Jak vypadá správná show? "Jedině tak, že na vlastní kůži cítíte to vzrušení. Ten pocit z dobře odvedené práce, kterou děláte hlavně proto, že ji milujete. Jedině tak odchází naši fanoušci domů a my s dobrým pocitem ze scény," prozradil mi kytarista Brainstorm Torsten Ihlenfeld. A taky svých slov umí dostát: Jaro může začít, protože město rocku Zlín zažilo parádní rozjezd (doufejme) zábavné koncertní sezóny!

Nejsou to ale Brainstorm, kteří publikum vítají hned v půl osmé. Máničky se kumulují u pódia, kde křepčí Palace. Tak nějak mám ale pocit, že by se fanoušci bez jejich show docela obešli. Muzikanti totiž mají problém se od začátku naladit a sejít se ve stejném rytmu.

"To chce pivo," hodnotí situaci opodál stojící hromotluk a se svou, o tři hlavy menší a o sto kilo lehčí přítelkyní vyráží k přeplněnému baru, kde se řadí do nekonečného štrůdlu zájemců o zlatavý mok. Dlouho to ale netrvá a už ochutnávají festivalový Gambrinus. Ani ten ale nestačí. I tak jsou falešné tóny pořád slyšet a nemůžeme už tak prořídlému davu zazlívat ještě větší úbytky hlav. Díky plátnu u baru skutečně o nic nepřichází ani v předsálí.

I když pro sebe mají jen hodinu deset, umí toho času patřičně využít. Hned během první písničky přivádí Brainstorm publikum do varu víc, než celá půlhodina palácových předskokanů. "Toto publikum je totiž prostě skvělé, dokáže nás pořádně vyhecovat! Kdybych měl seřadit nejlepší místa, kde jsme kdy hráli, Česko by určitě bylo v Top 3," vzpomínám na slova kytaristy Torstena, když kapela válí s "Highs Without Lows". Něco na tom asi bude. Od začátku setu se Brainstorm nezastavují a neúnavně sází jeden hit za druhým, ať už se jedná o svižné "Shiver" nebo střednětempé "In These Walls" z novinkové "On The Spur Of The Moment". Nejedna mánička jásá, když se rozezní také skladby, které naživo normálně neslyšíte, jako třeba "Shiva's Tears". No a co nesmí chybět, je "All Those Words". Tu mají fanoušci rádi hlavně kvůli refrénu, během minuty se kavárna otřásá v základech a všichni nadšeně zpívají.

Zpěvák Andy B. Franck má perfektní hlasový projev. Stejně jako ostatní muzikanti je i on hudbou zcela pohlcen. Během celého setu nebylo slyšet jediného zakulhání žádného nástroje. Navíc osazenstvo kapely (a hlavně samozřejmě frontman) komunikují s publikem svým vlastním bezprostředním způsobem, který musí každého dostat. On sám je dokonce v takovém rauši, že s omluvou ke zvukařům slízá z pódia a zpívá s fanoušky!

To Ralf Scheepers za Andym v komunikaci s publikem o trošku pokulhává. Srovnání je asi takové: Primal Fear jsou jako ten poctivý německý stroj. Šlape bez jediného zaváhání, ale mechanicky a bez jakékoliv improvizace. Ano, poslední vystupující hvězda sice umí zahrát poctivý heavy metal, pro "který uděláme cokoliv" (jak Ralf prozradil), ale to je asi tak všechno. Na druhou stranu, songy jako "Metal Nation" nebo "Metal Is Forever" jsou přesně to, proč většina vlasotřesů do klubu dorazila. Zbylí fanoušci vidí rozdíl mezi uvedenými skladbami a třeba "Seven Seals" více než jasně.

V každém případě vyniká i tady projev zpěváka. Říká se totiž, že Ralfovy hlasivky mají rozsah pěti oktáv. Navíc Mat Sinner, baskytarista kapely a spoluzakladatel, patří nyní k nejuznávanějším lidem ve svém hudebně-producentském oboru. Na pódiu tedy stojí samá esa, ale ať zní sálem baladická "Fighting The Darkness" nebo medley "Where Angels Die / Demons And Angels / Angel In Black", stejně tomu chybí ta bezprostřednost předchozích Brainstorm...