Novinku "Deaf To The Call" jim produkoval slavný Martin Glover. "Když můžeš pracovat s producentem, který dělal jednu s tvých nejoblíbenějších desek, je to prostě bomba!" rozplývá se Destroyer, kytarista The Prostitutes. Jak se taková spolupráce přihodí? A jaká bude pro kapelu po českých Joy Division nová nálepka?
© blog.theprostitutes.org
Martin Glover alias Youth je mezi světovými producenty velké jméno. Dělal všechny desky
The Verve, něco se
Siouxsie And The Banshees, také s
Marilynem Mansonem nebo
Depeche Mode. Podepsaný je i pod
Primal Scream, tedy kapelou, již mají The Prostitutes ve velké oblibě. Youth je zároveň basák v
Killing Joke a právě touto cestou, respektive přes
Jaze Colemana, vedly základy budoucí spolupráce.
"Jaz se mě asi před dvěma lety ptal, jak to vypadá s novou deskou. Bavili jsme se o tom, jak je komplikovaný udělat slušnou rockovou nahrávku, která přitom nezní jak z obýváku. Řekl mi, ať se ozvu Youthovi, že má studio ve Španělsku a že bychom se mohli dohodnout," vysvětluje Destroyer. Tehdy však tuhle možnost nebrali příliš vážně, navíc už měli domluvené nahrávání s
Dušanem Neuwerthem. Jenže to nakonec z časových důvodů krachlo a
The Prostitutes byli najednou v situaci, kdy chtěli točit desku, ale neměli s kým.
"Naše manažerka teda zavolala Youthovi a on jí hned říká: 'No to je dost, už jsem myslel, že se neozvete.' Vyplynulo z toho, že už o nás ví od Jaze."
Kapela se s ním domluvila, že přijede do Prahy na jejich koncert a rozhodne se.
"Na konci loňského roku přijel na náš koncert v Roxy. Pamatuju si, že jsem mu v jednu chvíli říkal, že na něj nechci tlačit, ale kdy už nám řekne, jak se rozhodl. A Youth na to, že nepřijel, aby se rozhodl, že už rozhodnutej je a že do toho jde. To nás docela překvapilo." Hned po koncertě pak začali v hospodě řešit, jak by deska měla znít. A proč tedy vlastně přijel?
"Asi ho jen zajímala chemie v kapele, jestli něco zahrajeme živě a co jsme vůbec zač. Hodně nás zpovídal. Ptal se na kapelu, na naše záměry, naše vzory a podobně," vypočítává pravděpodobné Youthovy motivy Destroyer.
© blog.theprostitutes.org
Následně The Prostitutes začali řešit nejpalčivější otázku - peníze. Potřebovali patnáct tisíc dolarů a za tímto účelem spustili tzv. fundraisingovou kampaň na speciálním serveru k tomu určeném. Úspěch byl střídavý. Jeden den třeba přišlo na účet 2 600 dolarů, ale ukázalo se, že šlo o zneužití karty, a peníze jim tak zase sebrali. Nakonec vybrali pouze něco přes tři tisíce, tedy jen malou část, která byla potřeba na natočení a zmasterování desky, hypoteticky přišla řeč i na to, že nahrávání úplně odpískají. Uvažovali, jestli nezavolají Youthovi, že nesehnali prachy a ať si je škrtne z diáře. Tuhle možnost ale nakonec úplně zavrhli. Něco dali dohromady z peněz, jež s kapelou za poslední dva a půl roku vydělali, a zhruba polovinu celkové sumy si půjčili.
"Věděli jsme, že ty prachy sehnat musíme. Říkali jsme si: 'Kolikrát v životě budeme mít takovou příležitost?' Nešlo nám o to, že je Youth slavnej, ale o to, že je prostě dobrej," vysvětluje Luk, Destroyerův bratr a bubeník kapely v jedné osobě. Klávesista Stevie LFO přikyvuje:
"Každý měl svoje pochybnosti, jak to bude vypadat. Když jsme ale po těch osmi dnech vylezli z dejvického studia, všem nám bylo jasné, že to mělo cenu a že se to vyplatilo." Není prý až takový rozdíl v tom, kolik kapela zaplatí za špičkového českého a špičkového evropského nebo celosvětového producenta:
"Rozdíl je spíš v samotném procesu nahrávání. A v řemesle. My jsme národ samouků, oni jsou v oboru největší profesionálové. Nejde to srovnávat. Je to prostě jinak. To celý týden jenom koukáš s otevřenou pusou," dodává Luk.
The Prostitutes...
...vznikli v roce 2004 a v současnosti fungují ve složení Adrian T. Bell, Martin Destroyer, Luk Santiago, Stevie LFO a Adam Vopička. Kapela, žánrově se pohybující kolem indie-punku s nádechem elektroniky, vydala dvě ceněné řadové desky
"Get Me Out Of Here" a
"Hometown Zombies" a jednu živou nahrávku. Letos v dubnu pak v jejich diskografii přibyla třetí placka
"Deaf To The Call". Deska vznikla pod vedením světoznámého producenta Martina "Youtha" Glovera. Částečně se na ní podíleli také fanoušci, kteří finančně přispěli v internetové kampani.
Deska se měla původně nahrávat u Youtha ve studiu ve španělské Granadě. Producent ale posunul termín na dobu, kdy za ním The Prostitutes odletět nemohli, a tak nakonec přijel on. Otevřela se tak zásadní možnost nahrávat na jejich vlastní nástroje, což by ve Španělsku nešlo.
"Představa, že přijedeme někam do španělských hor na samotku do studia a tam se bude na zemi válet nějaká Jolana, na kterou máš nahrát desku svýho života, nebyla úplně příjemná," říká pobaveně Destroyer a jedním dechem dodává:
"Není to samozřejmě zásadní, ale je to otázka osobního pohodlí." Když navíc The Prostitutes objevili studio Faust, zjistili, že v něm už Youth nahrával, a všechno tak do sebe ideálně zapadlo.
© blog.theprostitutes.org
Zhruba před rokem, někdy kolem nahrávání živáku
"One Two Three Four" kapela procházela velkou krizí. Je tedy novou kolekcí krize zažehnána?
"My procházíme krizí pravidelně a občas z té krize vyjde deska. Je ale pravda, že asi před rokem, někdy před nahráváním toho živáku, jsme byli hodně v háji. Ta živá nahrávka nám nakonec dost pomohla a nakopnula nás. Touhle deskou (přečtěte si recenzi) je ta krize zažehnaná definitivně. Tak na dva měsíce," říká s nadhledem kytarista.
Shánění peněz a společná účast ve studiu však kapelu opravdu spojila. Přestože spolu byli týden v kuse (za celou dobu nikdo neodešel ze studia na víc než dvacet minut a domů se chodili pouze vyspat), za celou dobu mezi nimi nevznikl žádný větší konflikt. I za to prý vděčí hlavně Youthovi a jeho autoritě. Producent prý dokonce po třech dnech z ničeho nic nařídil:
"Let's hugging!" a všichni se v tu chvíli museli obejmout.
"Dokonce je to natočený, někdy to možná ukážeme."
Nalezení "common spirit", o němž se muzikanti zmiňují na svém webu, je podle kapely do jisté míry zásluha nejmladšího člena formace Adama. Ptám se, jestli chodí na The Prostitutes díky Adamovi také víc mladých holek.
"Ne, to díky mně! Ale těžko soudit. Všichni si nás pletou," směje se Destroyer. Kromě patnáctek na koncertech je prý Adamův přínos do kapely poměrně zásadní. Po Šmitym, jenž byl sám excelentní basák, totiž přinesl jiné hudební postupy v rytmice, vycházející z toho, že je sám kytarista. A šestadvacetiletý rozdíl mezi ním a zpěvákem Adrianem?
"To se maže, není v tom problém," kroutí hlavou Luk.
V tiskových materiálech k novince kapela téměř revolucionářsky ostří jazyk:
"Doba, ve které žijeme, se od 'Hometown Zombies' dramaticky změnila, svět se vyhrotil a na únavu z okolí není čas. Je potřeba se vzepřít." Zajímá mě, proti čemu se chtějí vzpírat.
"Nechci zabíhat do politiky, ale jsou tady určité společenské jevy, o kterých si myslím, že je potřeba na ně ukázat. Střetáváme se s tím a nemůžeme se k tomu otáčet zády," zvážní Luk. S těmito myšlenkami přišli do studia a možná i v tom tkví důvod, proč je deska o mnoho temnější a kytarově tvrdší, než její předchůdce. Zatímco
"Hometown Zombies" prý byla velká melancholie, nové skladby jako "All The Money In The World", "Rage" nebo "Mr. Anderson" jsou odtažitější a chladnější.
© blog.theprostitutes.org
Na začátku existence média o
The Prostitutes referovala jako o nejvěrnější
britské kytarovce. Dnes prý tohle
obrandování zmizelo, nejspíš proto, že zmizela celá tahle scéna. Jakákoliv další označení však kapela neřeší. Destroyer připouští, že lidé mají potřebu všechno s něčím srovnávat, ale zrovna případ neustálého zmiňování
Joy Division bylo prý úplně mimo.
"Náš první koncert jsme sice věnovali výročí smrti Curtise, ale spojitost s nima tam nikdy nebyla. Joy Division byla jenom jedna z mnoha kapel, kterou jsme poslouchali. Kapela, která přinejmenším mě a bráchu nejvíc ovlivnila, byli Siouxsie And The Banshees, ale ty nikdo v souvislosti s náma nezmínil. Když jsme točili úplně první věci, napadalo mě, že je to podobný třeba Dead Kennedys nebo Bauhaus. Média si ale vybrala Joy Division."
Jaká tedy bude nálepka s novou deskou?
"Dnes o nás píšou jako o takové jistotě, že to bude dobrý a ono je to dobrý. Já osobně jsem odešel ze studia s tím, že to má ucelený obličej, který je na pomezí post-punku a elektroniky. Někde, kde jsou New Order nebo ti Joy Division. Takže až to lidi uslyšej, budou zase říkat, že jsme český Joy Division. Konečně!" uzavírá se smíchem Destroyer.