Podle jednoho indiánského přísloví probíhá v nitru každého člověka bitva dvou vlků. Jeden je špatný. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a ego. Ten druhý je dobrý. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, štědrost, věrnost, soucit a důvěra. A vyhraje prý ten, kterého si sami krmíme.

Na remixové podobě fantastického alba "Grinderman 2" už vlk není. Pokud ale posloucháte desku pozorně a znáte souvislosti (jako že třeba singly k dvojce Grindermana vyšly), uvědomíte si - a neradi si přiznáte -, že tentokrát byli oba vlci krmeni stejně dobře. Nebo stejně špatně.

Když po nás Cave na loňských Colours Of Ostrava řval "I want your money!", brali jsme to jako sarkastickou součást jeho show. Bylo to trefné. Žral jsem mu to. Skoro jsem tenkrát vytáhl šrajtofli a hodil ji po něm. Stejný podtitul by ale mohlo mít album "Grinderman 2 RMX". Bohužel.

Když zlejší jádro The Bad Seeds, kterým Grinderman bezesporu byl, ohlásilo ukončení činnosti, dalo se očekávat, že pánové vydají ještě něco. B-strany singlů, živák, dema, cokoliv. Kapela ale bohužel šla cestou nejmenšího odporu, a tak posbírala remixy, které se objevovaly jako béčka singlů k Dvojce. Jenže koho ty remixy zajímaly, už dávno pětici singlů "Heathen Child", "Worm Tamer", "Palaces Of Montezuma", "Mickey Mouse And The Goodbye Man" a "Evil" vlastnil. Nepotřebuje k tomu novou desku (kde jsou tedy i remixy další). A koho ty remixy nezajímaly tenkrát, toho nebudou zajímat ani teď.

A je fakt úplně jedno, že někdy se hodně dařilo (jindy, pravda, moc ne), stejně jako je jedno, že si se skladbami pohrály hvězdy jako Robert Fripp, U.N.K.L.E. nebo Barry Adamson. Nick Cave a jeho kumpáni prokoučovali možnost rozloučit se s fanoušky vydáním koncertního alba, z nějž by energie stříkala proudem a ten správný vlk (ať už je to kterýkoliv) by hravě přepral toho nesprávného.