Pátek třináctého, první chvíle noční tmy, potemnělá scéna s abstraktní malbou na pozadí, to zbývalo několik málo momentů, než na scénu nastoupili Antony And The Johnsons za doprovodu Janáčkovy filharmonie Ostrava. Nosnou kostrou celého večera měla být chystaná nahrávka "Cut The World", ale dočkali jsme se i nečekaného překvapení. Symfonická podoba jeho tklivých a velmi osobních písní se symfonickým aranžmá přinesla nonšalantní atmosféru, která těmto klenotům odkryla zcela novou tvář. Ten, kdo vydržel až do konce, dočkal se nejenom úchvatného hlasu Antonyho Hegartyho, ale i jeho introvertního podivínství. Posmutnělá témata a depresivní podkres písní však mnoho posluchačů postupně odrazovaly a bylo otázkou, jestli tento program byl vlastně určen pro festival. Pokud jej však aspoň trochu znáte, dostalo se vám hned několik krásných momentů.

Filharmonici byli oděni do bílé barvy, Antony přišel v černém hábitu a svou obří postavou připomínal uhrančivého Severuse Snapea. Byl to kontrast, který mohl symbolizovat mnohé. Během celého koncertu se jen málo rozpovídal, většinou však přiblížil, o čem dané písně jsou a co ho ovlivnilo při psaní. V tomto ohledu největší prostor věnoval novince "Cut The World", na kterou navázala tématem částečně spřízněná a nádherná "Another World". Jeho niterné vnitřní rozpoložení jsou hlavním zdrojem tvůrčího procesu, odhalení mladistvé zkušenosti s úmrtím mladíka u jeho dveří se převtělilo v dojemnou "I Fell In Love With A Dead Boy". Táhlé smyčcové party dodaly na naléhavosti jeho projevu a finálnímu vjemu jednotlivých položek vytříbeného setlistu.

Průřez jeho vydanými čtyřmi alby přinesl i singlovou "Epilepsy Is Dancing", kterou Antony začínal nadvakrát kvůli výpadku textu, nebo asi nejvíce očekávanou krásku "You Are My Sister". I bez Boy George to byl vrcholný moment pochmurné naléhavosti. Rytmicky nejvýraznější úprava "Kiss My Name" alespoň na chvilku rozproudila drobet krve v těle, jinak se Hegarty utápěl v noblesních baladách (baroque popu), které jsou jeho poznávacím znamením. Překvapením bylo zařazení "Crazy In Love" Beyoncé (béčko singlu "Aeon"), kterou Antony prý bezmezně zbožňuje. Po představení dirigenta Anthonyho Weedena, francouzského klavíristy Gaëla Rakotondrabeho (ti jej doprovázejí na celém turné) a ostravských filharmoniků přišla rozlučka v podobě "Twilight". Došlo však i na přídavek, který se na samotné desce "Cut The World" neobjeví, v "Hope There's Someone" ho však na chvilku zradil hlas, ale to mu bylo odpuštěno díky jeho bezprostřednosti a tomu, co toho večera předvedl.

Antony And The Johnsons si u nás odbyli svou premiéru. Bylo to smutně krásné a impozantní zároveň. Hegartyho přednes jednotlivých písní byl okouzlující a příslib brzkého koncertního návratu byl milým zakončením. Odvážný krok organizátorů nakonec vyšel, jen by mě osobně doopravdy zajímalo, kolik lidí z tohoto vystoupení měli plnou hlavu jako má maličkost.