Papa Roach před rokem vyšlapali cestičku, po níž teď, jako vzorně organizovaná mravenčí gerilka, cupitají Alien Ant Farm. Partička z Los Angeles, která vydala před nedávnem své debutové album "ANThology" a s coververzí Jacksonova hitu "Smooth Criminal" momentálně boduje v hitparádách na obou březích Atlantiku.

Příměr s Papa Roach není vůbec náhodný. Jak sami Alien Ant Farm (dále jen AAF) říkají: "Mezi námi a Papa Roach je mnoho vzájemného respektu a stali se z nás opravdoví přátelé." AAF tedy s Papa Roach nespojuje pouze podobný hudební projev, nýbrž také osobní vztahy. Pro naši věc jsou ovšem důležitější motivy hudební, které jsou asi takovéto - v rámci možností výrazná melodie, svižné tempo, spíše grungovo-punkové kytary (spíše než metalové). Takováto cesta je sice poměrně jednoduchá, ale v každém případě boduje u posluchačů, o čemž jak v případě Papa Roach, tak v případě AAF svědčí prodejnost desek.

"ANThology" začíná velice slušnou skladbou nazvanou "Courage", s níž skupina příjemně navnadí na písně následující, které se nesou v duchu více než podobném. Jak jsem již uvedl výše - jasná melodie, řízné kytary, odsypávající rytmika. Takové jsou tedy i další písně "Movies", "Whisper", "Death Day" nebo "Flesh And Bone". Jak už velí tradice (nebo možná stereotyp, tím si nejsem jist) nemůže na desce chybět alespoň jedna pomalejší písnička. AAF mají dvě a těmi jsou akustická, ignorantskou společnost hanící "Attitude" a závěrečná "Univerze". Pokud bych měl vyzdvihnout některé z písní jako kvalitativně vyčnívající, zdůraznil bych jednak vcelku povedenou předělávku hitu Michaela Jacksona "Smooth Criminal" a perfektně gradovanou vypalovačku "Wish", takhle nějak vypadá opravdu umně stukturovaná soft-metalová píseň.

Alien Ant Farm jsou zářným důkazem faktu, že k úspěchu potřebuje skupina kolikrát více štěstí než talentu. AAF představují v podstatě standard, nedočkáme se výjimečných kytarových partitur, jedinečných bubenických pasáží, ani obdivuhodného vokálu. Zato nám deska nabídne nenáročný, na poslouchání příjemný rock’n’roll, jakého se ovšem dá nalézt spousta. Mnoho jiných z oné spousty však nemá tolik štěstí jako AAF nebo Papa Roach...

Suma sumárum lze říci, že "ANThology" je v základu dobrá deska. Neurazí, pobaví, nezamotá mozkové závity (ne, ty opravdu nezamotá!), v pohodě si při ní zatančíte (spíš zaskáčete). Navíc výrazný hitový potenciál mnoha písní AAF dává tušit, že ještě nějakou dobu v nejrůznějších Top 20 zůstanou, a tak budou moci rafinovaně reprezentovat relativně rozumnou hudbu v záplavě hudby povětšinou nerozumné. Takže předsudky stranou, nechme se unášet jednoduchostí a hlavně neřešme, že tohle (míním AAF) není přece nic světoborného.