Szidi Tobias byla českému publiku poměrně neznámým jménem do doby, než si ji k několika svým projektům přizval Michal Horáček. Představil nám majitelku charismatického altu a skvělou šansoniérku, která má potenciál zacelit mezeru vzniklou odchodem Hany Hegerové do hudebního důchodu. Tento potenciál potvrzuje i na posledním albu "Ať se dobré děje", které je laděné ponejvíce do zimní melancholické, ale místy i do sváteční nálady.

Nahrávka přináší celkem deset skladeb, u kterých ani na chvilku nepochybujete o jejich hlavním tématu. Autorem hudby je Milan Vyskočko Vyskočáni a částečně se jedná o skladby k muzikálu "Vánoční koleda", kterou uvedlo na sklonku loňského roku Divadlo Hybernia. Dohromady se Szidi Tobias se mu výborně povedlo vystihnout nejrůznější nálady, které zima nabízí: od vánočního rozjímání a sváteční dobré vůle, přes zimní deprese, až po radostné oslavy nového roku a plesů.

S tím jdou ruku v ruce pochopitelně i texty, jejichž autorem je Peter Lipovský. Vzhledem k tomu, že se jedná o dílo jednoho člověka, překvapí, že "Ať se dobré děje" je de facto dvojjazyčné - tedy česko slovenské - podle toho, která z písniček byla určená pro zmíněný muzikál a která pouze pro toto album. A nutno říct, že ani u jednoho jazyku nemáte pocit, že texty jím napsané by byl kvalitnější, než v případě toho druhého. A platí to jak o kvalitě textu, tak i o tom, jak Szidi Tobias zpívá česky. Obdivuhodné jsou i jejich témata, od striktně vánočních, přes milostné a životem prověřené, až třeba po lehké dloubnutí do konzumního prožívání svátků. Váhu všem textům opět dává samotná zpěvačka, která většinu, jako správná šansoniérka, napůl zpívá a napůl vypráví.

Dalším dílkem skládanky, která dělá z tohoto alba výbornou záležitost, je nástrojová pestrost, jež se pochopitelně přenáší dále do té zvukové. Některé písničky jsou nahrané pouze s piánem, v některých se k nim přidají ještě smyčce, občas zazní flétny, které patří k vánočním svátkům, naopak jiné jsou postavené především na žestích a klarinetech. Nesmírně jímavou písničkou je melancholická "Brehy", kde se stal základem často takřka neslyšitelný cimbál, do jehož úhozů vstupují další nástroje, které pak zase ustupují, aby mohl opět převzít hlavní úlohu. Ostře kontrastuje například s "Tabák, pilka" v rytmu cikánských písní, kde tempo udává především housle v tandemu s klarinety.

Jak už bylo řečeno, všechno toto by nefungovalo, nebýt samotné Szidi Tobias, která vše tmelí do jednoho celku. Ona dává všem písničkám hloubku, radost, nekonečný lidský rozměr, který umí být laskavý, přejícný i plný deprese a obav. V tom nejlepším slova smyslu propůjčuje nahrávce i jistou dávku hereckého šarmu, což jen podtrhuje pestrost desky. Byl by ovšem hřích ještě jednou nevzpomenout její kouřem a whisky prosycený alt, který je jednoduše dokonalý. Nic víc už netřeba dodávat.

"Ať se dobré děje" je bezesporu jedno z nejlepších zimních alb, která u nás vyšlá, a zároveň jedním z nejlepších alb loňského roku. Excelentně totiž balancuje na hraně umění a obyčejné muziky a přitom ještě zvládne se zimě zároveň energicky vysmívat i jí křehce podléhat. Szidi Tobias na něm se svými spolupracovníky předvádí úžasnou symbiózu všech zúčastněných a jsem si jistý, že ho kdokoli rád vytáhne i mimo zasněžené dny, nebo si ho přinejmenším s velkou oblibou rok co rok založí do přehrávače, když se začne povážlivě krátit den.

P.S.: Pokud by vás zajímalo, jak zní "Ať se dobré děje" naživo, navštivte právě probíhající turné Szidi Tobias po zemích českých.