Na novou desku zpěvačky a bývalé dlouholeté členky legendární skupiny Spirituál kvintet Ireny Budweiserové jsme museli čekat devět let. Vyplatilo se. Album "Hlavně ne klid" je jako stvořené pro dlouhé podzimní večery a klidné posezení v křesle.
8/10
Irena Budweiserová - Hlavně ne klid
Vydáno: 12.3.2012
Celkový čas: 49:13
Skladby: Hlavně ne klid, Ten déšť, Somnambula, Plavba, Stalking, Co bude potom a co dřív, To se nehodí, Až svůj život budu žít, Běž dál, Něco má se stát, Ať nikdo neřeší, co udělám, Jdou, dny jdou, Pár slov
Vydavatel: Indies MG Records
Nálada nové desky "Hlavně ne klid" je podobná té, kterou známe z předchozího nosiče "Někdy si připadám jako pták". Blues je zde všudypřítomné. Posluchače potěší, že album je z větší části autorské. Kromě vlastních písní tu pak najdeme tři převzaté písně a jeden tradicionál. Překvapením je, že většinu skladeb si autorka otextovala sama. A jak to dopadlo? Skvěle!
Irena Budweiserová zůstává věrná tématům lásky, zrady, odpuštění, životní zkušenosti. Nemáme však možnost poznat, co je její vlastní skladbou a co ne. I v textech autorka navazuje na devět let starý počin. Škoda jen, že texty jsou až příliš abstraktní. Nějaký ten souvislejší příběh by jim slušel. To je však věc názoru.
I přes název desky a již zmiňovanou naléhavost hlasu zpěvačky je album spíše klidné. Atmosféru desky nejlépe reprezentuje u klavíru zpívaná skladba "Pár slov". Za zpěvačkou však nezaostává ani její doprovodná kapela Fade In, kde kytarám vévodí Jaroslav Šindler a Miroslav Linka. Jejich jazzové vyhrávky jsou tu prostě skvělé. O kontrabas se postaral Vít Fiala. Na nové desce nahradila profesionálního klavíristu přímo zpěvačka. Desce tak vévodí kytara, perkuse a kontrabas.
Na rozdíl od minulé desky albu chybí jednoznačné hity. Nosič plyne v poklidném tempu a je určen posluchačům, kteří vědí, co od interpretky mohou čekat. Faktem je, že pro konzervativnější posluchače to může být jedna z nejlepších desek letošního roku. Plusem zpěvačky je to, že se lehce dokáže vcítit do jazzové, folkové i folkrockové polohy. Její průprava Spirituál kvintetem je zkrátka znát.
Ve výsledku je to klidné, nevtíravé, jazzově-bluesové poloakustické album. Díky výborné doprovodné kapele a Ireně samotné má deska kvalitu evropského formátu. Žádnou folkovou nudu prostě nečekejte, a průměr už vůbec ne.