Foo Fighters. Původně sólový projekt bubeníka Davea Grohla, který se jeho natočením snažil vyrovnat s frustrací ze sebevraždy jeho přítele a spoluhráče z Nirvany Kurta Cobaina, se v průběhu dalších let vyvinul ve vyhledávanou rockovou kapelu, která se v posledních letech dostala díky své přirozené hitovosti, nápaditosti a sympatickému charismatu nejen svého frontmana na pozice jeden z největších světových koncertních kapel, která dokáže vyprodat i ty největší stadiony a festivaly na světě.

Jen pár set pamětníků si pamatuje jejich první a do letošního roku jediné vystoupení na území České republiky, které připadlo na 22. října do pražského Sky clubu Brumlovka. Tehdy ještě jako takřka neznámé kapely "toho bubeníka z Nirvany" s jedním albem na kontě. Dlouhých sedmnáct let musela strmě narůstající fanouškovská základna v Česku čekat na moment, kdy se u nás Foo Fighters představí v plné síle. Ten den nastane už 15. srpna ve vysočanské O2 areně a proto si nyní pojďme připomenout prostřednictvím komentované diskografie celou jejich bohatou a úspěšnou kariéru.

---

Tragická sebevražda zpěváka a kytaristy Kurta Cobaina 5. dubna 1994 nejen že zastavila tehdy jednu z nejpopulárnějších světových kapel, ale kromě milionů fanoušků na celém světě samozřejmě nejvíce zasáhla jeho nejbližší a to včetně jeho spoluhráčů z Nirvany.

Zatímco basista Krist Nosovelic se rozhodl spíše stáhnout do ústraní, bubeník Dave Grohl se rozhodl s aktuální bolestí vypořádat tím co uměl nejlíp – hudbou. Jak je obecně známo, Cobain nenechal své spoluhráče téměř nijak autorsky se projevit na deskách Nirvany a tak je Grohl autorsky podepsaný jen pod jedinou její skladbou a to "Marigold", která se ale ocitla jen jako b-strana singlu "Heart-Shaped Box" a na žádné řadové album kapely se nikdy nedostala.

Dave tak měl už z dřívějších let (včetně zapomenutého alba "Pocketwatch" projetku Late!) plný šuplík skladeb a tak se jednoduše rozhodl pronajmout si Robert Lang Studios a kompletně sám si nahrát všechny party i zpěvy na desku, kterou pojmenoval Foo Fighters. Název má odkazovat k posměšnému označení válečných pilotů, kteří mluvili o svém kontaktu s UFO. Jedná se pochopitelně o nejsyrovější, ještě grungem hodně ovlivněnou desku, přesto zde už jasně identifikujeme Grohlův typický rukopis a talent s lehkostí psát výrazně rockové pecky. Protože materiál uzrával řadu let, je to deska plná výborných skladeb a i když díky původu svého vzniku trochu postrádá nějaký koncept, jedná se rozhodně o výborný debut.

---

Druhé album a definitivní průlom mezi rockovou smetánku. Zároveň první deska, kterou už natočila celá tehdejší koncertní sestava Foo Fighters, tedy z kapely Sunny Day Real Estate pocházející rymické duo Nate Mendel/William Goldsmith a někdejší druhý koncertní kytarista Nirvany Pat Smear.

Deska nabídla už definitivní hudební formu kapely tak jak ji známe dnes, přesto ještě nepostrádala ostré hrany a punkový náboj. Obsahuje mimo jiné velmi osobní píseň "My Hero", která pojednává o vztahu Grohla ke Kurtu Cobainovi, a především jeden z největších hitů kapely "Everlong", kterým dodnes kapela zakončuje koncerty jakožto vymodleným přídavkem publika.

Počin produkoval dvorní producent Pixies Gil Norton, v roce 1998 byl nominován na Grammy (Nejlepší rockové album) a o deset let později vyšel ve výroční reedici s šesti bonusovými skladbami. Stinnou stránkou desky je tehdejší Grohlův exces, kdy se mu natolik nelíbily bicí nahrané Goldsmithem, že je téměř všechny přehrál sám, aniž by se o tom bubeník dověděl. I na základě toho Will následně kapelu opouští.

---

Říká se, že třetí deska bývá pro každou kapelu stěžejní a definitivně ukáže, jestli je daná formace jen módním výkřikem, nebo má nakročeno k stabilní hudební budoucnosti.

Rozhodně to platí i o Foo Fighters, protože právě na desce "There Is Nothing Left To Lose" se kapela definitivně vyprofilovala do dnešní podoby, byť se se ve své době ozývaly hlasy o vyměknutí a přiblížení se rádiovým vodám. Jedná se o mou nejoblíbenější desku kapely a z celé nahrávky jde přímo cítit hmatatelná pohoda a uvolněnost, ve které byla natočena.

Foos si tehdy chtěli natočit desku pro radost a užít si samotné nahrávání bez stresů, proto natáčeli v malém studiu a pod dohledem producenta Pearl Jam Adama Kaspera. Zároveň se jedná o první album, na kterém se podílel dost možná druhý nejdůležitější člen kapely, od Alanis Morissette tehdy přeběhnuvší bubeník Taylor Hawkins. Zásadním bodem alba je slavná rádiová hitovka "Learn To Fly" s ještě slavnějším crazy videoklipem, ve kterém se představilo i komicko-hudební duo Tenacious D. Deska, kde nenajdete slabé místo.

---

Před nahráním této desky si Foo Fighters prošli svou největší vnitřní krizí. Kapela hodně pila i před vystoupením a materiál, který nahrála pro nové album, nakonec skončil v koši, neb s ním členové nebyli spokojeni.

Ještě horší to bylo ve vztahu Dave Grohl versus zbytek kapely a v tu dobu to dokonce vypadalo na rozpad. Grohl ale nabubnuje skvělé album "Songs For The Deaf" spřátelených stoner rockerů Queens Of The Stone Age a tento intenzivní rocknroll mu znovu vlije chuť a energii do žil, které poté přenese i na zbrusu nový materiál Foos.

Nejlépe to bylo vidět v naštvaném, nebývale tvrdém a energickém prvním singlu "All My Life". Naopak další singl, rádiovka "Times Like These", patří mezi nejúspěšnější a nejmelodičtější kousky kapely. Zapomenout rozhodně nemůžeme ani na trošku ve stínu stojící videoklip k písni "Low", který je opravdu hodně ujetý a Grohl se při jeho natáčení musel opravdu královsky bavit. Album, které v roce 2004 získalo Grammy (Nejlepší rockové album), je zároveň prvním studiovým zářezem kytaristy Chrise Shifletta v řadách Foo Fighters.

---

Nejambicióznější projekt z dílny Foo Fighters dopadl zároveň jako nejslabší a mnou nejméně oblíbený počin. Kapela se rozhodla pro experiment a výzvu v jednom a natočila rovnou dvojalbum.

Na prvním CD najdeme klasické rockové Foos, ale i přes přítomnost několika povedených pecek jako samostatná deska v nabité diskografii kapely příliš neobstojí.

Zajímavější je až druhé CD, které přináší ryze pomalé a akustické balady. Potěší tak hostování zpěvačky Norah Jones ve "Virginia Moon" nebo zpívající bubeník Hawkins v "Cold Day In The Sun". Taylor disponuje velice dobrým rockovým chraplákem a je velká škoda, že ho Dave k mikrofonu nepouští častěji. Celkově ale zbytečně roztahané, nepříliš povedené album, jehož nejlepší kousky by klidně mohly být zaznamenány na jediném CD.

---

Na předposledním počinu se Foo Fighters znovu spřáhli s producentem Gilem Nortonem a ačkoliv byl první singl "The Pretender" úžasnou rockovou vypalovačkou, neodpovídal tak úplně stejně jako druhý veselý videoklip "Long Road To Ruin" úplně hlavnímu charakteru desky.

Ta se totiž nese převážně na vlně střednětempých až pomalých balad a celkově mi svou vyměklostí nepostrádající kvalitu hodně evokuje desku "There Is Nothing Left To Lose". Najdeme tu jednu skvělou baladu vedle druhé, proložené povedenými rockovými fláky a jak jsem zmínil výše, takto jednoduše a účelně se dalo poskládat v jednu desku i dvojalbum "In Your Honor".

Zmíním také instrumentálku "Ballad Of The Beaconsfield Miners", kterou Grohl věnoval v roce 2006 zasypaným horníkům z dolu Beaconsfield. Ti strávili pod zemí několik dní a kromě vody a jídla si úzkou štěrbinou od záchranářů nechali poslat iPod s nahranou tehdy podlední deskou kapely, při jejímž poslechu psychicky přežívali. Grohla celý příběh natolik dojal, že jim věnoval tuto novou skladbu a zajistil jim volný vstup na pozdější koncert kapely v jejich městě. Moje velmi oblíbená a často poslouchaná deska Foos.

---

V mnoha ohledech výjimečné je zatím poslední album americké formace a v mnoha ohledech se jedná o pravý návrat ke kořenům. Projděme si fakta. Producentem desky je kultovní Butch Vig, jinak bubeník Garbage a především producent legendárního alba Nirvany "Nevermind".

Pro Grohla to byla první spolupráce s Vigem právě od této desky. Jako hosté se představili Krist Nosovelic na basu a Pat Smear na kytaru, tudíž se kromě nebožtíka Kurta na albu podílela celá pozdní sestava Nirvany.

To co však můžou asi nejvíce fanoušci vlastním sluchem ocenit, je návrat k ryze analogovému zvuku a nahrávání, které proběhlo v Grohlově garáži bez použití jakéhokoliv software a počítačů. I proto zní songy jako "White Limo" nebo "Rope" tak syrově a energicky. Na druhou stranu tu máme opět i skvělé balady, jako silně osobní "I Should Have Known", která pojednává o osudu Kurta Cobaina a ve které si Dave dává za vinu, že měl tušit to, k čemu se u Cobaina schyluje. Je to deska nadmíru povedená a šlapající a ne nadarmo obdržela letos v únoru hned pět prestižních cen Grammy.

---