Cylindr, tmavé sluneční brýle, dlouhé kudrnaté vlasy, černá kožená bunda a světle hnědý Les Paul. To je Slash. Jeden z nejslavnějších a nutno dodat, že i nejlepších kytaristů všech dob. Jako člen Guns N' Roses, Velvet Revolver nebo Slash's Snakepit dávno prokázal své kvality a jmenované kapely by bez něj nebyly (a nejsou) ani zdaleka tak úspěšné, jako když je obohacuje svým snadno čitelným rukopisem.

Když v roce 2010 vydával první desku jen pod svým jménem a přizval si na ni všechny, kdo v současné rockové hudbě něco znamenají - od Ozzyho Osbourna po Adama Levina z Maroon 5 -, byla to událost ro(c)ku. Dokonalá přehlídka soudobých i dávno padlých velikánů v písních, kterým každý zúčastněný vetkl něco svého, a přesto díky Slashovým fantastickým sólům držely pohromadě. Album "Slash & Friends" jednoduše nemělo slabé místo, a ať jste ho konzumovali celé najednou nebo jen vyzobávali ty kousky, které vám k srdci přirostly nejvíce, vždy jste se dobře bavili.

Proto jako překvapení může působit fakt, že na novince je všechno jinak. Sběratel sportovních aut po vydání Přátel objel svět pouze s jedním z hostů Mylesem Kennedym, zpěvákem Alter Bridge, který na předchozí řadovce jako jediný zahostoval hned dvakrát a natolik se sblížili, že se rozhodli spolupracovat dále. Vznikla tak skupina The Conspirators, kde kromě dvou zmíněných účinkuje také baskytarista Todd Kernz z kapely Sin City Sinners a bubeník a multiinstrumentalista Brent Fitz známý z Theory Of A Deadman nebo účinkování s Alice Cooperem. Všichni se pak sešli v kalifornském studiu Barefoot Studio, kde s producentem Ericem Valentinem dělali lásku a ne válku.

3, 2, 1, start! Úvodní "Apocalyptic Love" odpálí tak rychle, že se ani nestihnete vzpamatovat a Slash už předvádí své trumfy - chytlavé riffy a kousavá kytarová sóla, přičemž zbytek kapely mu zdatně sekunduje. Většina skladeb si cestu rozráží v podobné rychlosti a aranžích, které se tentokrát nestřídají tak divoce jako na první desce. To jim ale také neubírá na energii nebo zábavnosti. Na druhou stranu ke konci poctivé hodinky vyučování rock'n'rollu začíná být poslech lehce únavný, a tak je tentokrát složitější nasát novinku na jeden zátah při plné pozornosti.

Milovník pořadů o vaření, který však sám kuchařské řemeslo neovládá, ale přesto exceluje, a aniž by zbytečně exhiboval, předvádí neskutečná sóla ("Hard And Fast", "Standing In The Sun"), kvůli kterým si apokalypsu zamilujete. Bublavá "Carolina", výborně vygradovaná "Bad Rain" nebo poctivá balada "Far And Away", to jsou jen některé z klenotů, kterými novinka disponuje. Bezesporu nejsilnější je ale šestiminutová "Anastasia", která začíná pomalým vybrnkáváním na akustickou kytaru, když tu náhle Slash odpálí nálož a už si to nekompromisně drancuje vpřed jako lokomotiva, čímž dá vzpomenout na vypalovačku "Ghost" s Ianem Astburym a Izzym Strandlinem. Milovník filmů a majitel společnosti Slasher Film prostě rád hraje a je to znát.

Poctivý, nekomplikovaný a tvrdý rock natočený na analog, kde základem jsou skvělé nápady a silné písně bez zbytečných kudrlinek nebo přeprodukovanosti - to je "Apocalyptic Love". Na webu Artistdirect stojí: "Je na ní nebezpečí. Je na ní blues, špinavý rock a spousta dalšího. Je to prostě vše, co od rockové desky čekáte, a naprosto vás to dostane!" S tím se dá souhlasit a doporučit ji lze jak mladým fanouškům rock'n'rollu, tak starším posluchačům nostalgicky vzpomínajícím na časy, kdy rocková hudba vládla světu.

Pro Mylese Kennedyho je to výstřel nahoru, kdy své Alter Bridge může klidně nechat u ledu, zde je zábavnější. A Slash? Ten dokazuje, že arogantního Axla vůbec nepotřebuje. Ten ať si dál nechává nepochopitelně tolerantní fanoušky čekat hodiny na koncertech nebo je nechává vykázat, když přijdou v tričku s hrdinou v cylindru. Vlastně ho docela chápu. Při pohledu na svou, přes desetiletí piplanou zbytečnost jménem "Chinese Democracy" musí poukazování na úspěchy ostatních členů Guns dovádět dávno padlou hvězdu k šílenství. To ale Slashe nemusí trápit a může v klidu připravovat s novými kolegy další výtečný materiál. S armádou hvězd v zádech to sice bylo ještě o krapet lepší, ale i letos si může klidně vysbírat ocenění za album roku. Což je na zhruba třicet let tvořícího muzikanta s defibrilátorem v hrudi dobré skóre, nemyslíte?