Oceán byla ve své době kultovní kapela, přičemž tento statut jí bez problémů zůstává dodnes. Shalom zase dokázal nahrát neuvěřitelně úspěšné debutové popové album a naprosto ojediněle prodával i kvanta singlů. Frontmanem obou těchto kapel byl Petr Muk, který nedávno chytil druhý dech s deskou "Jizvy lásky" a následným velkým turné. Nedávno se v reedicích objevila také všechna alba Oceánu (více informací najdete tady), takže témat k rozhovoru s tímto zpěvákem bylo opravdu mnoho. Celý videozáznam rozhovoru (který je samozřejmě mnohem obsažnější než jeho přepis) si můžete pustit i v RealVideu zde.

Když se v Bratislavě natáčela "Dávná zem", bylo to zvláštní, že česká skupina, která natáčela své demosnímky v Českých Budějovicích, měla natáčet album někde v Praze. V té době jste vyhrávali Rockové ligy, ale pořád se nevědělo, jestli ta deska bude nebo nebude. Cítili jste šanci, že album vyjde, když jste s ním měli takové problémy v v letech 1989/90?

Původně jsme si mysleli, že ji natočíme. Ona existuje, ze studia Ládi Faktora, který dneska vlastní regionální jihočeský rádio a ten master existuje. Album jsme původně měli točit v Citronu u Pařízka, ale Supraphon pořád nebyl schopen se vyjádřit zcela jasně, jestli studio zaplatí nebo ne. Láďa do toho šel, album jsme natočili a vypadalo to, že ho Supraphon vydá, ale ten člověk, co tam dělal dramaturga, měl stále výhrady. Zaplaťpánbů došlo k Sametové revoluci, což změnilo celý to období. I když jsme měli šanci nahrávat předtím v Budějovickým rozhlase a tam také vznikla nahrávky jako "Ráchel", "Dávná zem" a "Lék světu", které Supraphon vydal jako singly na Rockfestu. Přeci jen tu už jela určitá taková ta perestrojková aktivita a trošku se uvolnilo několik věcí, takže jsme měli možnost hrát. Ale i tak nás moc nechtěli pouštět v televizi, protože rozhořčení diváci měli pocit, že tihle punkeři a podobně... Díky tomu, že jsme měli číra, my jsme se spíš navozovali na novoromantizmus, i když já osobně jsem měl za sebou punkový období, tak to šlo jiným směrem. Spíše jsme naráželi na různý problémy, kdy za nás režiséři dostávali pokuty kvůli tomu, že jsem měl na ruce červenou rukavici a podobně. V té době byla pokuta pět set korun, ale to byla docela slušná pokuta, když průměrnej plat byl dva tisíce. My jsme byli rádi, že došlo k tomu proboření a že se to politicky posunulo správným směrem. Pak jsme si ještě zacinkali klíčema, ale pak díky tomu, že tu hráli těsně před revolucí Erasure a ti měli možnost si poslechnout naši kazetu, která se tam dostala prostřednictvím Jirky Vatky (pozn. dnešní šéf Mute CS a tehdejší manažer Oceánu), vzali si nás na svoje turné po Anglii, Skotsku, Walesu, Severním Irsku a Irsku. Tak jsme se trošku posunuli, zažili jsme něco, co asi už nikdo hned tak nezažije. Ale to nás taky i trochu nastartovalo a začali jsme znovu jednat po návratu z Anglie z dalšími firmami. Jirka Vatka tenkrát vyrazil do Opusu, jestli by nechtěli dělat licenčně "Wild!" od Erasure a v rámci tohoto jednání naťukl, jestli by Opus nevydal Oceán. Se Supraphonem, což bylo naše největší vydavatelství, jsme to neupekli, Panton byl někde úplně jinde, takže nakonec došlo k tomu, že jsme měli možnost natáčet v Opusu, což pro nás bylo skvělý. Jožo Krajčovič byl zvukař, po kterým jsme toužili. Ale na druhé straně není moc příjemný točit některou píseň potřetí, muzikanty to ani tak nemusí trápit, ale já jako zpěvák, když jsem "Ráchel" točil už po několikátý, jsem nebyl moc nadšenej, musel jsem se s tím nějak poprat. Procházel jsem nějakejma indispozicema, takže to byl i boj, kdy mě tam musel místní krčař dávat dohromady. Ve finále na to vzpomínám dobře, protože po "Dávné zemi" se to trošku proměnilo. U "Pyramidy snů" jsme už měli zkušenosti. Já jsem si rozjednal s Monitorem album Shalomu a Dušan v tý době hledal, kde by si vydal "Dévu" a svý věci.

Já bych se chtěl vrátit k turné s Erasure, to určitě byla velká zkušenost, lákalo by vás něco podobného zopakovat, případně s kým?

Určitě bych rád něco podobnýho zažil, dneska díky tomu, že Monitor je pobočnou EMI, dá se daleko jednodušeji připravit materiál a snažit se domluvit s EMI, kde by se pak připravila nahrávka, pokud by byl zájem. Já vím, že tu největší šanci v letech 1989 a 90 jsme prošvihli, ale ne tak moc vlastní vinou. Mute v té době vydávali jeden velký projekt a neměli chuť vydávat cokoliv jinýho. Ani jednání s jinejma firmama (třeba RCA) nepřinesla nějakou změnu. I když já si myslím, že propojenost trhů bude časem daleko větší, a když jsou schopné rakouské nebo německé kapely prorazit na celý evropský trh, tak se to stane i u nás. Ale myslím si, že už nedojde k tomu, abych si někdy zahrál venku.

Ale kdyby to přeci jen vyšlo, kdo by třeba byl ten, kdo by vás lákal nejvíc? Erasure jsou trošku pasé, ti už se po vydání poslední desky "Loveboat" asi rozpadli.

Možná, člověk nikdy neví, do čeho se dál pustí. Samozřejmě, že nejsou v tak dobrém postavení, jako byli v době vydání "Wild!" nebo "Abba-Esque", kdy podle mě byli na úplným vrcholu. Fakt nevim, protože asi by měl člověk jet s někým, kdo dělá synťákovou hudbu. To jsou Depeche Mode, ale ti si jezdí svou cestou a turné mají za sebou. Výborný album mají teď venku Human League u jednoho nezávislýho labelu, to si teď valím v autě docela dost. Docela mě to těší, i když je to návrat k osmdesátým letům, ale jsou tam i modernější prvky muziky a výborný analogový zvuky, tak možná s nima. A i jsem uvažoval o tom, že by nebylo špatný je sem pozvat ve chvíli, kdybych jel já nějaké turné, pokud by ovšem o to vůbec měli zájem, a jestli jezdí živě. Hrál jsem s Alphaville a tak, ale to si myslím, že je hudebně někde úplně jinde, já jsem je nikdy zásadně nebaštil. New Order mají venku desku, s nima by to možná bylo příjemný. Možná s U2, kdyby měli chuť vzít někoho z východního bloku.

Pak jste vzpomenul Dušana Vozáryho a jeho desku "Déva", na které se objevila i skladba "Vždyť stačí" v jeho podání. Původně to byla písnička Oceánu, která měla být na "Dávné zemi", z jakého důvodu se tam nakonec nedostala?

To nevím, oni ty užší výběry byly vždy složitější, dělali jsme je ve čtyřech plus Karel Deniš a asi tam byly silnější věci. Ona vůbec píseň "Vždyť stačí" má úplně jinej zrod. Dušan ji kdysi udělal, co se týká textu, ale hudba byla úplně jiná. Akorát jeden kytarový motiv tam byl zachovaný, tu udělal se svojí undergroundovou partou, kde na basu hrál Petr Hons. Už ani nevím, jak se jmenovali, já jsem v té době vystupoval na stejném festivalu zase s jinýma lidma tady z Prahy, kdy jsme měli jinou undergroundovou partičku s lehce duchovními texty. Mě to zaujalo a potom, když jsme s tím undergroundem končili a začínali jsme něco dělat společně, jsem využil textu, toho jednoho kytarovýho motívku a dal jsem dohromady harmonii, a tak se vlastně ta píseň najednou objevila u Oceánu. Možná jsme ji hráli ještě dřív, než Dušan do Oceánu přišel, ale s jeho svolením, tak jsem se na tom s ním domluvil. Ale neprošla sítem, kde bylo víc lidí, kteří rozhodovali, ale asi to bylo oprávněný, protože všechny ostatní skladby asi byly silnější.

Sám osobně máte radši "Dávnou zem" nebo "Pyramidu snů"?

To se nedá takhle říct, mě trošku mrzí na "Dávné zemi", že oproti původní verzi a oproti tomu, jak jsme to hráli na koncertech, to zní jinak. Jakmile něco člověk točí potřetí, některý věci moc uhladí, překope, převorá a už to nemá takovou šťávu, jak to mělo třeba na koncertech. Trošku jsem byl nespokojený s mixy a se zvuky. Dělalo se s nástroji, které jsme si vypůjčili, protože jsme na ně neměli v té době peníze. Ale ve výsledku si myslím, že to album je dobrý, jen právě ten handicap třetího točení ho kazí. "Pyramida" byl nový materiál a šli jsme na ní do nového soundu a do posunu, takže to pro mě bylo příznivější. Ale já to strašně nerad jako odděluju, nikdy jsem moc nedovedl něco vyzdvihnout. S odstupem si to občas pustím a mám z toho v podstatě dobrý pocit. Je to dobovka, se vším všudy. To platí i o "2 1/2", jsem rád, že na ní jsou věci jako píseň "V náladě" nebo "Jeden den", že ty písně nikde nezemřely.

Když jsem byl naposledy na vašem koncertě (Národní dům na Smíchově, podrobnosti tady) , tam vlastně taky skladby od Oceánu i Shalomu zazněly, máte nějaký klíč, podle kterého je vybíráte?

Sahám jenom po skladbách, které jsem pro Oceán nebo Shalom napsal já, vyjímka je "Ráchel", kterou jsme udělali s Petrem Kučerou napůl, ale ta zazněla snad na dvou koncertech, kde jsem se ji rozhodl zazpívat jen jako vyložený bonus, protože ji chtěli fanoušci.

Pak tu padla zmínka o Shalomu, ten vlastně taky vydal tři alba, pokud počítám i "Olympictures" jako malé album.

Dneska, když se to přesunulo dohromady, je z toho docela velký album, když se k tomu přidaly všechny ty singly (má na mysli album "Bon Soir, Mademoiselle Paris" z letošního roku - pozn. šéfredaktor). To si myslím, že jsme nikdy nepodceňovali, vydávání singlů a podobně. Snažili jsme se opravdu dělat singly tak, aby na nich byly skladby, které se na albu neobjeví. Dělali jsme to poctivě.

Určitě souhlasím, Shalom vydával úplně skvělé singly, ať už to třeba bylo "Léto měsíců" nebo anglická verze "Až jednou" neboli "Someday", která se natáčela v Anglii. Jak vlastně ta nahrávka dopadla?

Nedávno se mi ozvali z EMI a já jsem nestačil dát souhlas, někdo to chtěl v Jižní Americe šoupnout na nějaký výběr. Tam byl jeden zásadní problém, že tu nahrávku, kterou dělal producent Bruce Forest, což si myslím, že je určitá kapacita, dělal třeba mixy pro Madonnu a Eltona Johna, než Monitor byl schopen rozeslat po všech pobočkách jako Řecko, Izrael atd., tak ten sound zastaral, protože to byl vyprodukovaný singl od producenta, který ho dělal v soundu pro onu dobu. Kdyby vyšel za měsíc, bylo by to ideální. Ale stejně by do toho firma ještě musela nacpat prachy a rozhodnout se, zda opravdu do toho vloží peníze. Oni viděli prodeje Shalomu v Čechách a to, že se prvního alba prodalo 150 tisíc kusů, ale pak už neinvestovali tak zásadně, jak by ten produkt potřeboval. Mě hlavně potěšilo strašně moc, že jsem si konečně užil, že jsem měl třeba ve studiu černý vokalistky, což je absolutní bomba.

Všichni členové Oceánu jsou určitým způsobem činní kromě Petra Kučery. Okolo něho je doopravdy hudebně ticho, chystá něco?

Oni by se lidi měli spíše ptát jeho. Po "Eniel" a "Slunečné", co vím, zavřel synťáky do krabic, koupil si fender piáno a začal hrát takovou tu muziku šedesátých let. Bavilo ho to asi strašně moc, ale nevím, jak to s ním vypadá teď. Každopádně si myslím, že to je škoda, protože, co se týká strojků, mašinek asynťáků, on opradu byl jeden z těch, kdo s tím uměl strašně dobře zacházet, ale asi ho začaly těšit jiný věci. Jenom já z poslední zkušenosti s ním vim, že už nechtěl nějak moc vydávat energii v rámci pop music. Jeho ten kolotoč v určité době přestal bavit a nevím, jak je to sním dneska. Mám pocit, že jsem jedinej, kdo z nich zůstal v pop music.

Tak to je ideální chvíle navodit téma vaší sólové kariéry, která je teď díky vydání desky "Jizvy lásky" docela slušně napumpovaná a rozjetá, čím si myslíte, že to je?

Já si myslím, že to je o tom, co jsem si uvědomoval, když jsem se rozhodoval, jestli sólová dráha nebo dám dohromady nějaký projekt. Gramofonová firma mě přesvědčovala o tom, že by byla dobrá sólovka, myslel si to i Karel Deniš. Já jsem byl na vážkách, ale pak jsem rozhodl, že jo. Měl jsem v ruce hudební materiál a podepsal jsem s EMI exkluzivní smlouvu na tři alba plus jeden výběr. Což pro mě znamenalo běh na dlouhou trať, a tak jsem si myslel, že to tak bude přesně vypadat. Zavést své jméno, i když mám za sebou Oceán, Shalom a pod ním začít fungovat. Ať už se sečetlo první album nebo mý účinkování v "Rusalce" plus "Johanka z Arku" a písně, které jsou na maxisinglu s černochovskýma coververzema atd. To je všechno o dennodenní práci a ta, když se nasčítá, tak si myslím, že se pak po právu objeví nějaké výsledky a přijde z to nějaká odplata.

Já si myslím, že odplata, která přišla, je určitě zasloužená, že práce jste odvedl určitě hodně. "Jizvy lásky" se prodávaly dobře, turné se také povedlo, co chystáte do budoucna kromě pokračování účinkování v "Johance z Arku"?

My teď uvažujeme o tom, že ještě uděláme tečku za turné "Jizvy lásky" a že by jsme odehráli jeden pražský koncert, mám pocit, že to je pondělí 10. prosince., což by bylo takový rozloučení se s tím albem. V současné době šel do rádií singl "Tančíš sama", na kterém jsou kromě albový verze ještě další dvě jiné verze téhle písně. Jednu jsme opatřili praskotem z vinylu, což jsme nestihli u písně na albu. Takže teď se to období uzavírá, chtěl bych určitě do léta, jestli pojede "Johanka z Arku", v ní vystupovat. Od příštího týdne bysme měli s Michalem Šetkou začít dělat na třetím sólovým albu. Pokusíme se udělat coververzi písně "Baby Come Back" od Equals, teď s Honzou Dvořákem začínáme řešit český text, uvidíme, jestli na to dostaneme práva a jestli nám to povolí Eddy Grant a jeho publisheři. Chtěl bych udělat "Ptáky" od Abraxasu, který jsem si s nimi zazpíval na jejich výročí teď v Lucerně, byla to píseň, která se mi líbila vždycky ještě z jejich artrockovýho období. To by možná mohl být takový jarní předsingl a pak na podzim bysme vydali autorské album. Myslím si, že do léta a přes celý léto to pro mě bude zase pravidelný dennodenní kolotoč.

Kam budete směrovat na novém albu?

Michal teď přitáhl domů spousty nových mašinek, takže jsme si projížděli zvuky, takže za prvé se necháme inspirovat zvuky. Tady je základ toho, co si nikdo možná nedovede uvědomit, ale když jsem dělal "Vyznání" pro Oceán nebo "Nic blíž, nic dál" atd, to jsou všechno věci, které vyvěrají z nějakých vnitřních pocitů co se týká muziky a pak se textujou. Mám teď třeba tři věci, které jsem dělal u klavíru. Dřív jsem moc u klavíru neskládal, až "Tančíš sama" je jedna z prvních věcí, kterou jsem u něj dělal. Co s nimi provedu, jak dalece je zrychlíme, kam je zaranžujeme, to je až další chod věci. Ty skladby dneska vyvěrají z nějakých pocitů, kterými jsem procházel a kam nasměrujeme texty, o tom se budu bavit s textaři, nebo si je otextuju sám, to se ještě uvidí. Jeden rozměr je vlastní tvorba, harmonie, zpěvové linky a další, jak to zaranžujeme. A pak už se s Michalem hrozně bavíme při aranžmá ve studiu a tam se opravdu necháme inspirovat vším možným a jdeme různými směry. Jsem rád, že právě třeba Human League vydali takovýhle album, protože ty analogový zvuky jsou tam skvostný. Je vidět, že i v roce 2001 je možné se opřít o strojky a pustit se do silných melodických písniček. O tom to určitě bude, využiju svých kytar a procesorů tak, aby se to spektrum barev posunulo někam dál a necháme se překvapit.

Závěrem se zeptám, co říkáte na rozmach internetu, a jak se vám pozdává nelegální stahování skladeb z něj?

Na jednu stranu je to samozřejmě pro celý gramofonový průmysl velký problém, jestliže jejich investice jsou závislé na příjmech a na základě těchto příjmů oni vkládají peníze do nové muziky. Proto já jsem dneska strašně rád, že vzniká spousta nových nezávislých labelů, které hledají nové kapely. Proto potřebují, aby se jim na druhou stranu peníze vracely a zase generovaly další prachy, které se budou moct vkládat do nový muziky. Z téhle strany to vidím tak, že to je velice špatný a měl by si to hlavně uvědomit každý člověk, který si tu muziku stahuje, protože taky může dojít k tomu, že nebude co stahovat, protože ty investice na to nebudou. Na druhou stranu třeba my jsme dneska v situaci, kdy děláme ve studiu u Michala doma. Spousty věcí na albu "Jizva lásky" šlo v mé finanční režii, platil jsem muzikanty atd. Je nám to trošku jedno, samozřejmě je dobrý, když se to podaří, a pak se nám vrátí nějaké investice a můžeme investovat dál. Ale mně jde v prvé řadě o to, aby se ta muzika dostala k lidem, takže jestli se šíří prostřednictvím internetu a lidi si to z něj stáhnou, mě až tak netrápí. Ale to je daný tím, že jsme si vydělali nějaké peníze díky živému hraní. Je to na vážkách. Asi je to fakt na každém člověku, který si stahuje nebo vypaluje, aby si uvědomil, že si příště možná nebude moct koupit novou Metallicu, Kiss, New Order nebo Depeche Mode, protože na to nebudou peníze.

Teď děláme rozhovor pro MusicServer.cz, znáte jej? Nebo sledujete vůbec hudební servery?

Moc ne, já zatím, co se týká internetu, maximálně funguju se stahováním pošty. Musím se přiznat, že jsem ještě neodpověděl ani na jeden dopis, který mi přišel prostřednictvím internetové pošty. Možná se to časem nějak změní, ale zatím ne.

Co byste na závěr vzkázal fanouškům, kteří podepisují petici za obnovení Oceánu?

Slyším ten názor od spousty fanoušků, které potkávám, někteří se podepsali pod petici, ale jiní říkají, že je to pro ně vzpomínka na něco, co měli rádi a že si ji nechtějí kazit něčím jiným. Zažil jsem lidi, který poslouchali Oceán, pak šli na vejšku a pak se dostali do úplně jiných hudebních vod a poslouchali Pearl Jam nebo cokoliv jinýho. Já jsem třeba osobně rád šel na Strangles, který jsem kdysi poslouchal, a půjdu rád na Def Leppard, který jsem taky poslouchal atd. Ale ty kapely fungují nepřetržitě celý roky, není tam žádná zásadní přestávka. Já mám pocit, že jsme každý trošku někde jinde. Samozřejmě, že reedice všech našich desek, které teď vyšly, po tom volaly. Bylo by fajn si třeba odehrát koncert a tak, ale je to poměrně dost práce na přípravy, musely by na to být finanční investice. V roce 1997 jsme se potkali všichni čtyři, když jsem se to snažil prostřednictvím manažera Petra Tolera a jedný agentury trošku rozhoupat. Oni se snažili shánět peníze na případný turné, na které by tenkrát možná mohla navazovat další deska nebo cokoliv. My jsme se ale nebyli schopní na ničem domluvit, sejít se a začít pracovat. Je to o hodně velké práci, která by se tomu musela obětovat, já jsme v tom kolotoči pořád, nevím ale, jak dalece v tom jsou kluci. A nemyslím si, že tu je dneska ta velká základna základna posluchačů, která tu byla. Já vím, že jsem se svým prvním sólovým projektem a touhle druhou deskou defakto opravdu začínal od znova, a když se ty známé tváře objeví na koncertech, tvoří jenom malou část publika. Takže by spíš opravdu muselo přijít album a pokud by mělo odezvu, mělo by smysl vyrazit na turné a něco s tím udělat. Ale mám pocit, že jsme každý někde jinde a já jsem teď spokojen s tím, kde jsem.

Díky za rozhovor.