Druhý týden duelů a opět stejný scénář. Čtyři kouči, čtyři týmy a z každého týmu dvojice zpěváků, kteří zpívají o přežití v Hlasu Česko Slovenska. Postupuje pochopitelně jen jeden - soudce a ten, který rozhoduje, kdo půjde dál, je také jeden jediný - sám trenér onoho týmu. Jak se to tedy tentokrát vyvíjelo a jak to vidíme my?

Druhou část duelů otevřeli dva poměrně odlišní zpěváci - Ivanna Bagová a Jaromír Hnilica. Bagová nadchla už ve Výběru na slepo a byla horkým favoritem, což ale v "Dangerous" od Roxette rozhodně nepotvrdila. Zpočátku si to posadila vysoko, ve společných partech se ztrácela jako Kevin v New Yorku a celkově byla stažená. Naopak Hnilica působil jistě, předváděl skvělé výšky a skoro by se dalo říct, že Ivannu převálcoval. Adept na postup byl tedy naprosto jasný. Ne však pro kouče Michala Davida, který si vybral ukrajinskou rodačku. Upřímně řečeno, musel být rozhodnutý dopředu.

Josef Vojtek si tak trošku zalaškoval s dvojicí Jan Danda - Martin Truhlář, když jim vybral "Say, Say, Say" od Michaela Jacksona a Paula McCartneyho, ve které se setkali nejen dva skvělí zpěváci, ale i tři styly - pop, soul a rock. Že je to pro ně příliš těžké břemeno, bylo znát hlavně v oněch partech hu hu hu, které by mohli příště hulákat tak maximálně do Macochy. Danda ze začátku předváděl moc afektu a Truhlář zase nasazení. V tu chvíli to tedy lépe vypadalo lépe pro druhého jmenovaného, jenže po chvíli Jan Danda svůj projev odlehčil, zatímco Truhlář byl už křečovitý a vše se otočilo. Nicméně onen začátek rozhodl a Vojtek si nakonec nechal v týmu Martina Truhláře.

Nejlepšího duelu tohoto večera jsme se dočkali od naprosto nenápadné dvojice Lenka Jankovská a Elin Špidlová. Společně si střihly "Run To You" Whitney Houston a byla to naprostá bomba. Lenka velela výborným, čistým až průzračným hlasem a Elin kontrovala naopak velmi silnými a hutnými party. Při jejich zpěvu běhal mráz po zádech a bylo na nich vidět, že si chtějí pomáhat a vzájemně se doplňovat. Výsledek možná ovlivnila i volba písničky, kde k Whitney seděla daleko více ona čistota. Stejně jako bych volil já i Dara poslala dál Lenku Jankovskou.

Před několika měsíci právě stejný pořad, v Americe zvaný "The Voice", způsobil, že vznikl velký hit Maroon 5 a Christiny Aguilery "Moves Like Jagger". Tu samou písničku předhodil Rytmus i Petru Lexovi a Tamaře Kubové, ale výsledek nebyl moc přesvědčivý. Petr měl, řekněme, drobné intonační problémy. Podobné drobné problémy měl John McLane ve "Smrtonosné pasti". Tamara byla na tom o něco líp, možná, ale ať se přihlásí ten, kdo rozuměl z její rozpliznuté angličtiny alespoň malý zlomek slov. Jestli si myslela, že to bude znít světověji, pak se šeredně mýlila. Osobně bych je poslal domů oba, nicméně Rytmus jméno říct musel, a tak jde dál Petr Lexa.

Trochu jiný souboj nabídly Barbora Bláhová a Kristína Zakuciová. Jim Pepa Vojtek vybral Rihanninu (resp. Eminemovu, ale bez Eminema...) "Love The Way Lie" a výsledek byl velmi rozpačitý. Kristína tuhle písničku zazpívala dobře, dokázala do toho dát více energie, ale stejně mě nezaujala. Barbora mě naopak zaujala velmi, a to bohužel jak v tom pozitivním, tak i velmi negativním smyslu. Barbora má lepší hlas s výraznější barvou, mohla by zpívat řadu stylů včetně rocku nebo country, jenže je tu jeden dosti podstatný problém - neumí ho ovládat. To, co z ní občas vylétlo, byl takový kalibr, že mohl rozbít repráky. Volba Pepy Vojtka byla tedy jasná, šla dál Kristína.

Je jen málokdy, kdy se neshodnu s obecným názorem poroty takovým způsobem, jako v případě duelu Davida Biseka s Norbertem Petickým. Dara jim dala za úkol "Cry Me A River" Justina Timberlakea, čímž lehce zařízla Petického. Přeci jen Bisek má na tuhle písničku výše postavené fistule. Přesto všechno se mi Norbert líbil daleko víc, ačkoli nebyl třeba tak výrazný, ale zpěv jako takový byl daleko lepší. Když jsem poslouchal Biseka, postrádal jsem u něj to, co porotci v těchto soutěžích často zmiňují - muzikálnost. Nevím, zda v tomto případě zapůsobil vzhled, ale ačkoli byl daleko horší, postupuje dál Pierluigi Collina, tedy pardon David Bisek.

Dát někomu písničku Katy Perry typu "Fireworks" chce už hodně potměšilosti. Sama Katy ji stejně jako třeba "I Kissed The Girl" naživo nedává a teď ji měly zazpívat amatérky Kristýna Daňhelová a Renata Čonková. Druhá jmenovaná chtěla dát najevo, že ona je ta vyzpívanější, a řezala svým pilovitým hlasem jako o život, jenže ono to do téhle písničky vůbec nesedělo. Kristýnin čistý a hladký hlas do ní sedl lépe. Nicméně to zřejmě nerozhodlo. Tím směrodatným byl celkový dojem. Zkuste volit mezi přezpívanou barovou - plesovou zpěvačkou a lehkým, dravým a svěžím mládím a být ještě k tomu potměšilým Rytmusem. Výsledek je snad více než jasný.

V případě dvojice Davida Weingartnera a Jiřího Koběrského se setkaly dva úplně jiné styly zpívání. Zatímco Koběrský se jaksi nezbavil boybandových návyků, Weingartner je spíše takový britpopový. Tak jako tak, ani jednomu nemohla sednout "The Riddle" od Nicka Kershawa, která je až moc neutrální a kolovrátková. Ani jeden nic výrazně nezkazil, ani jeden nezazářil, v podstatě to byla taková nuda, nuda, šeď, šeď. Nakonec šel dál David Weingartner a myslím, že sám Michal David neví, proč v danou chvíli řekl právě jeho jméno.

Přiznám se, že když jsem slyšel, jak Barbora Švidraňová a Matej Koreň pojmuli "One" od U2, nejdřív jsem začal nadávat, co to udělali s tak výbornou písničkou. Až teprve posléze jsem si uvědomil, že nepřezpívávají originál, ale verzi s Mary J. Blige. Ono upravovat již upravené není žádná sranda a Bára s Matejem z toho chvílemi vycházeli líp a místy hůř. Nicméně to bylo asi tak jediné mínus, co šlo vytýkat. Oba se snažili vydat ze sebe to nejlepší a docela se jim to dařilo. Nakonec však (možná i díky vhodně zvolenému dekoltu) postoupila dále ve Vojtkově týmu další dáma.

Lehkou úlohu neměly ani Judita Hansman a Zuzana Mikulcová. Nejenže je "Ain't No Mountain High Enough" Marvina Gaye poměrně těžká písničku na rytmiku, ale první jmenovaná ji ani neznala, z čehož vznikl například i výpadek textu a bohužel ani hudební složka nebyla zcela bez chyby. V tom ale nebyla sama. Zatímco Juditě Hansman to občas ujelo v sólových partech, Zuzana mírně plavala pod tónem v těch společných. Vyslovený propadák to ale rozhodně nebyl. Nicméně při vzájemném porovnání se ukázalo, že něco výraznější barvu hlasu má Zuzana Mikulcová, což rozhodlo i v případě Dary.

U posledního duelu, na který tento večer došlo, lítaly mezi Rytmusem a Simonou Feherovou hromy a blesky. Sice trochu maskované, ale byly tam. Nejenže Simona je taková osobnost, jako byl třeba Michal Šeps, u ní je poznat, že se svým způsobem celé soutěži vysmívá, ale svým egem naráží především na to Rytmusovo. Ten jí společně s Michalem Chrenkem vybral od Cee Lo Greena (resp. Gnarls Barkley) "Crazy", jenže, dámy a pánové, na pódiu byl jen jeden zpěvák - Simona. Michal Chrenko, ačkoli byl bezchybný, působil jen jako doprovodný vokál. Tak velká propast mezi nimi byla. Bohužel, výsledek se dozvíme až v příštím díle. Nicméně, pokud není Rytmus idiot a vyrovná se s tím, že existuje někde ještě větší egoista, než je on sám, nechá postoupit dál právě Simonu Feherovou. Slovensko totiž takhle talentovanou rockovou zpěvačku momentálně nemá.

Příští týden se tedy máme na co těšit. Předně se dozvíme, kam vyeskaloval souboj v trojici Rytmus, Simona Feherová a Michal Chrenko, a pak také, jak zpívali další zpěváci, kteří se propracovali do Souboje.