Cameronem zlomená Británie, loňské nepokoje v Londýně, rozsáhlá kriminalita, ulice plné drog - v očích Benjamina Drewa má Velká Británie spoustu problémů a právě teď nastal čas se postavit a z plného hrdla své emoce vykřičet do celého světa. Na začátku června měl nejdříve premiéru jeho režisérský debut "Ill Manors" a nyní přichází i album se stejným jménem, které je víc než jen doprovodnou hudbou k filmu. Je věrným komentářem života v nižších sociálních vrstvách. Vypráví příběhy lidí, kteří v životě neměli tolik štěstí a osud je svedl do temných uliček, z nichž mnohdy není úniku. Příběhy, které možná neprožil na vlastní kůži, ale měl možnost je odpozorovat během let strávených ve východním Londýně.

Drew, nebo Plan B, chcete-li, zastává podobný postoj ke své hudební kariéře jako Cartman ze South Parku v epizodě "Freak Strike", tedy I don't care, I do whatever I want. Vzhledem k velké míře talentu si to může dovolit a zatím vyloženě nešlápl vedle. Když se po silném hiphopovém debutu "Who Needs Actions When You Got Words" rozhodl dobýt žebříčky s pop-soulovou operou "The Defamation Of Strickland Banks", sežralo mu to nejen britské publikum, a z Dreawa se tak stala superstar. Naštěstí superstar, která si nadále udržela chladnou hlavu.

Původně se jako třetí nahrávka měla objevit opět hiphopová "The Ballad Of Belmarsh" (původně dokonce měla tvořit dvojalbum "The Defamation Of Strickland Banks"), ale nahrávací společnosti se to nezdálo. Chvíli to vypadalo, že Drew ji vypustí sám, ale nakonec dal přednost filmu a desce "I!ll Manors" a nahrávku odsunul na neurčito. Pokud ale čekáte, že došlo k nějakému vyměknutí, jste na omylu. Naopak.

Plan B se nebojí sypat argumenty a prohlášení, které si možná spousta Britů myslí, ale bojí se je vyslovit. I díky tomu je "I'll Manors" ve své podstatě unikátní deskou, protože od té doby, co se Mike Skinner začal nudit, šel britský hip hop do háje a šašci typu Professora Greena situaci nijak nezlepšují. Ale tím chci spíš poukázat na zoufalý stav tamní scény, "I'll Manors" by totiž vyčnívala, i kdyby podobných nahrávek vycházely desítky.

Stejně jako kdysi Marvin Gaye na "What's Going On" i Drew má před sebou společnost nutně potřebující změnu (viz loňské nepokoje). Obrázek, který maluje. je šedé místo plné zmatených a opuštěných lidí, národ odsouzený k záhubě. Jeho písně jsou plné rodin, jež rozvrátily drogy, chudoba a kriminalita. V "I Am The Narrator" slyšíme frustrovanou ženu, která chtěla, aby se její děti měly dobře, zatímco ostatní rodiče selhali, "The Runaway" pak přináší pohled na těhotnou, vystrašenou nelegální přistěhovalkyni z východní Evropy. Díky tomu, jak proti sobě staví politickou korupci a pouliční problémy, to celé působí jako audio verze seriálu The Wire.

Stejně jako v případě příběhu o Stricklandu Banksovi i na "I'll Manors" se Ben Plan B Drew ukazuje jako schopný vypravěč. Má to v krvi a jako jednomu z mála mu to jde jak s obrazem, tak bez něj. V době, kdy je většina songů plná banalit a zbytečných frází, je osvěžující slyšet člověka, který má jasný názor a nebojí se ho sdělit. Za to si Drew zaslouží respekt.