Jejich debutová deska z roku 1998 se jmenovala "Moon Safari", složili soundtrack k filmu "Smrt panen" od Soffi Coppola a přispěli hudebně k několika dalším filmům. Celou kariéru navíc pravidělně odkazují ke space rocku a vědecké fantastice. Věřte tomu, že soundtrack k francouzské filmové sci-fi klasice z roku 1902 o bláznivé cestě na Měsíc nemohl být svěřen do vhodnějších rukou. Zatímco původní film byl přelomovým triumfem lidské kreativity, od desky v poslední době poněkud rutinérských Air však šlo stěží něco podobného čekat. Fanoušek zvyklý na vysoký standard dvojice Nicolas Godin a Jean-Benoît Dunckel však může zůstat při poslechu tohoto převážně instumentálního díla klidný.

Kdo by neznal otřepanou "legendu o návratu"? Ke kořenům se většinou vrací kapely, které už nemají moc co říct, a tak volí pohodlnou cestu na území, kde mají své fanoušky jisté - výsledek pak působí jen jako popovější odvar nebo senilní křeč. Čest výjimkám. Tohle návratové klišé by se dalo do jisté míry použít i na novinku Air. V epičtějších kusech jako "Sonic Armada" nebo "Cosmic Trip" se hodně přibližují svým prog-rockovým hrátkám z desky "10 000 Hz Legend", ale využívají je ve svůj i posluchačův prospěch. Velice úspěšně navozují pocit daleké cesty ke hvězdám, čemuž napomáhá i časté použití majestátních tympán a množství pravěkých elektronických nástrojů a udělátek, které stihli za ty roky nasbírat. Vydáváme se tak nejen na cestu prostorem, ale také zpět časem, na místa, kam nás ještě tahle dvojice nevzala.

Air nechtějí a možná ani nedokáží pozměnit své skladatelské postupy a dá se říci, že všechno, co najdeme na "La Voyage...", už jsme od nich někdy slyšeli, nikdy však jejich retro přístup nebyl tak sveřepý a poctivý. Ocitáme se ve zvukových souvislostech, které jsou podstatně starší než doposud jejich tak oblíbená šedesátá či sedmdesátá léta a Godin s Dunckelem čerpají z elektro-akustických experimentů poloviny minulého století, které byly inspirací právě jejich předchozích vzorů . Jdou o další generaci zpět. Vzniká tak ještě kontrastnější alternativní realita, v níž posluchač ve výsledku uvěří, že snad syntezátory existovaly už v době, kdy Mélièse točil své opus magnum.

Nebylo by však spravedlivé označovat "Le Voyage Dans de Lune" pouze jako triumf formy, ačkoli preciznost a poučenost byla vždycky silnou stránkou Air. Třeba temně snílkovská píseň "Seven Stars" s hostující Victorií Legrand z indie-popových Beach House náleží do jejich zlatého fondu a baladická instrumentálka "Moon Fever" jakbysmet. Nejpodstatnější je však zjistění, jaká kouzla Air stále ovládají, když najdou téma a koncentraci. Cinematický zážitek ve formě zvuku!