Jak jsi přišel na nápad vydávat dvojalbum jako seriál? Proč nevyšlo rovnou celé najednou, jak bývá zvykem?

Napadlo mě, že bych konečně vyřešil svůj věčný rozpor, mé dvě polohy. Na jedné straně jednoduché, veselé hitovky, na druhé straně hlubší, melancholičtější písně, které mám také rád. Koncept "Noci" a "Dne" se tomu konečně přiblížil. Taky si myslím, že jsem tím vzbudil i určitou pozornost, protože vydávat dvě desky s několikaměsíční pauzou není až tak typické. Přiznám se také, že jsem po "Lidicích" potřeboval více času. Původně jsem uvažoval o formátu dvou minialb se zhruba sedmi věcmi, ale nějak se nám to rozjelo a na "Noci" jich je nakonec deset. Takže bude regulérní dvojalbum "Noc a den", jehož první část už je na světě.

Proč vyšla první "Noc" a "Den" bude až druhý?

Je v tom trochu skrytá i určitá symbolika. "Noc" je tematicky hlubší a myslím, že při poslechu písniček na "Dni" bude zajímavé to srovnání a prožitek z "Noci". Možná by bylo logičtější, kdybychom začali "Dnem", ale tímhle jsme chtěli zjednodušeně říct, že po noci vždycky přichází den. Že i když třeba prožíváte období, kdy se vám nedaří nebo vám není nejlépe, musíte zůstat optimističtí. A věřit, že to zlé je opravdu v něčem i dobré, ale že to ukáže až čas. Slyšel jsem reakce, že "Noc" je negativní, osobně si to ale vůbec nemyslím. Možná je melancholická, ale rozhodně není smutná nebo dokonce depresivní. Věřím, že v ní lidi tu pozitivní naději najdou. Autorsky se třemi písněmi podíleli i ostatní z kapely. Karel Heřman složil "J.P". a singl "Namaluj svítání", Aleš Zenkl "Ukolébavku", kterou otextoval Xindl X. Tudíž jsem výhradním autorem jen pěti písní, díky tomu jsem měl i na texty mnohem více času.

Píšeš radši ve dne, nebo v noci?

Muzika mě napadne v podstatě kdykoliv, texty píšu tak, že začínám v noci a dopisuju a upravuju ráno s čistou hlavou. Takže i většina textů na "Noci" vznikala víceméně za denního světla. Mám rád obojí, den i noc, obě části potřebuju k tomu, abych něco složil. Tentokrát jsem se více věnoval tomu nočnímu rozjímání, intenzivnější komunikaci s okolím, klidu a s ním i hlubšímu vnímání věcí. Taky se na téhle desce asi nějak odráží i mé vnímání toho, co se tady poslední dobou děje, taková ta těžká deka, co na nás padla, jako když na krajinu padne tma. Nechtěl jsem ale kritizovat, to přenechám jiným. Jsem spíš člověk, co se snaží nenechat se negativy spolknout, a z toho pramení i moje tvorba.

Takže si zachováváš odstup. Nevypadá to pak trochu jako letargie?

Našlo se pár lidí, kteří mi vytýkali malou angažovanost, že situace je teď přece kritická a já můžu něco ovlivnit. Rád bych jim vzkázal, že já na to všechno přece reaguju! Jen ne tím, že bych tu konkrétní situaci popisoval a tím se v ní uhnízdil. To dělají jiní a je to tak dobře, já bych to neuměl. Snažím se jen vyjádřit svůj názor a ten odstup je nutný proto, abych si ho mohl vytvořit. Pro mě politika prostě není až tak důležitá. Samozřejmě, že mě třeba události u nás nebo různé mediální kauzy taky iritují a sžírají, ale některé věci prostě změnit nelze. A pak je rozumné se tím nezabývat. Štve tě politika? Tak ji prostě neřeš.

Vidíš a já právě chtěla říct, že "Noc" je první deska, na které se dotýkáš širších společenských témat, jako je třeba Palach. Přijde mi méně osobní než "Bílá velryba" a "Napořád".

To je asi pravda, na druhou stranu ono to v mých písničkách bylo vždycky. Jen to bylo dost schované, nejsem příznivcem prvoplánového vykřikování nějakých hesel nebo návodů na to, jak žít líp. Nese to s sebou i nepochopení, ale to už je život. Třeba asi nikdo nerozšifroval, o čem je písnička "Noční letci" - když už se bavíme o té noci. Je o alkoholu a o závislosti. Nikdy jsem to nikomu ani neřekl. "Winston Smith-Orwell" nebo "Anděl" o sebevraždě, "Racek" o překonávání předsudků a o svobodě. Vím, že jsem pro spousty lidí nečitelnej, někteří mě vnímají tak, že dělám povrchní muziku. Naučil jsem se s tím nebojovat, kdo pochopí, pochopí. Nemám potřebu se pouštět třeba do politiky a politiků. Zajímají mě v životě víc jiný věci, pocity, vnitřní stavy, ve kterých se nacházím já nebo moje okolí.

Která skladba podle tebe celou desku nejlépe reprezentuje?

Asi "Intuice". A snad ještě víc "Namaluj svítání". V nich je právě schované to moje přesvědčení, že se trápíme věcmi, které nemůžeme ovlivnit, a jsme z toho jen zbytečně znechucení a naštvaní. Ztrácíme tím čas, který bychom mohli věnovat třeba někomu nebo něčemu důležitějšímu.

V čem bude druhá část dvojalba úplně jiná než ta první?

Určitě bude akčnější, veselejší. Bude pojednávat o stavech lidské duše ve dne a bude v ní určitě víc živoucí energie. Nechci ale říkat, že "Den" bude pozitivnější, tak to nevnímám. Mám dokonce pocit, že negativně můžou "Noc" vnímat jen posluchači, kteří odmítají přijmout fakt, že problémy k životu patří. Když zažijete něco špatného a hudba vás z toho vytáhne ven, je to přece veskrze pozitivní zkušenost. Vezmi si třeba Radiohead, v jejichž hudbě spousta lidí slyší deprese. Já je mám rád, možná i právě proto, že jsem je poslouchal ve svých horších dobách. Měl jsem radost, že v tom duševním hloubání nejsem sám. Ze stejného důvodu je na desce odkaz na seriál "Twin Peaks".

V jednom rozhovoru jsi přiznal, že jsi při každé desce šel na doraz. V jakém směru to bylo u "Noci"?

Aby to nevypadalo, že už nemůžu a píšu z posledních sil (směje se). Myslel jsem to tak, že se vždycky dotýkám témat, které pro sebe absolutně vyčerpám, a pak už se k nim nechci vracet. Na "Noci" jsou těmi hraničními písněmi "Slunce bylo krásné" a "Plamen", ty pro mě na "Noci" představují jakousi hranici. Dál bych se v tématech smrti a bolesti pouštět nechtěl. Byly třeba doby, kdy mě fascinovalo slovo láska, je totiž těžký ho použít natvrdo, bez nějaké ironie. Dřív bych ho raději vůbec nepoužil.

Myslel jsem si, že je to "taramtatam"?

Ano, tohle svoje tabu už jsem porušil, dávno před tím, než jsme nazpívali na novou desku coververzi Mňágy a Žďorp "Myslel jsem si, že je to láska". Odhodlával jsem se k tomu ale postupně, a jak jsem říkal, ze začátku jsem to téma spíš ironizoval. Duet s Lenkou Dusilovou "Píseň kovbojská", to pro mě byla další hranice. Zkoušel jsem, co všechno si můžu dovolit, protože to téma mě samozřejmě zajímalo. Na "Noci" jsem si dovolil dotýkat se zase Palacha a Lidic.

K Lidicím tě dovedl film, proč ale Palach?

To odstartoval člověk, který mě oslovil, jestli bych nechtěl podpořit projekt na záchranu jeho rodného domu. Snaží se sehnat peníze na odkup a zrealizovat v něm muzeum. Palach je pro mě jedna z nejdůležitějších postav našich novodobých dějin. Generaci našich rodičů ten jeho šílený čin paradoxně probudil do takové pozitivně bojovné energie. Najednou se tu objevil vzdor proti tomu plíživému zlu, co se sem blížilo. Palach to znásilnění společnosti nějak vytušil dřív než ostatní. A asi jsme se i my docela tím tématem trefili, protože jsem zaslechl, že se o něm teď bude točit film. To téma už delší dobu létalo vzduchem.

Docela mě také překvapilo, že vám na desce hostuje Xindl X.

To mě taky. On mě překvapil, velmi pozitivně. Byť děláme každý něco jiného, mám pocit, že jsme kolegové. Je to studovaný člověk a jeho škála je hrozně široká. Navíc je to jeden z mála lidí z branže, se kterým můžu jít normálně na pivo.

Takže jsi jeho fanoušek?

Nemám to slovo rád, ale v podstatě ano. V jistý moment mě něčím zaujal. Stejně jako další host na desce NiceLand, který je zase z úplně jiné hudební sféry. Ten mi přijde vyloženě jako nevyužitý talent. I když je o dost mladší, mám pocit, že mě ve spoustě věcí převyšuje.

V čem konkrétně?

Ve stavbě písní, má výraznější rukopis, jeho záběr je sice hluboce melancholický, ale jemu to věřím. Což je pro mě to nejdůležitější a je to vysloveně otázka citu. Teď nebudu a nechci být konkrétní, ale je tady spousta jiných, mnohem populárnějších muzikantů a kapel, kterým věřit nedokážu. Nemyslím to ale hanlivě, nevím ani proč, nedokážu to říct. Někdy je v tom cítit kalkul, někdy ty lidi prostě neznám, a tak jim nerozumím.

Vrátil ses taky k Anetě Langerové, se kterou zpíváš duet "Plamen".

Chtěl jsem dodržet tradici, na každé sólové desce mám duet se zpěvačkou. Na první s Lenkou Dusilovou, na druhé s Katarínou Knechtovou a na třetí teď s Anetou Langerovou. Volba byla víceméně jasná, spousta lidí si mě s ní spojuje a já s ní přitom nikdy nic nenazpíval! Vidíš, teď mě tak napadá, že vůbec nevím, kdo bude v téhle řadě pokračovat na "Dni".