Jak už se stává zvykem, nedělní pořad otevírá nesoutěžní duet. Tentokrát se v něm potkali Brunno Oravec s Michalem Davidem a zazpívali "Don't Let The Sun Go Down On Me" Eltona Johna a George Michaela. Jejich společné vystoupení předznamenalo poměrně kvalitní večer a oba se ukázali jako dobří zpěváci. Mohli si akorát odpustit ono vzájemné představování. Přece jen je něco jiného, když na koncertě vítáte "nečekaného" hosta, u předem ohlášeného duetu je to až trapné.

Soutěžní část spustila Simona Hégerová se "Sk8er Boy" Avril Lavigne. Oproti minulé "We Found Love" to byl daleko lepší výběr a vzhledem k tomu, že Avril zpívat naživo neumí, zazpívala ji vlastně líp než originál. Jediné, co tato písnička vyžaduje navíc, je určitá klackovitost, kterou Simona ale se svým naturelem dodat nemohla. Spíše ji mírně odlehčila.

Prvním z Davidova týmu byl David Weingärtner, který si tentokrát zazpíval "Feel" Robbieho Williamse. Taková bomba jako "Personal Jesus" to sice nebyla, ale to je tak jediná "negativní věc", která se dá "vytknout". Odzpívaná byla naprosto výborně a je jasné, že pokud si Michal David nebude cpát dopředu Ivannu Bagovou, tak je jednoznačnou jedničkou v jeho týmu.

Ani tentokrát mě vystoupení Dominiky Šuľakové až tolik nenadchlo, ačkoli je mi jasné, že "I Kissed A Girl" Katy Perry je ve veškerých ohledech velmi náročná záležitost, kterou sama Katy zazpívá dobře, respektive naprosto skvěle pouze v unplugged verzi. Přesto podstata téhle hitovky je vedle chytlavé melodie založená především na určitém lišáctví, dětinské radosti a poťouchlosti. Dominice tam tenhle prvek chyběl, a proto trošku nudila a vystoupení pocitově chyběla energie.

Dalším duetem byla "You Might Need Somebody", který v originále zpívá Shola Ama. Na to, že to původně žádný duet není, Dara Rolins s Milošem Novotným celkem slušný předvedli, respektive, nejen slušný, ale patrně jeden z nejlepších, který doposavad v semifinále zazněl. Kupodivu dominantní zpěvem nebyla Dara, ale Miloš. Dara byla akorát expresivnější, Miloš byl ale pěvecky lepší.

"Domino" Jessie J je v originále taková reminiscence první desky Katy Perry, ale Kateřina Petráňová si ji nějakým záhadným způsobem přetvořila k obrazu svému, takže ve výsledku vyzněla jako country, a nutno říct, že ještě k tomu skvěle. Dala tomu správnou dávku energie a hlavně moderní countryový feeling, který se u českých interpretů moc neobjevuje.

Jestli tentokrát někdo Hlas zbořil, pak to byla Zuzana Mikulcová s "These Words" Natashy Bedingfield. Zatímco minule mě tato Slovenka nepřesvědčila, tentokrát mě doslova uhranula. Její podání byla jednoduše bomba, a i když použiju všechny superlativy, mám pocit, že to přesně nevystihnu. Její naprosto skvělý zpěv s excelentním frázováním podtrhla i tentokrát geniální kapela a kupodivu i vokalisté. "These Words" měla v její interpretaci úžasnou lehkost a hlavně Zuzka si do ní přimíchala nejrůznější prvky, které vyzněly, jako by tam měly být od počátku.

Ovšem ne všechny momenty tohoto kola byly úplně super. Například duet Kateřiny Petráňové s Petrem Kolářem "Den kdy se vrátí láska" je tak úděsně prefabrikovaná písnička, že i když ji zazpívali oba vcelku dobře, stejně mi jejich vystoupení neřeklo ale vůbec nic.

Jestli se nepletu, Linkin Park u nás v pěveckých soutěžích ještě nezněli, a i kdybych se mýlil, tak Miloši Novotnému patří velký dík a obdiv, že si na "Numb" troufl. Jistě, jako Chester Bennington ji nedal, přesto se toho zhostil se ctí a stydět se rozhodně nemusí. Mohl zkusit ještě více přitlačit a víc ji napálit, protože takhle občas působil opravdu jako z boybandu, ale to už bychom od něj asi chtěli příliš. I tak to bylo výborné.

Bylo-li v tomto kole nějaké slabší místo, pak to bylo "Hard To Say I'm Sorry" od skupiny Chicago v podání Brunna Oravce, který tentokrát rozhodně nezazářil jako v případě "Please Forgive Me". Jednak tam byla slabší intonační místa, jednak ani jeho angličtina nezněla přirozeně. Důležité ovšem je, že si stále vybírá poněkud usedlý repertoár a nezkouší něčím překvapit.

Na duet Tomiho Popoviče a Zuzany Mikulcové jsem se fakt těšil a "Celebration" od Kool & The Gang slibovala mnohé. Nedá se říct, že by mě definitivní verze zklamala, na to jsou oba moc dobří zpěváci, nicméně tohle nebyl vlastně ani duet. Byla to spíše společná písnička a Zuzka v ní byla zase o trošku lepší.

Patrně všichni máme ještě v uších "Nothing Else Matters" v podání Lukáše Adamce, a i když nepatřilo úplně k jeho top, Petr Kutheil by se od něj mohl učit. I v jeho případě sice platí, že zazpíval výborně, nicméně určitá opravdovost a přímost mu chyběly. Muzikálový zpěvák se zřejmě nedokáže odpoutat od určitých návyků, které ho nutí dávat do písniček něco navíc.

Katarína Demská tentokrát vybrala o sto procent lepší song než minule v případě George Michaela. Přesto ale všichni cítili, že to nebylo úplně ono. Přece jen "Môj bože" Kataríny Knechtové je opravdu těžká písnička, kterou je potřeba velmi procítit a bezchybně zazpívat, což se nedá, pokud máte nervy na špagátu jako právě Katarína Demská. Z toho pramenila místa, která nebyla úplně dokonalá a dech beroucí. Na druhou stranu přišla i s momenty, které byly naopak nádherné. Myslím, že síla téhle zpěvačky je úplně jinde, což jsme mohli vidět ve "Falling Slowly". Ona potřebuje relativně lehkou písničku, kterou sama okoření o svůj prožitek, ale hlavně o jasně signifikantní barvu svého hlasu.

To Ivanna Bagová je přesným opakem. Technicky dokonalá, ale má jaksi problém s identitou, tedy tou pěveckou, což bylo nádherně vidět i v "Už nejsem volná", tedy "The Power Of Love". Slyšel jsem tuhle písničku zpívat Petru Janů naživo, a i když je Ivanna technicky výborná zpěvačka, přesto byla Petra Janů o třídu lepší. Velký rozdíl je ten, že ta je naturelem rocková zpěvačka, což jí zajišťuje jasnou identitu, zatímco Ivanna Bagová nic takového nemá. Veškeré ostatní atributy jejího projevu působí neskutečně uměle nebo křečovitě naučené a bohužel se to propisuje i do zpěvu jako takového. Klidně ji porotci mohou chválit třeba až do nebes, u mě to má holka s výhradami.

A jak by tedy mělo vypadat dnešní vyřazování? V týmu Michala Davida bude mít nejspíš jasný postup David Weingärtner a přes všechny moje výhrady i Ivanna Bagová. V rozstřelu by se naopak měli potkat Kateřina Petráňová a Brunno Oravec s tím, že Brunno by měl být konci soutěže o něco blíže.

V případě týmu Dary Rolins by měli jít automaticky dál Zuzana Mikulcová a Miloš Novotný. Do souboje by měly naopak zbýt Katarína Demská a Dominika Šuľáková, o jejichž dalším osudu by mělo rozhodnout to, jak v pondělí zazpívají. Nechme se překvapit, jak vše ve skutečnosti skončí.