Jaxx či americkému DJi Kaskade.

Podívejme se ale na novinku samotnou. Když v létě vyšel singl "Let It Go", předznamenal, jakým směrem se nová deska bude ubírat. Dokonce i na poměry Dragonette se jedná o krystalicky čistý tanečně popový produkt bez u nich doposud typické progrese a žánrové variability a příchuti. Kdyby to byla řadová, řekněme, vatová skladba, bylo by to naprosto v pořádku. Takhle se naskytly první otazníky. Vše se potvrzuje po vydání "Live In This City", která nabízí v podstatě to samé jako "Let It Go".

Singly tedy zrovna nepřesvědčily, ale to je věc názoru. Pro fanoušky tanečního popu budou obě zmíněné skladby libovou potravou pro sluchovody. Pro ty další, kteří čekají další "Fixin' To Thrill", budí jisté zklamání. Nakonec se ovšem na "Bodyparts" dá propracovat k jiným a daleko zajímavějším kouskům. Výbornou skladbou je "Right Woman", která sice opět nezapře taneční feeling protknutý celou nahrávkou, ale její futuristický face dokáže na první dobrou zaujmout, a to se počítá. A po slabším rozjezdu v počátku "Bodyparts" se kanadská trojka konečně odváže a naplno svou silou udeří hned v následující "My Legs", která disponuje tou potřebnou energií, která mi zatím chyběla.

Když pominu podivné pokusy jako "Giddy Up" nebo k uzoufání nudnou "Lay Low", není album vůbec špatné. A to i přesto, že se skupina uchýlila jiným směrem, než jsem čekal a chtěl. Silné momenty nemá jen ve skladbách, které jsem výše zmínil, ale i ve výborné "Rocket Ship" nebo "Riot". Dragonette se po vzoru interpretů, u kterých hostovali, vydali protentokrát směrem k přímočařejšímu dance popu a ubrali na experimentech s jinými žánry. Možná, že právě tímto rozhodnutím se konečně posunou ve světových žebříčcích vzhůru nahoru a zajistí si popularitu i s vlastním materiálem.