Po minulém kole, kdy se v Hlase Česko Slovenska vytáhly týmy Dary Rolins a Michala Davida, se v podobně dobrém světle ukázaly i ty pod vedením Josefa Vojtka a Rytmuse. Ačkoli ne všechno se vyvedlo stoprocentně, v zásadě lze říct, že i tento večer patřil mezi ty povedené. Koneckonců přečtěte si náš komentář.
Live: Hlas Česko Slovenska
kolo: 5. semifinále - Tým Josefa Vojtka a Tým Rytmuse
datum: 6. května 2012
Předchozí kolo
© nova.cz Začátek přímého přenosu byl hodně nadupaný. O rozjezd se postaral Rytmusův tým s "Proud Mary"
Tiny Turner a jejich podání se zařadilo do těch opravdu hodně povedených týmových věcí.
Rytmus si tentokrát svůj kvartet excelentně sezpíval a sladil a výborně poskládal i jednotlivé hlasy.
První opravdu soutěžní vystoupení si opět střihla
Markéta Poulíčková a její "Beat It" byl vůbec nejlepší Michael Jackson, který u nás v podobných soutěžích zazněl a to už je co říct. Písnička byla nejen perfektně zazpívaná, ale měla přesně ten potřebný feeling a drive. Tentokrát byla i energie a pohyb naprosto adekvátní k songu a nějak nerozumím Daře, respektive její kritice.
Juraj Zaujec, který byl mimochodem fakt výborný v "Proud Mary", už ale sólově tolik nezářil. Především začátek Santanovy "Smooth" byl nejen děsně nízko položený, ale především nudný. Chyběla tomu šťáva a silně připomínal jeho první vystoupení "Držím ti miesto". Dál už to bylo o něco lepší, ale spíše to přisuzuji oné latinské horkosti písničky samotné než přímo Jurajovi. Hra na kytaru nebyla špatná, nicméně, jak je člověk zvyklý na tu dokonalou Santanovu, tak to místy neznělo zcela ok.
Tým Pepy Vojtka si tentokrát zvolil za společný song "We Will Rock You"
Queen a mohlo to být taky celkem slušné vystoupení, kdyby neměli ve svých řadách Barboru Švidraňovou, která celou písničku totálně zkazila. Přímou a vcelku jednoduchou písničku naprosto zbytečně komplikovala jakýmisi herecko-pěveckými fujtajbly. Brrr.
Kristýna Daňhelová mi naštěstí náladu do velké míry spravila a to moc "Most přes minulost"
Lucie Bílé nemusím. Možná to bude znít někomu zvláštně, ale to, co někteří porotci kritizovali, a sice že byla příliš jemná, mně se naopak hodně líbilo. A vedle toho i to, jak křišťálově čistě a v pohodě to zazpívala. Mimochodem, její barva hlasu mi tentokrát připomněla mladou
Ivetu Bartošovou, což, prosím, neberte jako něco hanlivého.
Obávám se, že
Daniel Mrózek si s "Dani California"
Red Hot Chili Peppers ukousl daleko větší sousto, než mohl strávit. Jednak překombinoval zpěv dohromady s pohybem, takže měl problém písničku vůbec udýchat a místy i uzpívat, jednak jsem si při jeho zpívání uvědomil, jak hodně dělá signifikantní hlas Anthonyho Kiedise písničky RHCP. Netvrdím, že to byla nějaká katastrofa, ale bylo tam pár věcí, které Danielovi výrazně chyběly.
Velmi zvláštní duet předvedli
Anna Veselovská s Peterem Cmoríkem. "Wild Horses" od
Rolling Stones si hodně upravili a na to, že zpívali vlastně jinou písničku, to nebylo tak špatné. Bylo to zkrátka jiné a pro někoho možná nezvyklé. Ovšem zcela košer nebylo, že Anna lovila text z ruky. Dva texty by snad mohla zvládnout.
Velmi relativní hodnocení lze psát v případě
Kristýny Zakuciové, která pro tento večer zvolila hit
Patti Smith "Because The Night". Vzhledem k tomu, jakým způsobem mluvila, či spíše skřehotala po vystoupení, to zazpívala naprosto fantasticky. Slušně písničku vygradovala a měla i atmosféru. Přesto prostě nemoc byla znát, a taková bomba jako minule to pochopitelně nebyla. To se týká i při porovnání s ostatními.
Zvláštní volbu společné písničky předvedli
Markéta Poulíčková a
Janek Ledecký. Ani jeden a především
Janek Ledecký není vysloveně rocker a přesto sáhli po beatlesovské klasice "Come Together". Ačkoli osobně ocením o něco syrovější a přímější úpravy a podaní téhle písničky, tak se mi to ve výsledku líbilo.
Nikoleta Spalasová je takovou jistotou v soutěži a může se klidně vzít i "Show Must Go On" od
Queen, respektive písničku, kterou zpíval
Freddie Mercury. Její vystoupení bylo výborné s jedním drobným ale. Je to paradox, ale v téhle písničce byla její přednost spíš její nevýhodou. Jak Nikoleta všechno v pohodě vyzpívá, tak nemá potřebu si někde zatlačit na pilu nebo dokonce si zařvat. A kvůli tomu tam velmi chyběla jakákoli gradace, což byla velká škoda.
Nemůžu skrývat, že
Barbora Švidraňová mi nesedí už nějaký čas. Mám u ní pocit, že pořád něco hraje: od úsměvů na porotce přes písničky až po medailonky. Ačkoli by mělo jít o hlas, tak v jejím případě je tato její vlastnost natolik dominantní, že vše ostatní jde vlastně úplně mimo. A platí to i v případě "Chlapa z križa"
Szidi Tobias, i když možná o trošku méně než v případě minulých kol. Technicky to bylo nejspíš výborně zvládnuté, nicméně tu duši a srdce jsem v tom na rozdíl od poroty necítil.
Co se týče
Anny Veselovské, je velmi těžké něco psát. Ona je prostě neskutečný úkaz, u kterého nevíte, jestli máte chválit, nebo kritizovat. Platí to i o její verzi "With Or Without You"
U2. Ono
její verze má u ní daleko hlubší smysl než u kohokoli jiného. Vcelku jednoduše si předělá písničku tak, jak ji sama cítí, a včetně nejrůznějších chybek a drobných intonačních problémů přesto zanechává hluboký zážitek. Až za pár let dospěje, bude z ní fantastická muzikantka. Nicméně jedno by ji mohl
Rytmus, místo ochraňování před ostatními porotci, naučit už nyní - hned od začátku songu by měla artikulovat, protože to její huhlání na začátku písniček je otřesné.
V týmu Pepy Vojtka je tento týden jasno. Nejlepší byla
Markéta Poulíčková. O sestupujícím by se mělo naopak rozhodnout mezi Danielem Mrózkem a Barborou Švidraňovou, přičemž poslední jmenovaná by se měla bát o trošku víc. I z toho důvodu, že pro Čechy si vybrala poměrně neznámou věc.
U Rytmuse to už tak jednoznačné není. Do rozstřelu půjde nejspíš Juraj Zaujec, ovšem, jak by se mělo rozdělit zbývající trio slečen, nejsem ani já sám rozhodnutý. Přímý postup by ale neměl uniknout Nikoletě Spalasové, která byla u Rytmuse i přes určité výhrady nejlepší. Do jaké míry mám pravdu a do jaké míry se mýlím, se dozvíme jako obvykle dnes večer.