Dali jste se dohromady po dlouhých sedmi letech. Bylo náročné navazovat na minulost po tak dlouhé době?

Je pravda, že sedm let je dlouhá doba. Na druhou stranu jsem ráda, že tahle pauza trvala tak dlouho, protože jsme měli dost času si všechno ujasnit a trochu dozrát. V mezičase jsme se věnovali svým vlastním věcem, a když nastal ten správný čas, dali jsme se znovu dohromady. A tak to asi mělo být.

Byli jste v tomhle mezidobí v kontaktu?

Po určitém čase ano. Vyměnili jsme si hodně e-mailů o minulosti, o tom, kde jsme udělali chybu. Sice jsme nebyli v osobním kontaktu, protože žijeme každý jinde - Ross v Kalifornii, Paul v Paříži a já v Londýně - ale i tahle forma komunikace byla fajn.

A kdy nastal ten zlom, kdy jste si řekli, že to zkusíte znovu? Slyšel jsem, že v tom měla co do činění whisky...

Jednou jsem měla v Londýně schůzku s mým manažerem, jenž je zároveň manažerem Morcheeby. A zrovna když jsem vycházela z jeho kanceláře, objevil se tam Ross. Jak už jsem říkala, tehdy jsme se neviděli sedm let, takže to pro nás oba bylo opravdu překvapení. Tenkrát jsme se jenom pozdravili, ale pak mi o pár dní později volal manažer, že Ross s Paulem pracují na nové desce a jestli bych se nechtěla připojit. Nejprve jsem odmítla, ale za nějaký čas jsme všichni tři vyrazili na jídlo, popíjeli a nakonec se opili whisky. Byl to báječný večer, hodně jsme se nasmáli a také jsme hodně mluvili o minulosti. Nakonec jsem změnila názor.

Takže vás v podstatě sblížil alkohol?

V první řadě bylo důležité, že jsme se spolu zase naučili komunikovat, jelikož po našem rozchodu jsme si nedokázali říct nic příjemného. Ale ano, alkohol může lidi uklidňovat a mohou se díky němu cítit více v pohodě. Samozřejmě to má své stinné stránky, když člověk pije moc. V takovou chvíli je snadné dostat se do problémů, protože člověk dělá věci, které by za střízlivého stavu neudělal.

Váš příběh o rozchodu a comebacku mi připomíná příběh Skunk Anansie. Ti dnes tvrdí, že by se nejraději nikdy nerozešli. Díváte se dnes na rozchod Morcheeby také tak?

Ross by nejspíš odpověděl něco jiného, ale osobně jsem ráda, že jsme si dali na nějaký čas pauzu. V tu dobu jsme mezi sebou řešili spoustu problémů, byli v tom dokonce zainteresovaní i právníci. Neměli jsme se příliš rádi a ten rozchod nám prospěl po mnoha stránkách. Když mluvím za sebe, mohla jsem pracovat s novými lidmi a naučila jsem se spoustu nových věcí. Například to, že u Morcheeby obvykle nepíšu texty, zatímco na sólové dráze ano.

Jaký byl pocit vrátit se po tolika letech společně na pódium?

Bylo vzrušující stát znovu na těch prknech a cítit tu energii proudící z publika. Fanoušci nás na prvním koncertě přijali opravdu skvěle a my jsme zase cítili ten starý příjemný pocit.

Pojďme k vaší poslední nahrávce "Blood Like Lemonade". Paul říkal, že tuhle desku jste měli nahrát už po "Big Calm". Jak to myslel?

Chtěl tím říct, že kdyby si chtěl poslechnout naše desky v jedné řadě, začal by "Who Can You Trust", potom "Big Calm" a následně právě "Blood Like Lemonade". Měl na mysli, že naše poslední deska by byla přirozeným navázáním právě na "Big Calm". Já si ale myslím, že kdyby to tak tehdy bylo, kritici by nám vyčetli, že se opakujeme. Pro kapelu je zkrátka důležité zkoušet stále nové věci.

Tak jste vydali "Fragmets Of Freedom", první veselé a pozitivně laděné cédéčko.

Když jsme vydali tohle album, kritizovali nás, že jsme najednou příliš veselí a plní energie. Jenže to bylo poprvé, co si mohli lidé na našich koncertech zaskákat a zatancovat a mě osobně tahle nová poloha, myslím tím písničky jako "Love Is Rare" nebo "Rome Wasn’t Bulit In A Day", bavila a hlasově mě to posunulo zase trochu dál. Už jenom tím, že jsem začala zpívat hlasitěji. Když to shrnu, bylo pro nás tehdy důležité tohle všechno zažít a až pak se vrátit zpátky na začátek albem "Blood Like Lemonade".

Jestli tomu rozumím, berete tuto poslední desku jako návrat k downtempovým kořenům.

Řekla bych, že je to tak. Kořeny Morcheeby jsou právě downtempo a poslední deskou jsme se k nim vrátili. Když ale hrajeme ty věci živě, dáváme do toho mnohem víc energie. Občas je to docela jízda.

Docela jízda - to nezní jako typická definice pro tenhle styl. Na druhou stranu, často se o vás píše jako o popové kapele.

Já jsem nás vždycky označovala jako trip-pop. (směje se) Ve skutečnosti opravdu děláme pop, jenže já mám pocit, že lidé považují pop za něco špatného. Když to slovo vyslovíš, spousta lidí ohrne nos. A po pravdě se necítím být na stejné lodi s Lady Gaga nebo Britney Spears, což je asi ten důvod, proč naši tvorbu označujeme jako downtempo. Tohle je jediný způsob, jak to můžu vysvětlit, aniž bych byla hrubá. Prostě děláme pop, který je zároveň hluboký a má myšlenku.

Zpátky k "Blood Like Lemonade". Zajímalo by mě, odkud pochází její název. Vždyť limonáda je přece původně z citrónů, takže žlutá a nikoliv rudě červená.

Abych byla upřímná, ten název nic konkrétního neznamená, ale líbilo se nám to takhle napsané. Ale podle toho názvu nakonec vznikl i ten drink! Jednou jsme trávili nějaký čas v Paříži a v jednom hotelu jsme si vždycky po večerech dávali koktejly. Jednou jsem požádala barmana, aby nám namíchal koktejl s tímhle názvem. A barman ho prostě smíchal. Je v něm šťáva z červeného pomeranče, malinový sirup, bezová šťáva a limonáda - taková ta úplně klasická limonáda. A samozřejmě vodka. (směje se)

Mám tu poslední otázku, ale asi by byla vhodnější spíš pro Rosse...

Přesně v tu chvíli Ross vchází do místnosti.

Skye: Na a tady je! (směje se)
Ross: O co jde?

Slovo Morcheeba odkazuje ke cannabisu a vy osobně se na pódiu málokdy obejdete bez jointa. Váš pohled na lehké drogy a jejich legalizaci je nejspíš jasný...

Ross: Měli by to zlegalizovat, vždyť marihuana je v pohodě. Je pravda, že některé odrůdy skunku jsou příliš silné a to není příjemné. Na druhou stranu cannabis se příliš neliší od alkoholu a ten legální je, to je zvláštní. Kouřit marihuanu by prostě mělo být legální. Jo a houbičky, ty jsou taky bezva!