Náš šéfredaktor si nedávno napsal na svou ksichtknihovou zeď: "Proč nikdy nenapíšu recenzi na desku Toxique? Protože bych do ní musel napsat, že jsou 110procentní kopírka Dragonette, včetně image zpěvačky." No... Víte, proč třeba já nikdy nemůžu napsat recenzi na jakoukoliv desku Dragonette? Protože Moloko. A víte, proč někdo zas nemusí Moloko? Protože XY... Takhle bychom mohli pokračovat ad zblblibitum. Jestli je aktuální sláva Toxique vyhoněná Medúzou, jestli jsou tihle Pražané další z nejpřeceňovanějších prudce západně znějících tuzemských kapel současnosti, nebo jestli naopak stojí za to jim věnovat pozornost, to deska "Tips For Grownup Kids" asi neodhalí. Nebo ano?

Půlhodinové album otevírá dravá hitovka "Happy New Fear". Do pompézního refrénu na první dobrou doprovázeného bzučivou basovou linkou se postupně přidávají steel drums a funky beat. Skladba zní trochu jako Chromeo po návratu z dovolené v Karibiku a stoprocentně ohlašuje, jací jsou Toxique v roce 2012. Taneční. Rozpustilí. Hraví. Barevní. To ostatně potvrzuje i následující pilotní singl "Toxique Girls", který i přes svou tuctovější povahu odhaluje, jak kvalitní zpěvačka roste z hostující Ewy Farne, a další "Follow My Lead", ve které si Toxique i zawobblují (novinářská klička, jak se úspěšně vyhnout nejnovějšímu sprostému slovu d*****p).

Tak trošku se wobbluje i v "Dream" nebo "Got To Go", které ale spíš než cokoliv žhavě trendy samy chtějí být spíše baladami, při jejichž poslechu si člověk vzpomene na ploužáky od Mr. President. Devadesátky, tentokrát ty ducavé, pak zcela ovládnou "Turn Me On", ten beat je prostě odzbrojující a nenechá jednu nožku v klidu. Vrcholem desky je bezpochyby "Dancing In The Night", která prezentuje všechny schopnosti toxického producentského týmu: electro basa, kolem které tančí synťákové vyhrávky a nemilosrdně (nikoliv však bezcitně) nasekaný hlas Kláry Vytiskové.

Jak ale deska plyne, vyplouvají na povrch dvě zásadní věci: že v hlavě toho moc nezůstává a že to může být i úspornější instrumentací. Přes všechno to zurčení, bublání a wobblování jako by skladbám nějaká linka chyběla. Možná je to schválně - dát už tak dost vepředu umístěnému vokálu ještě víc prostoru, na druhou stranu možná by nějaké plošky či rovnou orchestříček mohly dát písním další rozměr.

"Tips For Grownup Kids" ale ani tak nelze vnímat jako odpad. Je to solidní, moderně udělaná a moderně znějící (electro-/disco-)popová nahrávka, která sice možná kopíruje všechno, co zrovna letí, a kterých možná ve světě vzniká měsíčně dvanáct do tuctu, která ale rozhodně není urážkou dobrého vkusu.